Teze o tom, že osvobození zemí střední a východní Evropy Rudou armádou nebylo ve skutečnosti osvobození, ale „nová okupace“, stále naléhavěji zní v evropských mediích. V Německu je to určeno hlavně pro obyvatele východní části země.

Sovětská vojska ze Skupiny sovětských vojsk v Německu nazval televizní kanál MDR „okupanty“. Autor materiálu Derthe Hanisch říká: „Rusové v NDR až do jejich odchodu byli v očích mnohých především okupanty. Lidi rozčilovaly jejich manévry, cesty a pole poškozené vojenskou technikou a rovněž důstojnické ženy, které od rána skupovaly v obchodech všechno. Když vojáci nakonec odešli, bylo už dávno zapomenuto nějaké přátelství. … „Ve školkách a školách se dětem vyprávělo o Sovětském svazu a od roku 1951 byla ruština povinným předmětem.“

Obyvatelé NDR trpěli po celá desetiletí „přátelstvím“ vnuceným „útočníky“. Takže se zhroucení socialismu v NDR a sjednocení Německa podle nich mělo stát opravdovým osvobozením. Ale novináři z MDR jsou udiveni, že se z východního Německa hlasitěji než z jiných regionů země ozývá volání po zrušení protiruských sankcí a po zlepšení vztahu k Moskvě. Na otázku, proč tomu tak je, odpověď není. Historik Zilke Satyukov předpokládá, že je to spojeno s minulostí NDR, která jejich pocity ovlivňuje.

Je nelogické, že východní Němci cítí přátelství k těm, které považovali za „okupanty“. V lednu 2020 napsala novinářka Catherine Zeddigová, původně z NDR: „Čteme ruské knihy, známe opravdu fantastické ruské pohádky, velké ruské romány, známe ruské skladatele i spisovatele a dokonce i ruská jídla. … Dnes je ke všemu ruskému i dřívějšímu sovětskému nedůvěra. Asi se to pojí s osobností Putina. Ale proč pro nás není problémem užívat výplody americké kultury? Proč prezident USA se žlutými vlasy i psychikou (a také politikou) rozmazleného dítěte je pro nás přijatelnější?“

Sjednocení Německa nebylo sjednocení, ale nepřátelské zabrání ze strany NSR. Východní Němci byli považováni za chudé zbloudilé příbuzné velkoryse přijaté bohatým strýčkem. „Příbuzný“ se musel vzdát dřívějších ideologických postulátů svých vůdců a celé své čtyřicetileté historie, okamžitě prohlášené za „temnou socialistickou minulost“. Jednalo se o republiku, která měla mnohem horší startovací pozici a přitom se v osmdesátých letech stala šestou zemí Evropy z hlediska průmyslové výroby, což bylo strojírenství, elektrotechnika, elektronika, optika a výroba nástrojů. Lidem bylo finančně dostupné vzdělávání vysoké úrovně, kvalitní medicína a dobrá životní úroveň. Byla to výkladní skříň socialismu.

Hospodářská krize osmdesátých let a nestabilita „sovětského staršího bratra“ samozřejmě udeřila na důvěru východních Němců na správnost zvolené cesty. Avšak sliby „ráje“ ve sjednoceném Německu, na které naletěli ti, co bourali berlínskou zeď, se ukázaly jako podvod. Ještě po třiceti letech od sjednocení zůstává Německo „wesi“ a „ossi“. Tuto nerovnováhu není možno odstranit a tak se východním Němcům neustále vykládá o tom, jak se sjednocením zbavili stávajícího „děsu“. Materiál předložený Pentagonem k 75. výročí porážky nacistického Německa uvádí: „Oblasti Západní Evropy osvobozené spojeneckými vojsky se stanou vzkvétajícími demokraciemi a země na Východě osvobozené budou po desetiletí okupované sovětskými vojsky.“ Taková historie je vnucována jak občanům bývalé NDR, tak i občanům bývalého socialistického tábora. Jenže východní Němci to už přijímat nechtějí. Táží se: „Proč nás považují za nešťastné chudáčky, horší než wessi? Proč jsou sovětská vojska okupanti a americká osvoboditelé a dobrodinci?“

V roce 2018 bylo v Německu 35 tisíc amerických vojáků a přibližně 3 500 britských. V posledních letech prý kvůli nutnosti „odstrašovat Rusko“ počty rostou. USA má v Německu válečné základny, letiště, výcviková centra a ke všemu i jaderné zbraně.

Edward Snowden potvrdil, že americké speciální služby mají úplný dohled nad německými politiky, včetně Merkelové. Skandál kolem toho se rychle ztratil z pozornosti a podle německého státního zastupitelství není možno obvinění prokázat. Washington ukazuje bez skrupulí Německu jeho místo. Oficiální Berlín nesmí hájit svoji linii v žádné zásadní otázce. Už dlouhé roky se Německo drží pro něj krajně nevýhodných protiruských sankcí. Berlín coby garant ukrajinského urovnání ani jednou nevyvinul tlak na Kyjev i když je jasné čí vinou proces přešlapuje na místě. Němci nejsou ani schopni bránit Severní proud–2, který je právě pro ně výhodný. Nezávislost Německa v roce 2020 je nezávislost na vodítku, které má v rukách washingtonský pán. Budou mít německá media odvahu charakterizovat americké vojáky jako okupanty a přátelství s USA nazvat vnuceným? Dne 26. srpna 1978 se vydal do vesmíru spolu s kosmonautem Valerijem Bykovským německý kosmonaut Sigmund Jähn na lodi Sojuz–31. Tohle byla opravdu nevídaná a nemyslitelná krutost sovětských „okupantů“.