Osobní názor na situaci KSČM v listopadu 2020

Jedna z nejúspěšnějších komunistických stran světa – KSČ/KSČM se v posledních letech posunula na okraj politického dění české společnosti.

Ztratila statisíce členů, více jak milion sympatizantů, její zastoupení ve Sněmovně PČR kleslo na minimum (za sto let nikdy neměla pod 10 %). Přišla o důvěru velké části české populace. Vliv strany na vývoj společenského dění je minimální. Pozice ve vedení státu drží jen posledními silami.

Přes dílčí úspěchy v parlamentní politice, a v některých místech působení komunistů, je postavení KSČM téměř zanedbatelné. Ani úspěch v krajských volbách 2012 (díky komunistům v krajích), ani částečné pozitivní výsledky v centru (podpora některých zákonů sociálního charakteru, podpora zvýšení mezd, důchodů, udržení majetku v rukou státu) nemohou vyrovnat celkový propad KSČM.

Nejhorším důsledkem stavu a vývoje je neschopnost řešit nastalou situaci.

Příčin negativního posunu, propadu je více.

Jsou to určitě objektivní příčiny:

• stav a nepříznivý vývoj mezinárodního komunistického hnutí, zejména v Evropě,

• změny uvnitř české společnosti - v sociální, názorové, politické struktuře, rozsáhlé proměny společenských hodnot.

Subjektivní příčiny vycházející zevnitř subjektu, tedy z komunistické strany.

• Spočívají především v zaměření, orientaci vedení, řízení, a organizaci subjektu. Jde o chyby vedení strany – zásadní i dílčí. Prokazatelně zejména v posledních 15 letech.

• Jde o zásadní problémy společnosti a státu, které často byly v centru pozornosti KSČM, avšak bez podstatného ovlivnění jejich realizace (dopady privatizace, OKD, korupce, předání ohromného majetku do zahraničí, ekonomické kauzy…).

• Jde o strategicko-politické zaměření strany často správně vyjádřené i na sjezdech strany, avšak nerealizované. Příkladem je usnesení IX. sjezdu v roce 2016 a jím 9 stanovených priorit pro další vývoj.

• Závažné chronické podcenění ideologické práce (zrušení internetového vysílání Radia a ČT Futura, podcenění teoretické práce, ponechání politického vzdělávání na aktivitě krajů a ZO, absence tlaku na antikomunistické aktivity – vedené především v ČT…)

• Nedostatečná pozornost vysvětlování historických souvislostí vývoje, zejména vyvracení lží a nepravd o působení strany a téměř žádné prezentování úspěchů 40 let KSČM.

• Mimořádně závažnou chybou činnosti strany byla a je velmi malá podpora mladé generace komunistů a jen okrajová spolupráce s organizacemi mládeže. Strana nemá potřebnou generační zálohu.

• Konkrétních vad v práci strany bylo a je až příliš (nevyužití zkušeností a práce komunistů např. v Ústeckém kraji, ne vždy opodstatněné finanční výdaje, hanebná kauza Mrencová …).

V souhrnu nejde jen o jednotlivé konkrétní nedostatky, ale o systémové chyby ve vedení strany.

Reakce a odezvy, snahy o řešení, signály.

V průběhu let jsem se seznámil se stovkami kritických připomínek k nastálé situaci ze ZO KSČM, OV KSČM a od jednotlivých členů.

A nejen to. Od devadesátých let upozorňovala řada odborníků (ze všech oborů společenských věd) na situaci a nedostatky ve straně a v levicovém hnutí.

Klub společenských věd uskutečnil tři desítky sociologických výzkumů k postavení KSČM. Bylo zpracováno a předáno několik studií a analýz k situaci ve straně. Vedoucím orgánům strany byly poskytnuty desítky, ne-li stovky informací, návrhů a podnětů k usměrnění politiky strany. Zazněly kritické názory z různých seminářů a konferencí, i na sjezdech KSČM. Na nedostatky ve straně upozorňoval téměř soustavně celý kolektiv Centra strategických a teoretických studií (dříve TAP).

V roce 2005 byl zpracován a předložen s. Ivo Látalem materiál (33 stran) s názvem „Náměty pro zdokonalení propagandy (zviditelnění) KSČM“, později byla předána vedení strany studie o morálně politické situaci ve společnosti a ve straně. V dalších letech počet a kvalita odborných posudků a analýz ještě vzrostla.

