Vše začalo již dávno komedií kolem údajně otráveného agenta neagenta Skripala v Anglii, samozřejmě najatými ruskými vrahy. V podstatě se nic neprokázalo, pouze to, že údajný vražedný prostředek Novičok se experimentálně vyráběl v mnoha zemích, včetně naší, a to u armády. Stálo to místo ředitele vojenského výzkumného ústavu v Brně, který si dovolil sdělit občanům pravdu, což je v euromarxistické německé EU minimálně zločin. Ministryně obrany Šlechta a její bojová pudla to neunesly. Přehlédnout nelze ani opakovanou komedii kolem chemických zbraní, jež údajně použila armáda prezidenta Asada v Sýrii proti umírněným a demokratickým islámským teroristům. Alternativně je měli tamtéž použít ruští vojáci. Hrdiny komedie se stali příslušníci takzvaných bílých přileb, kteří působili podle doložených zdrojů jednou jako zdravotnická mírová organizace, jindy jako součást islamistických teroristických skupin. Místy se ani nestíhali zcela převlékat, jen odkládali ty přilby. Nakonec se ukázalo a u nás utajilo, že chemické „zbraně“ v obalech z Německa a Nizozemska dodala teroristům do Sýrie Saúdská Arábie, známý sponzor sunnitského islámského terorismu. V rámci přípravy poslední komedie, která měla posloužit k obvinění Ruska, ne–li přímo Putina z používání chemických zbraní, se lehce nešikovní teroristi sami otrávili a jejich velitel za podivných okolností vypadl z okna v prvním přízemí a zabil se. K domácí mediální komedii se údajně připojila i česká vláda, zastupovaná slouhou cizáků Petříčkem, která varovala Rusko, aby se neodvažovalo ubližovat hrdinným slouhům cizích zájmů, především německých, Hřibovi, Kolářovi a Novotnému. Obávám se, že český státní znak bude zdobit v budoucnu místo lva, hlava neoholeného šaška s rolničkami.

Demokratický mučedník

Fakt, že ostrov Tchai Wan byl obsazen zbytky protinárodní čínské armády generála Čankajška, která tam v podstatě páchala genocidu místního obyvatelstva demokraté typu Hřiba, či Kubery a jejich vesměs nedovzdělaní mediální přátelé lehce přehlížejí. Nicméně se to lze dočíst v řadě historických publikací. Vzhledem k nevalné úrovni českého polistopadového školství, které se zabývá více propagandou euromarxismu a jeho zvráceností, než odbornými a použitelnými znalostmi studujících, se nelze divit neznalostem a omezenému rozhledu Hřibů, Kolářů, Novotných a jejich přátel. Režim na ostrově má daleko k iluzorním představám o evropské euromarxistické demokracii. V podstatě lze konstatovat, že tamní režim by už dávno neexistoval, kdyby ostrov nesloužil jako nepotopitelná letadlová loď USA a kolem se nemotalo americké válečné loďstvo. Mezi Čínskou lidovou republikou a takzvanou Čínskou republikou na Tchai Wanu, panuje od konce občanské války v Číně silné napětí. Důvodem je, mimo jiné i fakt, že Čankajšek v době druhé světové války, spolupracoval v některých obdobích s Japonskou okupační armádou, která se neštítila nejhorších zvěrstev proti čínskému obyvatelstvu. Čankajškova armáda byla vedena zkorumpovanými a mnohdy doslova zlodějskými důstojníky, kteří se starali víc o svoje obohacování, než obranu země. V několika případech „bránili“ města tak, že do nich přitáhli, vykradli banky a zásoby a zase ustoupili a ponechali obyvatele na pospas Japoncům. Na neskutečnou zlodějinu, korupci a morální rozvrat upozorňovali i američtí vojenští poradci. Vzhledem k tomu, že naše republika měla s kontinentální Čínou dobré vztahy už v meziválečném období a po ukončení občanské války v nich pokračovala s Čínskou lidovou republikou, můžeme konstatovat, že náhlý obrat ve vztazích vyvolaný Hřibem za tiché podpory ministerstva zahraničních věcí euromarxistického ministra zahraničních zájmů Petříčka, člena Aspen Institutu, lze hodnotit minimálně jako diplomatickou neomalenost, ne–li vyložené hulvátství. K tomu se pojí početné mediální útoky pražské havlérky proti prezidentu Zemanovi, který se snaží udržovat s jednou ze tří světových velmocí dobré vztahy, stejně jako s dalšími dvěma. K tomu lze dodat, že Čína naši republiku nepotřebuje, protože prakticky nemáme, co nabídnout, zatímco my jsme v řadě případů na dovozech z Číny závislí a mnozí na nich nemálo vydělávají, místy i na účet spoluobčanů a plátců daní.

