O osudech vyhnaných Čechoslováků na Moravě a ve Slezsku

O roku 1933, kdy A. Hitler se stal kancléřem Německa a K. Henlein vůdcem „Sudetendeutsche Partei“ prožívali Češi, němečtí antifašisté a Židé, žijící v našem pohraničí, stále těžší chvíle. Ordneři, později zvláště pak frajkorpsáci, dokonce i řada znacizovaného německého obyvatelstva, je napadali, bili a prolévali i jejich krev. Příslušníci tzv. Freikorpsu jen v době od poloviny září do 1. října 1938 měli na svědomí 110 mrtvých Čechoslováků, na 50 těžce zraněných. V uvedené době tyto zločinecké, vojensky organizované jednotky uskutečnily 300 záškodnických akcí a přepadů, při nichž násilně odvlékali naše lidi do Německa. Bylo jich přes 2000 a ne všichni se později vrátili ke svým rodinám.

Němečtí antifašisté, českoslovenští občané německé národnosti, byli politicky sociálními demokraty a komunisty. Byli nejen loajální vůči republice, ale též aktivními odpůrci henleinismu. Vytvářeli jednotky „Republikanische Wehr“, které stály věrně po našem boku až do záboru našeho pohraničí Němci. Je nutné podotknout, že henleinovci a němečtí antifašisté byli vůči sobě jako oheň a voda. Henleinovci je považovali za zrádce „německé věci“. Po Mnichovu je posílali do koncentračních táborů, když ještě předtím je řádně a opakovaně zbili.

Téměř denně píšeme o Čechoslovácích, pod tímto pojmem rozumíme nejen Čechy, ale i německé a antifašisty a Židy, kteří trpěli henleinovským terorem ve svých domovech v našem pohraničí. Zatím převážně mluvíme o osudech těch, kteří v té době žili v Čechách. Jen okrajově se dotýkáme postižených občanů ČSR, kteří měli svůj domov na Moravě, ve Slezsku. Napříště budeme mluvit, především na našich ES a na FB, i o jejich životních osudech a o událostech, ke kterým docházelo kolem nich. Budeme čerpat z publikace „Rok 1938 očima žurnalistů a dokumentů“. Jejím autorem je PhDr. Marie Novotná, která sama byla vyhnána z jižní Moravy, jíž Němci po Mnichovu obsadili. Jejím domovem se stalo Brno. První vydání její publikace spatřilo světlo světa v roce 2008. Brzy poté autorka zemřela. Pamatuji se, jak jsme společně telefonicky řešili otázky, související s vydáním díla. Při rozhovoru si někdy autorka musela odpočinout. Trpěla vážnou chorobou srdce. Byla však nesmírně houževnatá a statečná. Dílo se narodilo, ale jeho matka zemřela. Vzpomeňme si proto s úctou a vděčností na paní doktorku Marii Novotnou. Měla těžký život, v němž se ctí obstála. K jejímu životnímu příběhu se vrátíme později. Její souputníci, kteří ji blízce znali, nám slíbili, že nám o ní napíší. S důvěrou slíbené očekáváme.

Od dnešního dne budeme vyvěšovat jednotlivé části díla paní doktorky Marie Novotné, včetně vykreslení významných širších událostí, které vytvářely rámec tehdejšího dění.

Dr.O. Tuleškov