Ing. Petr Hejma, starosta Městské částí Praha 1, Vodičkova 18, 115 68 Praha 1

Nejdříve bych rád vyjasnil některé skutečnosti, které se týkají opětné instalace pamětní desky paní Hany Benešové na dům v Loretánské ulici č. 2, a současně souvisí i s vyjasněním celkové situace.

Socha prezidenta E. Beneše na Loretánském náměstí a pamětní deska paní Hany Benešové v Loretánské ulici č. 2 byly slavnostně odhaleny 16.5.2005 v odpoledních hodinách. Této hojně navštívené akce jsem se též zúčastnil a mám ji stále v paměti.

V uvedeném roce, jak se domníváme, byl dům č.2 v Loretánské ulici v majetku MČ Praha 1. Zřejmě se souhlasem majitele byla na uvedený dům instalována pamětní deska paní Hany Benešové. Šlo o bronzovou desku s reliéfem dámy v klobouku, paní Hany Benešové, která je dílem akademického sochaře Z. Preclíka. Vlastníkem předmětného domu, pravděpodobně v polovině r. 2010, se stal pan Z. Bakala, jehož úmyslem bylo dům rekonstruovat a zřídit v něm knihovnu V. Havla. Je otázkou, na níž nemůžeme získat odpověď, zda dosavadní vlastník, MČ Praha 1, náležitě právně při prodeji domu ošetřil na dům instalovanou pamětní desku a zavázal kupujícího, aby po skončení rekonstrukce domu byl povinen ji opětně instalovat nebo nebránit její instalaci.

Domníváme se, že tomu tak pravděpodobně bylo. Nedovedeme si totiž ani představit, že by MČ Praha 1, pokud byla skutečně vlastníkem, mohla postupoval jinak, tedy neopovědně. Komunisté paní Haně Benešové přiznali vysoký důchod a nechali ji v letech 1948 až 1974 užívat velký byt s vyhlídkou na Prahu v Loretánské ulici č. 2, a to až do doby jejího úmrtí. Lidé jí k domu, kde bydlela, nosili květiny. Jaká je současná realita? Zatímco komunisté se k paní Haně Benešové v uvedené době zachovali dobře, pro dnešní některé mocipány je vše, co souvisí s jejím jménem, zcela lhostejné, zanedbatelné. Nakonec lidé, kteří neusilují o nic jiného, než o navrácení původní desky paní Hany Beneše na původní místo, by si měli snad i dopisovat s panem Z. Bakalou, který byl v předmětné záležitosti, jak píše pan ing. O. Lomecký, dřívější starosta, osloven Prahou 1 a dosud neodpověděl. Jak toho můžeme dosáhnout potom my, když MČ Prahy 1 neuspěla?

Znovu zdůrazňujeme, že paní Hana Benešová byla manželka prezidenta E. Beneše, muže, který se zasloužil o stát, sama byla účastníci protiněmeckého odboje. A právě z těchto, ale i z dalších důvodů, např. písemného slibu pana Ing. O. Lomeckého, že po rekonstrukci budovy bude pamětní deska paní Hany Benešové opětně na původní místo instalovaná, by celá předmětná záležitost měla být záležitostí veřejnou, o níž pečují i příslušní činitelé MČ Praha 1 a ne ponechávána jen na starosti lidí, kteří na potřebné informace nemohou ani dosáhnout, kteří nemohou donutit nikoho, aby konal své povinnosti.

Ano, veřejným zájmem je, a na tom se, doufám, sjednotíme, pokud nám jsou všem vnitřně vlastní naše dějiny, aby pamětní deska paní Hany Benešové po téměř 8 letech byla bez zbytečných odkladů umístěna na původní místo.

Právní řád nám dává do rukou jako občanům ČR různé právní nástroje, které, bude–li donuceni využijeme. Zatím stále žijeme v představách, a to i po několika letech téměř bezvýsledného usilování, že se ve velké většině shodujeme na tom, že zachováme a obnovíme stopy českých dějin, která staletí kráčející Prahou nám zanechala. Věříme, že i Vy, vážený pane starosto, tak smýšlíte a proto i napomůžete našemu již dlouhodobému úsilí, aby paní Hana Benešová, na nás opět shlížela ze své pamětní desky na domě č.2 v Loretánské ulici, v těsné blízkosti sochy svého manžela, dr. E. Beneše. Pana prezidenta Budovatele a jeho manželky si hluboce vážíme. Oba svými skutky vešli do českých dějin a jsou jejich neoddělitelnou součástí. Nikdo je z historie nevyrve, i kdyby o to usiloval.