O to komičtější je výhružný dopis z čínského zastupitelského úřadu, který byl údajně nalezen u Kubery a měl být důvodem jeho smrti. Především nový vůdce zbytečného Senátu se na mediálním boji proti Číně a stavění Kuberova pomníku zviditelňuje. Má to zapotřebí, protože se jedná o takovou „osobnost,“ kterou nikdo dříve neznal. Nelze však přehlédnout několik faktů. Dopis oplývající vyhrůžkami nebyl dodnes zveřejněn a v současnosti by autenticitě zveřejněného papíru už nikdo nevěřil. Je otázka, zda vůbec existuje, nebo se jedná pouze o imaginární argument k protičínské kampani, případně nějaké falzum. Cílem je evidentně narušení dobrých vztahů mezi naší republikou a Čínou a vytvoření nepřátelského veřejného mínění našich občanů vůči Číně s pomocí mediální kampaně. Přitom Čína nás nekolonizuje a v podstatě u nás, stejně jako její občané, téměř nic nevlastní, nanejvýš něco restaurací, obchodů s oděvy a nemnohé podíly v soukromých firmách. Na rozdíl od spřátelených evropských koloniálních demokracií, především Německa.

Kdyby dopis odpovídal tomu, co o něm píší média, neexistoval by důvod k zatajování obsahu. Má tento dopis oficiální formu, podpis velvyslance a razítko čínského zastupitelského úřadu? To nikdo neřekl. Pokud nemá, jedná se o nějaký podvod, ne–li záměrnou provokaci na objednávku. Osobně si na základě svojí diplomatické praxe, byť poměrně krátké, nedovedu představit, že by velvyslanec nějakého státu posílal výhružné dopisy reprezentantu cizího parlamentu. Pouze američtí velvyslanci si zvali na koberec, coby ponížené sluhy, některé latinskoamerické prezidenty, politiky a generály, a německé kancléře, jako reprezentanty kolonií v rámci demokratického neoimperialismu.

Buď se tedy jedná o vyloženou komedii a podvod, nebo je utajovaný obsah dopisu jiný, takže ho nelze zveřejnit, bez ostudy. Pokud dopis existuje, nelze vyloučit zcela oficiální text, v němž je Kubera slušně upozorněn na nevhodnost svojí návštěvy na Tchai Wanu s tím, že může dojít ke zhoršení ve vtazích mezi Čínou a naší republikou. Něco takového by bylo logické a nejednalo by se o vyhrůžky, tím méně osobní. Tvrzení, že dopis obsahoval přímo vyhrůžky Kuberovi, se jeví z hlediska diplomatické praxe jako účelová mediální fantazie, novinářská kachna, ne–li přímo lež. Současný čínský velvyslanec je kariérní diplomat, který nemůže něco takového spáchat a musel by k něčemu takovému mít souhlas vlády. Podíváme–li se na čínskou diplomacii posledních desetiletí, lze takovou možnost vyloučit. Na rozdíl od EU Čína nikde nevede válku. Nicméně některá česká média prezentují dopis a jeho údajné následky nejen jako fakt, ale téměř na úrovni nechutného a nevalného akčního filmu, kdy tlupy jakýchsi nindžů made in China, vyzdobení rýžovými slamáky, hedvábnými kabáty, meči a kopími pronásledují ubohého demokratického hrdinu Kuberu a nakonec ho uštvou k smrti dříve, než si stačí zapálit poslední cigaretu.

Celá causa kolem Kubery je dokladem české ubohosti z hlediska mezinárodní politiky, posluhování cizákům, ale rovněž neuvěřitelně pokleslé morálky politiků a mediálních pracovníků. Je v zásadě lhostejné, jaký má kdo na Kuberu názor. Už dávno jsme se dostali za hranice slušnosti a evropského civilizovaného projevu. Komediantské a propagandistické mediální parazitování na mrtvole, kohokoli, nejen Kubery, je dokladem toho, kam jsme poklesli jako německá kolonie od roku 1990.