víme, v jaké obtížné sociálně–ekonomické situaci se naše republika nachází. Bohužel, však právě v této době Vašeho maximálního služebního nasazení, jsme nuceni se na Vás obrátit s prosbou, abyste si v předletnicových dnech našel alespoň menší časový prostor. V závěru května se totiž opět schází tzv. sudetoněmecký landsmanšaft (SL) na svém každoročním sjezdu. Vzhledem k tomu, že v minulém roce se na sjezdu ozývaly různé hlasy, a to i předních činitelů SL, které se velmi nepříznivě dotýkaly našich státních a národních zájmů, aniž by jim na místě či později někdo z povolaných důrazně odpověděl, si dovolujeme upozornit na několik závažných skutečností.

Jednání 70. sjezdu SL se zúčastnili i naši diplomaté, dokonce i pan Tomáš Podivínský, velvyslanec ČR v Německu. Ode dávna již platí zásada, kdo mlčí, souhlasí. Nic nevíme o tom, že by se někdo z našich diplomatů ozval, když ze sjezdové tribuny zněly protičeské ataky. Nic nevíme o tom, že by Ministerstvo zahraničních věcí ČR protestovalo. Takže páni diplomaté diplomaticky mlčeli při sjezdu i po něm, tedy souhlasili. A to je více než ostudné.

Rádi bychom uvedli alespoň některé výňatky z projevů, které se zásadním způsobem týkají přímo našich zájmů. Podívejme se proto na následující věty, které pronesl B. Posselt na sjezdu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu v Řeznu. Prohlásil:

“Evropa potřebuje silný střed. Tímto silným středem jsme my v jižním Německu a na území bývalé dunajské monarchie, která byla malou Evropou, rozvrácenou před 100 lety pařížskými smlouvami. Toto společenství oživit moderní a demokratickou formou doby a učinit ji srdcem silné Evropy, je úkolem pro bavorskou a českou politiku i v neposlední řadě i pro sudetoněmeckou národnostní skupinu jako přirozený spojovací článek…“ (Pro České národní listy texty volně a kráceně přeložila Ing. arch. Nina Žečeva, Brno, 10.7.2019)

Z uvedeného vyplývá, že pan B. Posselt, předseda SL, se snaží nejen úkolovat českou politiku, ale provést změny na území bývalé dunajské monarchie tak, aby spolu s jižním Německem mohlo tvořit srdce silné Evropy. V tom vidí úkol i pro bavorskou politiku a německou národnostní skupinu. Bude tato politika zaměřena také k překreslování hranic některých stávajících států? Zřejmě ano.

A ještě jednu poznámku k uvedeným slovům předsedy SL. V době pouhých několik měsíců poté, co jsme slavili 100. výročí vzniku Československé republiky na rozvalinách Rakouska–Uherska, jsme se dozvěděli, že dunajská monarchie byla před 100 lety rozvalena pařížskými smlouvami. Lituje tedy zániku této „malé Evropy“. Naše vidění Rakouska–Uherska je zásadně odlišné. Spatřovali jsme v něm „žalář národů“, jehož rozbití bylo základní podmínkou pro vytvoření ČSR. Mírový plán prezidenta W. Wilsona spočíval v tom, že ujařmené národy rakousko–uherskou monarchii si zvolí formu své další existence, jíž budou pro sebe považovat za nejvhodnější. Dokonce s touto zásadou souhlasil i ministr zahraničních věcí Rakouska– Uherska, J. Andrassi, který ve své odpovědi prezidentu USA dokonce použil i slova Čechoslováci a Jihoslované a očekával brzké ukončení světové války a uzavření příměří. Míří pan Posselt i proti změnám, které nastaly po ukončení první světové války na základě rozhodnutí tehdejších mírových konferencí? S největší pravděpodobností ano.

Dále uvádíme několik vět, které pronesl též B. Posselt ve svém projevu na 70. sjezdu SL dne 8. června 2019: „Milí krajané, to ukazuje, že my jako sudetští Němci jsme se také stali faktorem v sousedských vztazích. Proto chci vyjádřit přání pro naše vztahy. Jsme Starorakušané. Jsme jedním ze dvou národů v českých zemích. Jsme čtvrtým kmenem Bavorska, přestože v něm buď žijeme nebo nežijeme.“ (Pro České národní listy texty volně a kráceně přeložila Ing. arch. Nina Žečeva, Brno, 10.7.2019)

Pan B. Posselt před našimi diplomaty, a to ne poprvé, tvrdí, že sudetští Němci, někdy používá termín „sudetoněmecká národnostní skupina“, jsou jedním ze dvou národů v českých zemích. Jak všichni dobře víme, tzv. sudetští Němci byli národnostní menšinou v ČSR a nikoliv národem. Na základě rozhodnutí vítězných spojenců na konferenci v Postupimi byli přesídleni z Československé republiky do Německa. To se stalo jejich vlastí. Nic nevíme o tom, že by někdo, v souladu s mezinárodním právem, rozhodl, že jejich vlastí je Česká republika, nástupnický stát ČSFR, a že by současně dodal, že jsou jedním ze dvou národů v českých zemích.

