Opisoval V. Havel od sudeťáků nebo oni od něj?

„Když v roce 1989 jako chartista dostal mírovou cenu Západoněmeckého knižního obchodu, nebylo mu dovoleno přijet do Frankfurtu, aby ji osobně přijal. Místo toho začátkem listopadu poslal spolkovému prezidentu Richardovi von Weizsäckerovi dopis, ve kterém mj. psal: „Já osobně, stejně jako mnozí mí přátelé, odsuzuji vyhnání Němců po válce. Považoval jsme ho vždy za nejhlubší nemorální čin, který způsobí nejen Němcům, ale snad v ještě  větším měřítku Čechům samotným jak morální, tak také materiální škody. Když se na zlobu odpovídá jinou zlobou, znamená to, že se zloba nepotlačuje, nýbrž rozšiřuje.“ (Bořivoj Čelovský – V. Havel přítel Německa, poznámka 2) Citováno R. von Weizsäkerem ve vánočním projevu zde dne 22.12.1989, Rudé právo, 4.1.1990. Viz také komu sluší omluva. Dokumenty, fakta, svědectví, (Praha,1992, str. 130).

K termínu „vyhnání“ tzv. sudetských Němců

V „sudetoněmeckém programu „20 bodů“ je termín vyhnání obsažen mnohokrát. Např. v Jedenáctém bodu: „Nejen sudetští Němci, nýbrž i německý národ vcelku se nikdy nesmíří s vyhnáním sudetských Němců z jejich staletí trvající vlasti.“

Třináctý bod

„Od spolkové vlády očekáváme, že nikdy nepřijme vyhnání a vyvlastnění 3 milionů německých státních občanů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a že naopak bude jejich práva v každém směru účinně zastupovat. To platí též v případě navázání diplomatických styků s Československem.“

Na sjezdech tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu je termín „vyhnání“ velmi frekventovaným. Kdo pochybuje, může se o tom sám přesvědčit. Stačí na našem webu (www.ceskenarodnilisty.cz ) si najít rubriku „Německá problematika“, kde jsou krácené překlady projevů z více než 20 sjezdů.

Nechme k této otázce ještě promluvit pana profesora M. Potočného, jednoho z největších našich znalců mezinárodního práva: "Nejen právnímu a lingvistickému specialistovi, ale i prostému občanovi cosi vnitřně říká, že "vyhnání" nemá nic společného s transferem. Institut přesídleni předpokládá předchozí mezinárodní dohodu zainteresovaných států o spořádaném a humánně uskutečněném transferu osob z jednoho státu do druhého. Vyhnání naopak bývá jednostranným aktem státu. Je-Ii provedeno svévolně a v rozporu s obecným mezinárodním právem nebo smluvními závazky dotyčného státu, představuje jeho protiprávní chování, které může mít za následek jednak jeho mezinárodní odpovědnost a jednak nárok takto vyhnaných osob na odčinění způsobené újmy."

Sborník: Prof. JUDr. M. Potočný, DrSc.:Právní aspekty odsunu sudetských Němců, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1996, str. 18

Takže v tomto případě, můžeme shrnout, V. Havel opisoval od sudeťáků.

Ještě jedno je společné landsmanům a V. Havlovi. Snaží se oprostit od skutečnosti, nevidět ji, že o přesídlení německého obyvatelstva z Československa, stejně tak z Polska a Maďarska, rozhodli představitelé vítězných spojenců na Postupimské konferenci. O svém rozhodnutí nás informovali diplomatickou cestou a my stejným způsobem jsme odpověděli. Samozřejmě, jejich rozhodnutí jsme vzali se souhlasem na vědomí.

Spojenci vytvořili Spojeneckou kontrolní radu (SKR), která celý proces přesídlení Němců řídila. Určovala kolik Němců přijme americká a sovětská okupační zóna, a to i v jakých termínech. Současně stanovila i vybavenost přesídlovaných Němců, upravila proces přesídlování a kontrolovala jej.

Po skončení přesídlování německého obyvatelstva z Československa, běžně jsme pro něj používali termín odsun, sklidili velké uznání. Citujme přímo ze zprávy pplk. Štěpána Andrease, vládního zmocněnec pro provádění odsunu Němců:

„Ukončení odsunu Němců z Československa. Informace československého vládního zmocněnce pro ministra zahraničních věcí Jana Masaryka o jednání s představiteli Spojenecké Kontrolní Rady v Berlíně v září 1946

Ve dnech 16.-18. t. m. jednal jsem v Berlíně za účasti odborných expertů ministerstva národní obrany hlavního štábu (pplk. gšt. Žampach) a ministerstva zahraničí (mjr. Dr. Ševčík) s vedoucími osobnostmi americké a ruské okupační vojenské vlády v Německu o všech otázkách souvisejících se skončením transferu, resp. o modalitách organizace odsunu v posledních fázích. V rámci jednání učinil jsem návštěvu u amerického generála Lucia D. Claye a ruského genlejtnanta Lukjačenka.

Oba jmenovaní činitelé tlumočili mně dík a uznání za vzornou a organizačně dokonalou práci československých úřadů při provádění transferu a prohlásili, že způsob, jakým československé úřady postupovaly při praktickém řešení tohoto obrovského úkolu zasluhuje největší chválu. V duchu tohoto pro nás potěšujícího uznání probíhala potom ovšem i všechna další jednání s americkými a ruskými činiteli, takže výsledek sjednaných dohod je pro nás optimální a poskytuje definitivní a plnou záruku, že transfer bude skončen včas a důsledně. (Archiv ministerstva zahraničních věcí, Německo 19454-1950, k 13, o 5, č. 201 004/46. Zpráva uložená v tomto fondu je nedatovaným a nepodepsaným opisem. Z dalšího materiálu je zřejmé, že československým vládním zmocněncem ve Spojenecké Kontrolní Radě pro všechny záležitosti transferu Němců byl pplk. Štěpán Andreas.)

Takže opět můžeme říci, že sudeti a V. Havel se snaží z otázky přesídlení německého obyvatelstva z Československa, která je svou povahou jednoznačně mezinárodní, udělat otázku pouze československo – německou a pohlížet na ni jako na záležitost morální.

A pokud měl V. Havel morální obavy o způsobu provedení přesídlení německého obyvatelstva z Československa, měl si najít dokumenty a prostudovat si je místo planého moralizování. Ale to neudělal a tak se opět dostal s landsmany na stejnou platformu. Opět opisoval od nich. Jak nechutné!

Dr. O. Tuleškov