Od Hronu k Vltavě 4

Podíl 2. ukrajinského frontu Rudé armády na osvobození Československa

Podle směrnice velitele 2. UF měla jeho 7. gardová armáda nejprve na levém křídle osvobodit Bratislavu, k čemuž došlo 4. dubna 1945. Na pravém křídle 40. armáda v součinnosti se 4. rumunskou armádou měla překročit řeku Vah v prostoru Púchov-Trenčín a po zdolání Bílých Karpat postoupit na východní Moravu přibližně ve směru na Uherský Brod a Kroměříž. Hlavní úder frontu se dělil na dva směry: 7. gardová armáda po osvobození Bratislavy dostala za úkol sledovat cestu Zistersdorf (v Rakousku)-Mikulov-Znojmo-Plzeň na setkání se západními spojenci. Proto také na tento směr byla od Vídně přesunuta 6. gardová tanková armáda generálplukovníka A. G. Kravčenka. Zasáhla do boje 19. dubna. Pravou větev úderu vytyčovaly Malacky-Hodonin-Brno a po osvobození hlavního města Moravy byla za další cil určena Olomouc, v jejímž okolí se měla setkat vojska 2. a 4. ukrajinského frontu, jak už bylo naznačeno. Ačkoliv začátek bratislavsko-bměnské operace byl původně stanoven na 15. březen, byla ve skutečnosti zahájena o deset dnů později. Zdržení způsobil silný německý protiúder vedený proti sovětským vojskům mezi maďarskými jezery Balaton a Velence. Teprve po skončení tzv. balatonské obranné operace byla obnovena útočná iniciativa 3. i 2. ukrajinského frontu.

Pro rozvinutí bojů na brněnském směru zásadním předpokladem zahájeni útočné činnosti na dotykových křídlech 7. gardové a 55. armády. Na úsvitu 25. března překročila střelecká vojska řeku Hron a získala na pravém břehu rozměrné předmostí. Dosažené výhody začaly ihned využívat rychlé svazky generála Plijeva. Bezprostředně zahájily přepravu přes řeku a v úseku Starý a Nový Tekov - Žemliare vstoupilá do připraveného průlomu. Do deváté hodiny večerní soustředil Plijev většinu svých sil na získaném předmostí. S prolomením nepřátelské obrany nebyl však I. A. Plijev spokojen, protože v něm zůstávaly sice roztříštěné, avšak stále ještě nezničené a bojeschopné části wehrmachtu. Taková situace jízdním oddílům nevyhovovala, protože je nutila k pozičnímu boji a neumožňovala rozvinutému průniku dát náležitou rychlost, která byla jejich určující předností.

Po průchodu dosud neosvobozeným územím jihozápadního Slovenska stanul Plijevův 6. gardový jezdecký sbor v noci na 7. dubna na břehu řeky Moravy u Lanžhota. Jeho souputník, 4. gardový jezdecký sbor postupující vpravo, dorazil ve stejné době k Moravě u Rohatce a Hodonína. Nápor jezdeckomechanizovaných svazků však ztratil hodně na předpokládané rychlosti, takže je záhy dostihl 49. střelecký sbor 55. armády, což umožnilo novou koncentraci sil. Střelecké formace vystřídaly u Rohatce kavaleristy, kteří se přesunuli k Lanžhotu, takže oba jezdecké sbory nyní bojovaly společně. Ve dnech 9. - 11. dubna po krvavých bojích osvobodily městečko jako první jihomoravskou obec. Někdy bývá v literatuře uváděno, že Lanžhot byl první osvobozenou obcí v českých zemích. To neodpovídá skutečnosti, protože v Osoblažském výběžku bylo už několik vesnic osvobozeno dokonce už v březnu.

Střelecká vojska u Rohatce překonala v noci na 12. duben zatopený les a dopoledne očistila celou obec od nepřítele. Po 14. hodině zaútočila na Hodonín a do půlnoci jej celý získala do svých rukou. V rozkaze vrchního velitele Rudé armády bylo osvobození Hodonína vyhlášeno až příští den, takže oficiálním datem znovunabyté svobody se stal 15. duben. Na počest vítězů bylo v Moskvě vypáleno 12 čestných dělostřeleckých salv ze 124 děl. Boje u Lanžhota vyvolaly ve velitelském sboru 1. gardové jezdeckomechanizované skupiny, jakož i ve vyšších štábech diskuse o tom, jestli bojové nasazení skupiny na řece Moravě u Lanžhota bylo dostatečně uvážené a jestli nebylo nad její síly. Generálporučík Plijev tyto názory odmítl. Výsledkem tohoto tříbení názorů byly změny ve velitelských funkcích. Stavka 11. dubna jmenovala novým velitelem 4. gardového jezdeckého sboru generálmajora F. V. Kamkova a 6. gardového jezdeckého sboru generálmajora I. F. Kuce. Mezitím vypršel 8. duben, který byl původně stanoven za datum osvobození Brna.

Rozbití německého obranného postavení na řece Moravě a vytvoření kompaktního sovětského předmostí od Lanžhota k Rohatci, uzavřely počáteční období v bojích na brněnském směru. Získání asi 23 kilometrů širokého nástupního prostoru bylo nepochybným úspěchem, třebaže ho nebylo dosaženo v původně stanoveném čase. Po soustředění celé 1. GJMS na předmostí stanovil Issa Plijev směrnici, v níž požadoval, aby 6. jezdecký sbor pokračoval v nájezdu na železniční stanici Hrušky a pak dál na Velké Bílovice a Velké Pavlovice a k večeru 13. dubna dosáhl západní a severozápadní okraje města Brna. Jezdeckým divizím 4. jezdeckého sboru přikázal cestu po ose obec Hrušky, Moravský Žižkov a Kobylí. Po přenesení boje na východní a severovýchodní předměstí Brna měly společně dovršit jeho obklíčení a osvobozeni. Načrtnutý plán zůstal neuskutečněný, ačkoliv zkušenosti z dosavadních bojů svědčily pro to, že překonání asi šedesátikilometrové vzdálenosti v průběhu jednoho dne bylo v silách a schopnostech skupiny.