Petr Hájek žasne nad neslýchanou drzostí, s níž domácí kolaboranti předvádějí zábavná čísla svým německým protektorům–chlebodárcům právě ve dnech 75. výročí jejich (domnělého) pádu

Začátek května je již pětasedmdesát roků spojen s připomínkami vítězství protihitlerovské koalice ve druhé světové válce. Kuriózní je, že oslavují i ti, kteří válku prohráli. Nejen Němci, ale také jejich tehdejší spojenci oslavují, že byli osvobozeni od svých „nadčlověčích“ rodičů a prarodičů a jejich zvěrstev. Oni jsou již zase demokraté (tentokrát nikoli nacionální, ale liberální) a s neúspěšným pokusem zotročit Evropu a svět prý nemají nic společného.

To zní jistě chvályhodně, až na to, že je tomu právě naopak. Válka pokračuje a Německo v ní rukama Hitlerových dědiců tentokrát vítězí. Pro příklad třeba německá europoslankyně Monika Hohlmeierová, dcera dlouholetého bavorského premiéra F. J. Strausse (po pádu 3. říše nová vlast Sudeťáků odsunutých rozhodnutím vítězných mocností, kteří válčí o návrat zpět ke svému Henleinovi).

Tahle „genosse“ přijela tuhle na inspekci do protektorátu Böhmen und Mähren, a protože se jí nelíbí zdejší premiér (nechce přijmout migranty exploatované Berlínem), rozhodla se ho sundat přes „parlament“ 4. říše. Praktická suverenita, kterou nyní tak statečně hájí ministr zahraničí Poche–Petříček proti nepřátelům, kteří nás od Němců před tři čtvrtě stoletím sprostě osvobodili.

Skvěle jí přitom asistují kolaboranti z protektorátních formací s názvy jako TOP 09, STAN, KDU–ČSL, ODS či Piráti, kteří premiéra zvoleného velkou demokratickou většinou občanů rovnou poníženě denuncují u německé vrchnosti. A jejich pidižvíci z pražských čtvrtí mezitím falšují historii, odstraňují sochy a pamětní desky skutečného osvoboditele Prahy z roku 1945, a na místo nich stavějí pomníky Hitlerovým kámošům a spolubojovníkům, zrádcům Vlasovcům, kteří kromě jiného úspěšně zabíjeli spojence po vylodění v Normandii. Jenže pokus zradit podruhé – tentokrát zase nacisty – jim v Praze nevyšel. Tenkrát. Spojenci je předali Sovětům. Až na druhý pokus mají nyní pomník vděčného starosty ODS.

Má aktuálně podobu propagandistické přípravy na útok proti Rusku – jak je v tradicích Wehrmachtu dobrým zvykem. Aby se podařilo zakrýt historické skutečnosti, musí se ovšem pěstovat „dvouminutovky nenávisti“. O to se starají tajné služby vedené agentem západních špionážních centrál (vyznamenaným šéfkou americké CIA) Michalem Koudelkou. Dělá, co umí. Diktuje, jaký dějepis se má cpát do hlav dětem ve školách či stejně jako za předchozího německého protektorátu ostře sleduje, aby se u nás nepěstovalo „slovanství“.

Ve spolupráci s kolaboranty v protektorátních médiích (Respekt, ČT atd.) vytvářejí snové provokace Ruska, kterými pak žijí také ostatní média. Tuhle k nám prý přijel jeden diplomat–zabiják, v kufru ricinový novičok, aby zlikvidoval tři velké muže protektorátní veřejné scény. Z letiště ho před třemi týdny údajně odvezli Rusové diplomatickým vozem rovnou na svou ambasádu. Zrovna o tom dnes mluvil Moravec (nikoli z rozhlasu jako ministr protektorátního školství a lidové osvěty, ale protože doba se technologicky změnila, už jako tvůrce televizní propagandy). Všechno je zpět.

Rusko se tomu jednak chechtá, jednak upozorňuje na možné důsledky této vyfabrikované provokace. Kromě jiného konstatuje, že vůbec žádného diplomata v posledním měsíci z letiště nevezlo – a tak dále a tak dále, ale hoax již v propagandistické mašině pracuje svým klasickým způsobem: Protože pochází z dílny Koudelkových tajných služeb, nemůže jej BIS ani potvrzovat, ani vyvracet skrze svou mediální dílnu ironicky Respekt. Vláda zjevně o ničem neví, protože jinak by musela okamžitě jednat. Nikdo se ale nezabývá ani tím, jak „fake“ vznikl, ani jakou cestou ho umístili do Bakalových médií – přestože jde zjevně o jedinou trestně postižitelnou operaci, na kterou by policie či státní zastupitelství měly automaticky reagovat.

„Rusko v uplynulých týdnech dodává všemu vysoce emotivní zabarvení. Využívá situace k neadekvátní politizaci především historických témat. Souvisí to i s blížícími se oslavami 75. výročí konce druhé světové války. My samozřejmě nezveřejňujeme obsah konkrétních nót. Ale narážíme na rozdílný přístup Česka a Ruské federace ke svobodě slova. Odmítáme jakoukoli formu zasahování do svobody médií, ústavních práv včetně zásahu cenzury a zpochybňování nezávislosti novinářů považujeme za nevhodné.“

Takže stavění pomníků nacistickým vrahům při současném odstranění pomníku osvoboditele od Němců či pamětní desky, která v centru Prahy připomínala hrdinství a oběti skutečných osvoboditelů, je „neadekvátní politizace“ historického tématu ze strany Ruska? Snad ještě šílenější je však zmínka o tom, že u nás (na rozdíl od Ruska) odmítáme cenzuru. To už není výsměch, to je pravý Goebbels.

„Máme informace, že na naše území přiletěl v průběhu března diplomat ruské ambasády, ale detaily jednání s panem velvyslancem komentovat nebudu. (…) Historická témata dostávají skutečně vysoce emotivní zabarvení. To bylo hlavním předmětem jednání s panem velvyslancem. A očekávám, že v blízké době spolu s panem velvyslancem budeme opět jednat. Jsem rád, že jsme se opakovaně – včetně pana premiéra Babiše – ohradili proti zasahování do vnitřních věcí České republiky ze strany Ruské federace.“

Takže víme, že k nám někdy v březnu přiletěl nějaký ruský diplomat. No panečku, to je skandál! Ale s velvyslancem se P–P kupodivu nebavil o „českém novičoku“ ale tom, že Rusko nepřijímá naše falšování historie a odstraňování památníků, jež odporují česko ruské smlouvě (Havel–Jelcin) jako fakt, do kterého mu nic není, protože je to naše vnitřní záležitost. A to my ctíme, do záležitostí Ruské federace přece ani slovem nezasahujeme, jak dosvědčuje třeba nedávné vyhoštění česko–americké zpravodajské agentury Člověk v tísni, která přímo organizovala přípravy na státní převrat (Majdan) v Moskvě.

Přičteme–li k tomu všemu německou „trestní inspekci“ proti premiéru Babišovi, jež má vést k jeho odstranění z politiky v zájmu německých kolaborantů z útvaru zvaného Kavárna, jsme svědky vskutku příznačných oslav pětasedmdesáti roků od osvobození. S tím dalším už raději na nikoho nečekejme. Pojďme do toho konečně sami. Říká se tomu Czexit.