Všichni však víme, a to již velmi dlouho, že sami tzv. sudetští Němci se obdařili právem na vlast, již má být pro ně ČR. Sami ze sebe také udělali, aniž by brali v úvahu příslušná ustanovení mezinárodního práva, jeden ze dvou národů v českých zemích.

Proto těmto konstrukcím, které postrádají jakýkoliv mezinárodně–právní podklad, ba naopak jsou formulovány přímo v rozporu se závěry zejména Postupimské konference a mezinárodním právem, s principem svrchovanosti a nedílnosti České republiky a existencí českého národa, musíme již jednou provždy učinit konec

Tzv. sudetští Němci již celá desetiletí usilují o to, aby nějaký známý český subjekt uznal jejich existenci jako jednoho ze dvou národů v českých zemích a zároveň uznal i jejich právo na návrat do původní vlasti. Rada svobodného Československa, která byla vrcholným orgánem československého exilu v zahraničí, odmítla s landsmany jednat. A tak tito došli až k fašizujícím prchalovcům. V r. 1950 s nimi landsmani uzavřeli „Wiesbadenskou úmluvu“, která zakotvovala vše, po čem landsmani tak toužili a touží dodnes. Žádný další český subjekt, který by jim smluvně zajistil návrat do staré vlasti a postavení druhého státotvorného národa, ani za více než padesát let dosud nenašli. Prchalovci odešli celkem rychle z politické scény nejen v Německu. Žádný další český subjekt si se „sudetskými Němci“ již nezadal. Jen naši diplomaté poslouchali desetiletí s vážnou tváří jejich pohádky o původní vlasti a o „sudetoněmeckém národu“.

A konečně 9. června 2019 na 70. sjezdu SL pronesl B. Posselt následující věty: „Včera jsem řekl spolkovému ministru vnitra, že doufáme v brzkou aktivní angažovanost spolkové vlády v těchto otázkách tak, jak již činí Bavorsko. Říkám jasně: musíme se snažit, aby občané ČR – takových bude stále přibývat –, kteří se angažují pro takovou společnou kulturu, dostali nutnou podporu. D. Herman spolu s našim bývalým ministrem kultury, L. Spaniem, dovedli nás na cestu vedoucí k bavorsko–české kulturní dohodě, v jejímž centru stálo mnoho sudetoněmeckých záležitostí. To nesmí nyní zahynout! Tyto úmluvy musí pokračovat! K tomu patří i to, že četní partneři, které jsme našli a nacházíme v českých kulturních institucích, se nesmí stát obětí proměn, kdy by mohli být posláni jeden nebo druhý z netransparentních důvodů do pustiny. Ti, kteří s námi pracují na společné kultuře v tomto velkém politickém dílu, zasluhují podporu politiky.“ Pro České národní listy texty volně a kráceně přeložila Ing. arch. Nina Žečeva, Brno, 10.7.2019)

I v tomto případě jde o porušování principů mezinárodního práva. Konkrétně jde o princip nevměšování se do vnitřních záležitostí jednoho státu druhým. V tomto případě pan Posselt řekl H. Seehoferovi, který jako spolkový ministr je ústavním činitelem SRN, že doufá, že spolková vláda vbrzku se bude aktivně angažovat tak, jak to činí Bavorsko, a podporovat české partnery, kteří se SL pracují na společné kultuře a na velkém politickém díle, a proto si zasluhují podporu politiky.

Ovšem z českého hlediska se na to díváme zcela odlišně. Pokud pracovníci českých kulturních institucí pracují ruku v ruce se SL, mohou v konkrétních případech zcela konkrétně porušovat i české zájmy. Pokud se tak děje, neměli bychom tyto lidi nechávat na jejich místech, ale překládat na méně důležitá, nebo, ve vážnějších případech, se s nimi rozloučit.

K případům nepřípustného vměšování do našich vnitřních záležitostí dochází v těchto směrech zatím jen ze strany Bavorska. Ale i to je porušováním mezinárodního práva, které bychom neměli strpět. Bavorsko je zemí, která má jen fragmentární svrchovanost, tedy neúplnou. Proto nemá např. ministerstvo zahraničních věcí ani ministerstvo obrany a přesto se jeho někteří ústavní činitelé vměšují do našich vnitřních záležitostí.

