Od Hronu k Vltavě 3

Podíl 2. ukrajinského frontu Rudé armády na osvobození Československa

První dějství pro rudou jízdu

Své naděje na osvobození z hitlerovské teroristické okupace spojovali jihomoravští obyvatelé, s výjimkou Němců, zrádců a kolaboranta s jarní ofenzívou Rudé armády. O její koncepci, způsobech boje a důsledcích frontových střetnutí, měli jen velice povšechné představy. Jen ohlas detonací a odlesk požárů, který chodívali za setmění pozorovat z různých návrší, jim naznačovaly, že se fronta blíží odkudsi z jižního Slovenska k Hodonínu a představí se v celé své drtivé podobě. Kdo by také tušil, že se jednou bude mluvit o bratislavsko-brněnské útočné operaci Rudé armády. Základní strategický plán nejvyššího sovětského veleni vycházel z představy, že 2. ukrajinský front pod velením maršála Rodiona Jakovleviče Malinovského se po osvobození Bratislavy probojuje jižní Moravou na Brněnsko a po osvobození hlavního města Brna bude pokračovat v náporu ve směru na Vyškov-Prostějov a Olomouc. Současně na protilehlém směru 4. ukrajinský front gen. Andreje Ivanovice Jeremenka měl po osvobození Moravské Ostravy proniknout Moravskou branou rovněž k Olomouci. Po spojení s vojsky maršála Malinovského mělo tímto způsobem dojít k obklíčení západního Slovenska a moravsko-slovenského pomezí a uzavřené nepřátelské síly donutit ke složení zbraní. Přes nepředpokládané modifikace štábních plánů zůstával tento záměr stále v platnosti.

Pro jarní ofenzívu se 2. UF připravoval východně od řeky Hronu na Slovensku. Budeme-li sledovat jeho rozložení zprava doleva, dostaneme následující schéma. Napravo 40. armáda generálporučika F. F. Žmačenka spolu s přiřazenou 4. rumunskou armádou gen. Nicolae Dascalescu zaujímala pásmo od Března nad Hronom až po Sv. Kříž nad Hronom. Tam navazovala postavení 55. armády generálporučíka I. M. Managarova a jí přičleněné 1. rumunské armádě gen. Vasilae Atanasiu. Obě rumunské armády přidělila STAVKA (specifický ruský výraz pro označení nejvyššího polního velení) maršálu Malinovskému poté, co Rumunsko ukončilo válečné akce po boku hitlerovského Německa a 12. 9. 1944 podepsalo v Moskvě příměří vůči celé spojenecké trojce. Jedna z kapitulačních podmínek bylo ustanovení, že se rumunská armáda zúčastní 12 divizemi (později tento počet vzrostl na 17 divizí) v rámci Rudé armády bojů proti Německu a jeho satelitům.

Pásmo 55. armády končilo u Kozmálovců a hned také začínaly pozice 7. gardové armády generálplukovníka M. S. Šumilova. Jižně od Dunaje, na maďarském území bojovala v součinnosti se 3. UF 46. armáda. Jejich strategickým směrem byl postup vytyčený městy Budapešť a Vídeň (dobyta 13. dubna 1945). Za řekou Hronem, v týlu dotykových křídel 23. a 7. armády, se připravovala na své útočné zasazení 1. gardová jezdeckomechanizovaná skupina generálporučíka Issy Alexandroviče Plijeva. Poněvadž bývala před bojem vždy soustřeďována v týlu střeleckých vojsk, bývá nesprávně označována za týlovou anebo druhosledovou. Skupinu tvořily dva jezdecké sbory o šesti divizích, přičemž každá měla svůj vlastní tankový pluk. Mimoto skupina disponovala dvěma pluky samohybných děl vedle dalších posilových jednotek. K večeru 21. března obsadila Plijevova vojska prostor soustředění Horša-Slatina-Ladzany.

Plijevovy kombinované jezdeckomechanizované svazky náležely k neobvyklému druhu sovětských vojsk, jejichž způsob bojového nasazení je výrazně odlišoval od střeleckých (pěších) vojsk. Jízda patřila k tradičním částem sovětských vojsk, avšak hledání jejího specifického uplatnění ve válce tanků a samohybných děl nebylo snadné. Její nové pojetí mělo svůj původ v bitvě pod Moskvou. Tehdy plukovník Plijev spolu s generálem Devaterem uskutečnili první odvážné "rejdy" - nájezdy do týlu německých vojsk, aby tam ničili nepřátelské týlové objekty - autoparky, muniční sklady, ženijní techniku, železniční koleje i živou sílu. Nečekaný přepad způsoboval zpravidla v řadách protivníka chaos a velké ztráty. Jakmile se však nepřítel vzpamatoval a jízda naproti tomu ztratila výhodu překvapení, vyrazila zpět ke svým vojskům a předem dohodnutým průchodem ve frontě zajela do jejich týlu k odpočinku a doplnění. Rejdy netrvaly dlouho, vždy pouze několik málo dní.

Na stalingradské frontě přemýšlel Issa Alexandrovič Plijev nad tím, jak skloubit specifika tankových a jízdních vojsk. A tehdy se svolením nejvyššího velení připravil a vycvičil první kombinovanou jednotku, která se stala základem tzv. jezdeckomechanizovaných skupin. Novým vojskům nenáleželo podstupovat boj s nepřítelem na mnohakilometrových souvislých frontových úsecích, k tomu nebyla přizpůsobena a takový způsob boje volila jenom z nezbytí, když je k tomu přinutil nepředvídaný vývoj situace. Jezdeckomechanizované skupiny nebyly rovněž předurčeny k překonávání pevné a do hloubky vybudované nepřátelské obrany. Nezbytným předpokladem jejich nasazení bylo rozvrácení německé obrany těžkou technikou a střeleckými vojsky. Teprve pak, až v nepřátelských pozicích vznikl náležitý průchod, začaly tudy najíždět rychlé kombinované svazky do protivníkova zázemí. Na sovětském území operovaly rychlé skupiny 50 i 60 kilometrů v nepřátelském týlu a spojení s vyššími štáby udržovaly pomocí radiostanic. Vzhledem k jejich odlišnostem od jiných druhů vojsk jim neurčovali vyšší velitelé ani tak šířku průniku, jako především hloubku nájezdu a operační cíle. Za takový bývalo například určeno vytypované město. Skupina je obchvatným manévrem dobyla a držela je tak dlouho, dokud na její úroveň nepostoupily hlavní armádní síly a nepřevzaly je do své moci. Obdobné posláni měla Plijevova vojska v průběhu bratislavsko-brněnské operace (25. 3. - 5. 5. 1945). Od Hronu měla dlouhými útočnými klíny rychle pronikat k Brnu, obcházet připravená opevnění, oboustranným obchvatem osvobodit město a udržet je až do příchodu 53. armády generála Managarova. V první fázi bojů o Brno byla na jeho osvobození orientována výhradně Plijevova rychlá skupina a tento velitelský záměr lze sledovat ve všech následujících proměnách frontových bojů o město. Koneckonců i Stalinův rozkaz k osvobozeni Brna ze dne 26. 4. 1945 (č. 345) vyzvedává na prvním místě "mistrný obchvatný manévr".