Otevřený dopis

Vážený pan

Ing. Petr Hejma, starosta Městské částí Praha 1,

Vodičkova 18, 115 68 Praha 1

V Praze dne 17.3.2021

Věc: K odstranění a navrácení pamětní desky paní Hany Benešové na původní místo

Vážený pane starosto,

velmi lituji, že jste mi dosud neodpověděl na můj dopis z 10.3.2020. Ještě více jsem zarmoucen tím, že k instalaci pamětní deska paní Hany Benešové dosud nedošlo, jak jsem se osobně přesvědčil dne 14.3.2021.

Vracím se nejdříve k minulosti, abych osvětlil některé skutečnosti, které se týkají opětné instalace pamětní desky paní Hany Benešové na dům v Loretánské ulici č. 2, jež současně souvisí i s vyjasněním celkové situace.

Socha prezidenta E. Beneše na Loretánském náměstí a pamětní deska paní Hany Benešové v Loretánské ulici č. 2 byly slavnostně odhaleny 16.5.2005 v odpoledních hodinách. Této hojně navštívené akce jsem se též zúčastnil a mám ji stále v paměti.

V uvedeném roce, jak se domníváme, byl dům č.2 v Loretánské ulici v majetku MČ Praha 1. Zřejmě se souhlasem majitele byla na uvedený dům instalována pamětní deska paní Hany Benešové. Šlo o bronzovou desku s reliéfem dámy v klobouku, paní Hany Benešové, která je dílem akademického sochaře Z. Preclíka. Vlastníkem předmětného domu, pravděpodobně v polovině r. 2010, se stal pan Z. Bakala, jehož úmyslem bylo dům rekonstruovat a zřídit v něm knihovnu V. Havla. Je otázkou, na níž nemůžeme získat odpověď, zda dosavadní vlastník, MČ Praha 1, náležitě právně při prodeji domu ošetřil na dům instalovanou pamětní desku a zavázal kupujícího, aby po skončení rekonstrukce domu byl povinen ji opětně instalovat nebo nebránit její instalaci.

Domníváme se, že tomu tak pravděpodobně bylo. Nedovedeme si totiž ani představit, že by MČ Praha 1, pokud byla skutečně vlastníkem, mohla postupoval jinak, tedy neodpovědně. Komunisté paní Haně Benešové přiznali vysoký důchod a nechali ji v letech 1948 až 1974 užívat velký byt s vyhlídkou na Prahu v Loretánské ulici č. 2, a to až do doby jejího úmrtí. Lidé jí k domu, kde bydlela, celé léta nosili květiny. Jaká je současná realita? Zatímco komunisté se k paní Haně Benešové v uvedené době zachovali dobře, pro dnešní některé mocipány je vše, co souvisí s jejím jménem, zcela lhostejné, zanedbatelné, pominutelné. Nakonec lidé, kteří neusilují o nic jiného, než o navrácení původní desky paní Hany Beneše na původní místo, by si měli snad i dopisovat s panem Z. Bakalou, který byl v předmětné záležitosti, jak píše pan ing. O. Lomecký, dřívější starosta, osloven Prahou 1 a dosud neodpověděl. Jak toho můžeme dosáhnout potom my, když MČ Prahy 1 neuspěla?

Znovu zdůrazňujeme, že paní Hana Benešová byla manželka prezidenta E. Beneše, muže, který se zasloužil o stát, sama byla účastníci protiněmeckého odboje. A právě tyto důvody, samozřejme i s dalšími, by měly vést k urychlenému vyřešení letitého předmětného problému. Pan starosta ing. O. Lomecký nám ve svém dopisu ze dne 31.1.2018, Čj: UMCP1 008050/2018, Zn: STA 22/2018, napsal: „Pamětní deska paní Hany Benešové bude osazena zpět na fasádu domu "Knihovna Václava Havla" až po řádném ukončení kolaudačního řízení.“ Jsme přesvědčeni, že tento jednoznačný slib pana starosty, by měl každý další starosta MČ Prahy 1 ctít i jako vlastní závazek. Není přece možné, aby s odchodem jednoho starosty padaly automaticky jeho závazky, které písmeně učinil. Jsem přesvědčen, že tyto závazky, pokud byly udělány v rámci kompetence a pravomoci starosty a byly souladné s našim právním řádem, a to předpokládáme, že byly, přecházejí na starosty další. Tedy, pane starosto ing. P. Hejmo, i na Vás.

I proto jsme plně přesvědčeni, že osazení pamětní desky paní Hany Benešové na její původní místo má charakter záležitosti veřejného zájmu, o který by měli pečovat i příslušní současní činitelé MČ Praha 1. Jejich povinnosti nelze přenést ani z části na ty, kteří od roku 2017, v písemném dialogu nejdříve   s panem starostou Ing.O. Lomským, dále s jeho nástupcem Mgr. Pavlem Čižinským a nyní s Vámi, pane starosto, usilují jen a jen o to, aby předmětná pamětní deska byla osazena na původní místo.

Ano, veřejným zájmem je, a na tom se, doufám, shodneme, pokud nám jsou všem vlastní naše dějiny, aby pamětní deska paní Hany Benešové po téměř devíti letech byla bez zbytečných odkladů umístěna na původní místo.

Zatím stále žijeme v představách, a to i po několika letech téměř bezvýsledného usilování, že se shodujeme na tom, že je nutné zachovávat a obnovovat stopy českých dějin, která staletí kráčející Prahou nám zanechala. Věříme, že i Vy, vážený pane starosto, tak smýšlíte a proto i napomůžete našemu již dlouhodobému úsilí, aby paní Hana Benešová na nás opět shlížela ze své pamětní desky na domě č.2 v Loretánské ulici, v těsné blízkosti sochy svého manžela, dr. E. Beneše. Pana prezidenta Budovatele a jeho manželky si hluboce vážíme. Oba svými skutky vešli do českých dějin a jsou jejich neoddělitelnou součástí. Nikdo je z historie nevyrve, i kdyby o to usiloval.

Podmínky pro instalaci pamětní desky paní Hany Benešové na vnitřní stranu sloupu podloubí domu č.2 v Loretánské ulici jsou příznivé. Již několik let je domovní fasáda hotová, takže práce spojená s osazením předmětné desky je, jak jsme přesvědčeni, nenáročná. Domníváme se, že není třeba další léta čekat na celkovou kolaudaci domu, v němž práce, tedy uvnitř domu, nikoliv na fasádě, probíhají od srpna 2012 dosud, aniž by nám někdo mohl v současnosti sdělit, jak dlouho ještě budou trvat a kdy k tak vytoužené kolaudaci dojde. Jde-li o měsíce, dočkáme se. Půjde-li o další roky, svízele i nedůvěra v pozitivní řešení porostou. Pak se stává naplnění našeho návrhu, který směřuje k urychlenému osazení pamětní desky, naléhavým. Jsme přesvědčeni, že je reálný. Nadto může být odpovědí na pochybnosti v nás vznikající, zda vůbec je na rozhodujících místech vůle vrátit pamětní desku na původní místo.

Prosíme, vážený pane starosto, o Vaše vyjádření k našemu návrhu. Vaše sdělení může rozptýlit naše již letité pochybnosti a vnést důvěru v brzké vyřešení problému, který stále více zatěžuje nejen nás, ale i část naší veřejnosti. Děkujeme za pochopení i za vše, co v předmětné záležitosti vykonáte.

S úctou

JUDr. Ogňan Tuleškov