Další protičeský útok má na svědomí opět Horst Seehofer. Již 30.8.2018 v Berlíně na konferenci „Svazu vyhnanců“ označil ve své řeči Benešovy dekrety za „protiprávní, které nepatří do společného evropského právního bohatství“ a „jako takové budou zrušeny“. Pro zrušení tzv. Benešových dekretů se vyslovil i Stephan Mayer, státní tajemník německého ministerstva vnitra. Podle něj dekrety nepatří do Evropy práva, bezpečnosti, míru a svobody. Můžeme předpokládat, že útoky proti dekretům prezidenta republiky budou pokračovat a zřejmě i nabývat na intenzity, pokud takovéto vměšování do našich vnitřních záležitostí s plnou rázností neodmítneme.

V souvislosti s tím musíme konstatovat, že je obecně známo, že dekrety prezidenta republiky a jejich vztah k evropskému právu byly zkoumány předními evropskými odborníky ještě před vstupem ČR do EU, např. prof.Jochen Frowein a Christopher Prout a další shledali, že dekrety jsou slučitelné s evropským právem. Faktem je, že jsme se stali členy EU. Poukazovat dnes na jejich nesoulad s evropským či mezinárodním právem je, velmi slušně řečeno, krajně nemístné.

Považujeme též za velmi důležité upozornit, že i Ústavní soud ČR se zabýval jedním z nejvíce napadaných dekretů prezidenta republiky, a to dekretem č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Byl podán návrh na zrušení tohoto dekretu. Návrh však Ústavní soud svým Nálezem č.55/1995 Sb. zamítl. V závěru Nálezu konstatuje: „Na základě všech uvedených zjištění a úvah dospěl proto Ústavní soud k závěru, že dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. byl v době svého vydání nejen legálním, ale také legitimním aktem.“

Pokud jde o H. Seehofera, pak bychom mohli uvést i další příklady jeho zasahování na našich vnitřních záležitostí. Ještě hrubějším protičeským útokem bylo však jeho vyjádření na sjezdu SL v r. 2015, kdy prohlásil, že jsme se poválečným vyhnáním Němců dopustili zločinu proti lidskosti. Doposud žádný ústavní činitel ČR proti jeho nepravdivým výrokům ani slůvkem neprotestoval. A to je hrubá chyba!

Jen z uvedených několika případů můžeme konstatovat, že protičeské útoky, různé intenzity, probíhají zejména na sjezdech SL celá desetiletí. Ani uzavření Česko–německé deklarace z r. 1997 (ČND) tuto praxi nezměnilo. Proto považujeme za nevhodné a pro republiku za velmi škodlivé, k těmto aktivitám, a to nejen „sudetoněmeckým“, ale i některých německých ústavních činitelů, dále jen mlčet. Není možné se odvolávat na ČND a dívat se jen do budoucnosti a pomíjet takové křiklavé případy, které se opakovaně a opakovaně ději v současnosti. Pokud nechceme, aby z pravdy se stala lež a ze lži pravda, musíme na každou lež odpovídat pravdou.

Proto doporučujeme prošetřit uvedené případy a vyvodit z nich odpovídající důsledky. Předně navrhujeme, aby naši diplomaté, pokud budou i nadále přítomní na sjezdech SL, uvedli na místě věci na pravou míru a dále podrobnou informaci podali na Ministerstvo zahraničních věcí, které by samostatně nebo společně s vládou reagovalo na podněty od nich.

Z uvedeného též vyplývá, že sjezdu SL, který se konal minulý rok v Řeznu, nebyla věnována MZV ČR dostatečná pozornost. Pan B. Posselt se vyjádřil v tom smyslu, že pana velvyslance T.Podivínského landsmani brali jako zástupce ČR. Nikdo jim z naší strany nevysvětlil, že tomu tak nebylo. Domníváme se, že přítomnost našich diplomatů na sjezdech či jiných akcí SL nemá žádné opodstatnění. Rozhodně si nemyslíme, že na sjezdy SL by měl být vysílán náš velvyslanec v Německu. SL je jen německý spolek, který nemá žádnou mezinárodně právní subjektivitu. Nemůže být účastníkem mezinárodněprávních vztahů, nemůže se zavazovat ani získávat práva. Plnou mezinárodně právní subjektivitu nemají ani země SRN. Našim partnerem v mezinárodně–právních vztazích je vláda SRN, ministři a další spolkoví ústavní činitelé.

Vážený pane premiére, žádáme, aby uvedené hrubé deformace česko–německých vztahů byly konečně odstraněny a byla učiněna opatření, aby se nemohly opakovat. Dosavadní mlčení k letitým hrubým protičeským útokům nás diskvalifikuje jako svrchovaný stát a přibližuje nás fakticky k německému protektorátu, který by byl nejen koncem naší státnosti, ale také počátkem zániku našeho národa, jazyka a kultury. K takovýmto procesům, které byly nastartovány a již probíhají, však nemůžeme a nebudeme mlčet. Za svou povinnost považujeme ochránit a dále rozvíjet vše, co nám naši předkové odkázali.