Je politicky naivní předpokládat, že naše opoziční strany na zahraniční politiku ČR mají jen malý až zanedbatelný vliv. Zahraniční politiku určuje a provádí, jak všichni víme, vláda, především prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí, a samozřejmě se na ni podílí v rozsahu ústavou stanoveném i prezident republiky Ing. M. Zeman. Vládní strany mají převahu v Poslanecké sněmovně PČR, takže k nějakým závažným zahraničně–politickým problémům by zásadně nemělo docházet. To můžeme tvrdit však jen bez znalosti zahraničních aktivit opostran.

Opostrany jsou, pokud jde o zahraniční vztahy, vyhraněné. Jsou zásadně protiruské a protičínské. Vyznačují se evropskou proněmeckou politikou, aniž by v potřebné míře dbaly našich státních a národních zájmů. Pokud se jim opakovanými protiruskými a protičínskými útoky podaří zeslabovat naše vztahy k těmto velmocím, pak se jim tím daří nás posunovat k německé boudě.

Buďme konkrétní! Ještě v době nedávné opostrany nezmarnily ani jednu možnost představovat Rusko a Čínu jako nepřátele, kteří jsou snad vinni vším špatným, co se na tomto světě děje. Rusové nás ohrožují, již se chystají na Pobaltí a Polsko poslat své tankové armády a podmanit si je a současně i nás. Říkají nám: Jen se podívejte, čeho jsou Rusové schopní. Ukradli Krym Ukrajině a rozpoutali na části Ukrajiny, na Donbasu, válku, která probíhá již několik let díky přímé pomoci „ruských dobrovolníků“ na rusko–ukrajinské frontě.

Ukrajinu nám tito rusofobové ukazují div ne jako téměř vzornou demokratickou zemi, která tolik trpí díky ruské agresi. Majdan, který byl vlastně barevnou revolucí, podporovanou USA i EU, přinesl sebou nově probuzený banderismus. Jeho hrdinové, kteří jsou ostatními státy považováni za teroristy, jsou uctíváni, někdy až zbožňováni. Celý tento proces podporuje vnitřní fašistické a neonacistické síly, které se podílí na vládě Ukrajiny.

Své zájmy na Ukrajině má nejen Amerika, ale také EU, především Německo. Čím bude Ukrajina vzdálenější Rusku, tím více se bude posunovat k těmto vlivným západním hráčům.

A totéž platí pro Českou republiku. Čím více nás odtáhnou od Ruska, tím blíže se bude republika posunovat k USA, EU, a tím i k Německu. Německo má na Ukrajině v současnosti snad nejvyšší zájem. Zná blíže tuto zem. Za první i druhé světové války Němci část Ukrajiny delší dobu okupovali. Nadto jsou v Německu zřejmě dosud síly, které nezapomněly, že Hitler slavnostně slíbil Krym německému lidu jako jeho novou riviéru. A hle, co si dovolili ti Rusově! Ukradli Západu, Německu Krym před nosem.

Ale buďme ještě konkrétnější! Hodně se v současnosti mluví o odstranění pomníku maršála Koněva z Dejvic. I takovýto tah, kde hlavním hráčem, tím viditelným, je pan starosta MČ Praha 6, má nejen vnitřní ale i mezinárodní důsledky. Rusko takovýto krok oficiálně odsoudilo a nezapomnělo dodat, že takovýto postup v předvečer oslav 75. výročí vítězství nad Německem bude mít pro nás určité důsledky. A to již ani nemluvíme o přejmenování náměstí Pod kaštany u velvyslanectví RF na náměstí B. Němcova. Toto jméno je pro Rusko z celé řady důvodů velmi nepříjemné. A to byl zřejmě hlavní důvod celého procesu přejmenování. Okopávat Rusku, případně i Číně, kotníky, to je v silách opodemokratů. A proto tak usilovně činí.

Pan primátor Hřib hraje také protiruskou kartou. Nedovolil, aby na Pražskou radnici byla opětně instalována pamětní deska Rudé armády a maršála Koněva, která měla připomínat dalším generacím osvobození Prahy od německých okupantů. Ale ve hře je vždy více karet. Pan primátor vynáší občas i protičínskou kartu. S Pekingem se Praha již nebude družit a zásadu jedné Číny nebude dodržovat. A i tyto kroky mají a hlavně mohou mít své důsledky pro nás negativní. Naštěstí se podařilo panu prezidentovi M. Zemanovi a jeho spolupracovníkům obnovit vztahy s Čínou a dokonce zajistit pro nás zdravotnické potřeby, které jsou nutné pro úspěšný boj s koronavirem, dodávkami z Číny.

Stačí si ještě vzpomenout na některé politiky z řad opodemokratů, jak běhali s tibetskými prapory po Praze a jinde, jak vyvěšovali tibertské vlajky a kdákali cosi o demokracii, o tibetském lidu.

Tady na těchto příkladech vidíme, kam až mohou vést některé vnitřní tahy opodemokratů pro náš stát. Je faktem, že řada určitých našich vnitřních kroků, činěných opodemokraty, může mít závažný vliv na naše zahraniční vztahy. Samozřejmě k neprospěchu republice i jejích občanů.

Pak, pokud se rázně neohradíme, spadneme do německého košíku jako zralá hruška. To je zřejmě snem takových politických velikánů jako je P. Bělobrádek, D. Herman, B. Sobotka, K. Schwarzenberg a dalších. Odcizené Rusko a Čína nám těžko budou poskytovat pomoc ve chvíli, kdy ji budeme nutně potřebovat, kdy si budeme usilovat o zachování naší státnosti, jazyka i českého národa. Pokud si však zachováme přátelství obou uvedených mocností, ruce Německa budou příliš slabé, než aby dokonaly staletý pangermánský sen a přičlenily ČR k německé říši.

Pokud budeme však mít v těchto velmocích své přátele, kteří zaručí naši samostatnost, svrchovanost, včetně dosavadních státních hranic, síly EU a Německa, hlavy tohoto „hodnotového“ společenství, budou velmi slabé, a to i s pomocí naší páté kolony, uskutečnit nějaký puč s cílem udělat z nás 17. zemi Německa nebo pouhý protektorát či evropskou kolonii.

Aby však jsme své pozice upevnily, je zapotřebí, aby vláda ČR efektivně řídila cílevědomou zahraniční politiku a aby vliv všech vnitřních subjektů, které do politiky zahraniční zasahují destruktivně, omezila či zcela negovala.

Pak teprve bude existence naší republiky fakticky i mezinárodně – právně plně zajištěna. Důsledkem našich přátelských a vyrovnaných vztahů s Ruskem a Čínou jistě budou smlouvy o přátelství a spolupráci s těmito velmocemi. Na těchto jistotách ztroskotá jakýkoliv atak sudetů, podporovaných německou vládou, případně i Evropskou unii. Nikdo pak z landsmanů nebude moci usilovat o návrat do „původní vlasti“, do ČR. Naše budoucnost bude stát na pevných základech a proto bude nezpochybnitelná.