Odkaz Ludvíka Svobody je třeba stále bránit. Jako Beneše

Publicisté popřevratové doby po roce 1989 naplácali v hodnocení prezident Ludvíka Svobody hory čtvrtpravd a nesmyslů. Tak například jeho spolupráci se sovětskými vojenskými orgány za II.světové války vysvětlovali tak, že prý "Sověti mu připomínali jeho legionářský boj proti rudoarmejcům za občanské války, a proto jej přiměli ke spolupráci." Je třeba říci jednoznačně toto - Ludvík Svoboda svůj boj v legiích nikdy a před nikým nezastíral. Boje proti bolševikům měl zapsány ve svém vojenském kmenovém listu, a vždy i pozdějším Sovětům říkal, že jeho vojáci bojovali dobře. Z I. světové války si dokonce odnesl tehdejší vysoká ruská válečná vyznamenání -Kříže sv.Jiří Za statečnost IV. a III.stupně.

Ludvík Svoboda totiž měl jednu osobní vlastnost, která jej předurčila později k vysoce rozvážnému státnickému jednání. Nesnášel občanské války. Proto zabránil jak rozbrojům v pozdější československé zahraniční armádě v Polsku, tak i v SSSR, proto zabránil občanské válce v republice jak roku 1948, tak i roku 1968! Kdybychom chtěli být filozofy-prognostiky dějin, mohli bychom konstatovat - "Kdyby Jugoslávie a Ukrajina měly Ludvíka Svobodu, snad by se zdařilo zastavit tamní občanské války". Ovšem v reálné historii žádná kdyby neplatí.

Ještě k legionářským bojům po I. světové válce v Rusku připomeňme fakta dějin. Českoslovenští legionáři tam nebojovali pouze proti bolševikům. Bojovali především s Němci, s Maďary, s Ukrajinci (již tehdy z moci Němců odtrženými od Ruska), a s kolčakovskými bandami,které měly velmi špatný zvuk i mezi samotnými bělogvardějci! Ostatně konflikt se Sověty nevyvolali sami legionáři, nýbrž zákeřný maďarský útok v Čeljabinsku. A podnět zásahu proti legiím nevydal Lenin, nýbrž Trockij.

Někteří publicisté dále neustále nesmyslně srovnávají Ludvíka Svobodu se Lvem Prchalou, zvláště ve vztahu k prezidentu Benešovi. Ludvík Svoboda byl jednoznačným zastáncem vedení dr.Edvarda Beneše jako legitimní hlavy republiky a zahraničního vojska. Svoboda sjednocoval zahraniční vojenskou skupinu v Polsku od počátku války bez ohledu na politické rozdíly pod prezidentem Benešem,jehož generál Prchala neuznával. Teprve až když Svoboda přiměl Prchalu uznat dr.Beneše jako představitele naší zahraniční akce, stal se Prchala na několik dní vrchním velitelem československého vojska v Polsku. Prchala však nedostál svému vojenskému slibu. Uprchl i s celou rodinou do Rumunska a zanechal své vojáky v Polsku opuštěné. Kdo je tehdy nezradil a vedl je dále? Ludvík Svoboda. Kdo tedy byl charakter a vlastenec? Beckovsky pansky zaměřený Prchala, anebo pravý legionář Svoboda? Právě toto je třeba doslova a do písmene otlouci o hlavy všem pomlouvačům Ludvíka Svobody. Na to ať si Svobodovi pomlouvači odpovědí sami. Svobodova vnitřní i vnější jednota s posláním prezidenta Beneše na obnovení republiky je nepopiratelným faktem dějin.

Dnešní medialisté a komentátoři neustále jako jacísi inkvizitoři vyvolávají dojem, jakoby Ludvík Svoboda byl jakýmsi univerzálním vinníkem všech krvavých ztrát karpatsko dukelských bojů a jakýmisi iniciátorem "tuhého poddanství pod sovětskou vojenskou knutou". Jde o nesmysly. Tito autoři vymazávají skutečnou dějinnou situaci východní fronty II.světové války , a zastírají obrovský rozdíl mezi skutečnými možnostmi vojenské strategie Sovětů na straně jedné, a londýnské vlády na straně druhé, což se například projevilo i v omezené logistické podpoře Slovenského národního povstání se strany londýnské vlády. A právě Ludvík Svoboda zde sehrál jednu z rozhodujících kladných rolí při vojenských operacích čs. armádního sboru, který spoluvybudoval. Toto vše pochopitelně je vzpříčenou kostí v ústech Svobodových pomlouvačů - současných nepřátel ČSR, a proto se tak úporně snaží zamlžit a znevážit jeho vojenský státoprávní odkaz, a dokonce i znevažovat jeho lidský profil. To se jim však nikdy nezdaří, dokud bude existovat republika a vlastenecké síly, které účinně uhájí Svobodův dějinný význam uhájení národní jednoty a trvalé existence našeho státu. Svoboda, Beneš a ČSR byli, jsou, a budou nezrušitelnou součástí národního dějinného odkazu. Proti habsburkistům, proti sudetistům, proti monarchistům, proti schwarzenbergistům, proti zahraničním odpůrcům republiky. Pod husitským kalichem,pod kterým Svoboda bojoval. Proti všem.

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, ČSBS Boskovice,ČSOL Brno