Od Hronu k Vltavě 7

Podíl 2. ukrajinského frontu Rudé armády na osvobození Československa

Jak už bylo uvedeno, 23. dubna začal všeobecný útok na Brno. Skupinu gen. Plijeva jsme opustili při rozvíjeni náporu z prostoru Střelice - Troubsko - Ostopovice. Po dosažení Svratky přešla část sil řeku a následně postupovala Rudá armáda po obou stranách řeky, ovšemže proti směru jejího toku, ke Kamennému mlýnu. Pozoruhodné je hlášení, že příštího dne, tedy 24. dubna ve 20.00 hodin pronikly přední skupiny 8. gardové jezdecké a 8. jezdecké divize k Rozdrojovicím a Kníničkám. K osvobození obou obcí v ten den sice ještě nedošlo, avšak přítomnost prvních rudoarmějců v tomto prostoru byla výrazným signálem pro německou posádku i okupační správu města, aby urychleně opustily svá místa a daly se na ústup po poslední volné ústupové trase Bmo-Svitavy. Večer 26. dubna před setměním ovládli Plijevovi vojáci Žabovřesky a bojovali na severních okrajích Králova Pole. Příští den postoupili do horní části Řečkovic a přední části blokovaly silnici na Svitavy u řečkovické výspy nazývané Na špici.

Katkovovy pancéře postoupily až severně od předměstí Komín, odkud ihned nastoupily cestu do prostoru Bmo - Obřany - Slatina - Podolí k vystřídání. Hlavní velení RA považovalo 7. mechanizovaný sbor za svazek, který se nejvýrazněji prosadil v bojích o Brno. Odpočinek a doplnění sbor nutně vyžadoval. Z původního stavu 165 tanků a samohybných děl, které měl na počátku svého nasazení na jižní Moravě, poklesl jejich počet k 20. dubnu na 95 a po osvobození Brna disponoval pouze 46 obrněnci. Ve skutečnosti se sbor vystřídání nedočkal a zůstal v boji až do 9. května 1945.

Maršál Malinovskij vydal 27. dubna směrnici, v niž požadoval, aby vojska generálporučíka Plijeva nejpozději do dvou dnů zaujala obranu na linii Tišnov - Rosice - Zbýšov - Ivančice. Tam jižně od řeky Jihlavy probíhalo obranné pásmo 7. gardové armády ve směru na Miroslav a Laa a. d. Thaya v Rakousku. Od rozmezí Kouřim - Tišnov probíhala postavení 53. střelecké armády vymezená místy Řečkovice - Mokrá Hora - jižní Soběšice - Bílovice nad Svitavou - Kanice - Březina a dál až k Radslavicím u Vyškova.

Východně od Svratky 23. dubna v poledne vstoupily do boje 18. gardový střelecký sbor generálmajora I. M. Afonina a 6. gardová tanková armáda generálplukovníka A. G. Kravčenka. Pěšákům lemovaly cestu Svratka a Svitava. Na svém postupu Procházeli Židlochovice, Loučku (dnes místní část Rajhradic), Přízřenice, Dolní a Horní Heršpice, Brno - Komárov a kolem Svitavy dorazili až do Obřan. K večeru 25. dubna na více místech překročili vodní toky a připravili se na zteč vnitřního města Brna. Tankisté v součinnosti se střeleckými jednotkami se rovněž probojovali do předměstských částí od Komárova až po návrší Hády a ráno 26. dubna vstoupili do pouličních bojů.

Tanky a samohybná děla 9. gardového mechanizovaného sboru vyjely z předměstí Nové Černovice do středu města, od jihu obcházely obě městské dominanty - petrskou katedrálu a hrad Špilberk, na svém dalším postupu míjely západní okraje Masarykovy čtvrti a zastavily se přibližně jeden kilometr jižně od Kamenného mlýna na Svratce. Technika 5. gardového stalingradsko-kyjevského tankového sboru pod velením generálporučíka Saveljeva se probíjela z předměstské části Juliánov k hlavnímu nádraží a odtud k parku Lužánky a kolem právnické fakulty Masarykovy univerzity do Žabovřesk.

Vojska 2. gardového nikolajevsko-budapešťského sboru po ovládnutí Šlapanic obešla Líšeň, obsadila návrší Hády a přes Maloměřice pokračovala ve vytlačováni nepřítele z Husovic, Černých Polí a mířila do prostoru mezi Královým Polem a Řečkovicemi. Večer 26. dubna se celá sovětská tanková armáda soustředila v pásmu od Medlánek přes Královo Pole do Obřan s obranou orientovanou na sever. Střelecká vojska 55. armády se dočasně zastavila na čáře Kamenný mlýn - Komín - Královo Pole - Obřany, kóta 471 mezi Bílovicemi nad Svitavou a Ochozem. Až na část Řečkovic nazývanou Dolnice, kterou osvobodily střelecké jednotky 2. května 1945, bylo večer 26. dubna 1945 celé Brno zbaveno německých usurpátorů a přes veškeré svízele frontových bojů prožívalo po šesti letech okupace opět svobodný národní život.