Jen připomenu, že na všechny tyto nedostatečnosti i na jejich řešení, včetně nutnosti odchodu V. Filipa, mě před 5 až 10 lety v mnoha osobních rozhovorech upozorňoval Miloslav Ransdorf.

Vše zůstalo v podstatě bez odezvy vedoucích orgánů KSČM, bez reakce na připomínky i silného kalibru. Až na jednotlivce z vedení strany (lze je vyjmenovat) se jimi nikdo nezabýval.

Zodpovědnost

Na základě těchto zkušeností a dosavadní praxe a vzhledem ke stávající situaci, rok před sněmovními volbami, nutno vyvodit pro budoucí vývoj strany závěry.

Kdo nese hlavní zodpovědnost, kdo stál a stojí v čele této politiky? Samozřejmě všechny vedoucí orgány strany. Nejvyšší zodpovědnost za vývoj a nastalou situaci však nese předseda KSČM.

Zdůrazňuji, že míra zodpovědnosti a vlivu je rozložena. Je patrné, že VV a další orgány jednaly pod obratnou manipulací Vojtěcha Filipa, jíž bylo obtížné čelit.

Důkazů je mnoho. Mimo jiné i jeho ubohá, téměř žádná sebekritika zejména po několika prohraných volbách. Není doba na další otázky, nicméně se vtírá úvaha, proč vše probíhalo takto.

Ještě připomenu příklad reakce V. Filipa napsané v HaNo 5.10.2020: „Na teoretickou práci v praktické politice nemáme čas“. A také sdělení, že „…neměli jsme signály od našich sociologů.“

Řešení.

To vše není možné bez konzultací, diskusí o nových záměrech a cestách, a hlavně bez personálních změn.

Za první krok k řešení situace považuji odvolat z funkce předsedu KSČM Vojtěcha Filipa a celý výkonný výbor KSČM (přes obtíže působené pandemickým obdobím), ustavit nový VV s přihlédnutím k odpovědnosti a podílu jednotlivých členů na nedostatcích.

Umožňují to současné Stanovy KSČM: „ÚV KSČM zejména: d) na žádost nejméně třetiny OV KSČM nebo nejméně třetiny KV KSČM může dvoutřetinovou většinou členů ÚV KSČM odvolat předsedu, prvního místopředsedu nebo další místopředsedy ÚV KSČM a zvolit jiné;“

Klíčovou roli by při tom sehrály okresní výbory KSČM, a samozřejmě ÚV, který zasedání svolává. Jde o odhodlání a odvahu.

K tomu ještě připomínám, že dát funkci k dispozici neznamená odstoupit, ale dále řídit. A zdůrazňuji připravit nastávající sjezd KSČM. Mám za to, že současné vedení strany není schopno obsahově připravit sjezd tak, aby mohl reagovat na dosavadní úpadek strany.

Návrhy řešení jsou jednoznačné.

Přehodnotit současnou konkrétní orientaci a taktiku strany, včetně parlamentní politiky. Výrazně se orientovat na práci s mládeží, její získání znamená polovinu úspěchu. Zviditelnit pozitiva strany, zásadně vystupovat proti zkreslování historie a cílů strany. Vůbec si nemyslím, že slovo restart strany má v tomto smyslu pejorativní význam, naopak,

Časově považuji za rozhodující pro další působení strany a celé společnosti výsledek sněmovních voleb 2021.

Komunistická strana má stále předpoklady pozitivního vývoje.

Má stále tisíce oddaných, rozumných příznivců, kteří jsou schopni vysvětlovat, získávat pro myšlenky socialismu další občany. Má dobrou organizační soustavu, má vazbu, kontakty na mezinárodní partnery.

Má oporu v české populaci. Ta má tradičně vysoké sociální cítění. Miliony občanů touží více po sociální spravedlnosti než po tzv. svobodě a nabubřelých slovech o demokracii.

Nelze opomenout, že KSČM má k dispozici dosud nepřekonaný systém učení o světě, nedoceněnou sílu v nejdokonalejším filozofickém učení, totiž v dialektickém materialismu. Z něho a z celého marxistického učení plyne, tryská možnost dokonalé orientace ve společnosti a ovlivňování jejího vývoje.

Svůj názor souhrnně sděluji právě v této době, kdy jsou poslední možnosti k nápravě. Podporuji všechny výzvy, akce směřující k rychlému řešení současného kritického stavu strany.

Lubomír VACEK

(72 let člen KSČ, KSČM, dlouholetý předseda Klubu společenských věd, sociolog, profik na názory české populace)