Po ztrátě Brna si velení skupiny německých armád Střed uvědomovalo, že na Jihlavě je stále ještě nedostatečně zajištěný dotyk mezi 1. tankovou armádou gen. Wöhlera a 8. armádou ze skupiny Ostmark. V pořadí už třetí pokus o zaceleni této riskantní mezery spočíval nyní v záměru posílit doteková křídla obou armád přisunutím po jedné divizi z každé strany. Za tím účelem byla od Vídně přes Mikulov, Laa a. d. Thaya, Znojmo, Třebíč a Náměšť nad Oslavou přisunuta 25. dubna k Rosicím 6. německá pancéřová divize a tam ji převzal do své sestavy 24. tankový sbor 1. tankové armády. (S částí 6. pancéřové divize se ještě setkáme v pasáži o potlačení povstání ve Velkém Meziříčí.) Od 8. armády gen. Kreysinga (skupina armád Ostmark) nastoupila cestu do prostoru Moravský Krumlov-Olbramovice 25. tanková divize, načež obě budou usilovat o vyplnění poloprázdné průrvy západně od Ivančic, stále ještě střežené 15. jezdeckou divizí gen. G. A. Bělousova v součinnosti s partyzány.

Vyhnáním nacistických militantních sil z Brna stal se 26. duben 1945 dnem osvobozeni a dnem úcty ke všem, kteří v tomto boji položili své životy. Nelze ovšem opomenout, že na pravém boku útočících vojsk, osvobodil 49. střelecký sbor genpor. G. N. Terenťjeva město Slavkov. Sovětská vojska vyznávající s úctou tradice národněosvobozeneckých bojů svých národů, si velice připomínala, že na Slavkovsku bojují po 140 letech v krajině bitvy tří císařů, tentokrát ovšem vítězně. Moskva oslavila osvobození Brna dvaceti dělostřeleckými salvami ze 224 děl. V rozkaze vrchního velitele Rudé armády č. 354 se k této události uvádělo: "Vojska 2. ukrajinského frontu se při pokračování v útoku dnes, 26. dubna, zmocnila mistrným obchvatným manévrem a čelným útokem velkého průmyslového centra Československa města Brna, významné dopravní křižovatky a mohutného opěrného bodu německé obrany." Tato slova, jako i citát z rozkazu ke Dni vítězství 9. května 1945, byla vytesána na Památník vítězství na náměstí Rudé armády (nyní Moravské náměstí). Po roce 1990 byly oba texty na základě rozhodnutí rady města Brna z pomníku odtesány jako závadné. Zmrzačený památník není ostudou těch, co za svobodu bojovali i padli, nýbrž znamením ubohosti v počínání městských radních, kteří zvedli ruku pro tento nekulturní čin.

K dovršení původní koncepce bratislavsko-brněnské operace zbývalo ještě provedení útočného manévru od Brna k Olomouci a navázání spojeni s vojsky 4. ukrajinského frontu. Poslední fáze operace bezpodmínečně vyžadovala posílení tohoto útočného směru a proto tam byla dirigována 6. gardová tanková armáda genplk. A. G. Kravčenka. Ta však v bojích o Brno ztratila polovinu svých pancéřů a proto musela být doplněna 64 novými stroji. Střelecká vojska na olomouckém směru posílil 24. gardový -bratislavský - střelecký sbor generálporučíka A. J. Kruze odvelený z jihu Moravy od 7. gardové armády. Výchozí prostor pro zahájení útoku byl vymezen Slavkovem a Viničnými Šumicemi. Následující den po osvobození Brna, 27. dubna, zahájili vojáci gen. Kruze ve 14.00 hodin zteč nepřátelských pozic. Po prolomení protivníkovy obrany vstoupili 28. dubna do útoku rovněž tankisté gen. Kravčenka. Útok se rozvíjel slibně, 30. dubna už byl osvobozen Vyškov a úkol vyhnat okupanty z Olomouce ve dnech 2. nebo 3. dubna nebyl nereálný, avšak jak to často bývá, skutečnost plány měnivá. Nepřítel si byl velice dobře vědom toho, že by RA tímto způsobem pronikla do operační hloubky jeho obrany a proto před Prostějov nasadil své zálohy a některé posily dokonce povolal od Moravské Ostravy. Sovětští tankisté dne 3. května sváděli těžké boje v prostoru Ivaň-Čehovice-Brodek u Prostějova a pronikání kupředu se zpomalovalo. Fronta na tomto úseku začala stagnovat také z jiných důvodů.