Německem hýbe v těchto dnech obrovský skandál. Vypukl symbolicky přesně v den výročí německé prohry ve druhé světové válce. Úředník ministerstva vnitra Stephan Kohn, referent z oddělení Ochrany kritické infrastruktury, totiž doslova odpálil časovanou bombu, když za pomoci vědců a profesorů vypracoval interní analýzu krizového managementu německých úřadů a dopadů koronavirových opatření.

Výsledky této studie, která staví koronavirová opatření a omezení do úplně jiného světla, než se veřejnosti snaží namluvit vlády jednotlivých zemí a korporátní média, zkoušel Kohn protlačit všemi možnými způsoby ke svým nadřízeným a jiným odpovědným osobám. Nesetkal se ale s pochopením, mírně řečeno. Nejenže přišel o práci, ale německá vláda se snaží informace obsažené ve studii potlačit. Spolupracují s ní na tom tradičně korporátní média, která by mohla ve většině zemí sloužit jako vládní tiskové oddělení (pokud zrovna nepodporují opozici jako například v USA).

Stephana Kohna silně znepokojovalo to, že spolkové ministerstvo vnitra, kde dlouhá léta pracoval, sice ve spolupráci s jinými ministerstvy a úřady zavádělo jedno omezení a opatření za druhým, měnily se kvůli tomu dokonce zákony v čele se zákonem o ochraně před infekcemi, což umožnilo omezení občanských svobod, ale nečinilo tak ani v nejmenším na základě faktů, analýz a dat, ale pouze na základě politické objednávky. (Což, jak se ukazuje, není německá, ale celosvětová specialita. U nás je všehoschopné trio Babiš, Prymula, Vojtěch schopno v jeden den ráno říct, že se budou roušky nosit dlouhé měsíce, načež Babiš odpoledne řekne, že je to zbytečné, a že stačí do 25. května…) Místo aby politici rozhodovali na základě kvalifikovaných podkladů a stanovisek úřadů, jako je ministerstvo vnitra, je to přesně naopak – úředníci konají podle toho, jaké dostali politici „notičky“. Ti, kdo by hodlali pracovat na základě odborných poznatků, jsou pak bez milosti likvidováni a je jim všelijak znepříjemňován život.

Vzpomínáte si, jak Šifra jako jedno z prvních médií informovalo o tom, že je pandemie koronaviru falešná, protože WHO před deseti lety upravila podmínky pro vyhlašování pandemií těsně před vypuknutím pandemie takzvané prasečí chřipky tak, že zahodila nejdůležitější kritéria, jako je vysoká smrtnost a nakažlivost? Upozornil na to německý lékař Wolfgang Wodarg, který působil patnáct let jako poslanec Bundestagu dlouhá léta též byl i předsedou zdravotní komise Rady Evropy. I když měl pravdu (respektive právě proto, že ji měl), reakce byla velmi prudká – nejenže ho vláčela bahnem korporátní média, ale problémy mu dělaly i úřady v čele s německým ministerstvem vnitra.

Totéž nyní potkalo Stephana Kohna. Když se úřad ani politici k ničemu neměli a nedělali svoji práci, a naopak odmítali vyslyšet jeho apely na to, aby ji dělat začali, pustil se do práce sám. Poté, co mu bylo vyhrožováno, nebude–li mlčet, jinými slovy již se vědělo, na čem pracuje, obrátil se na známého lékaře Günthera Franka, který se k této problematice již vyjadřoval. Ten mu zprostředkoval kontakt na další odborníky. Jeho kolegové souhlasili a ihned se pustili do práce. „Ze své zkušenosti s tématy výživa a nadváha vím, jak málo se úřady (o médiích ani nemluvě) zabývají skutečnými fakty. Proto mě neudivilo, že ministerstvo vnitra nemělo vypracovanou žádnou analýzu,“ uvedl k tomu doktor Frank, a odhalil tak to, co již mnozí tuší: politici nerozhodují podle dat a podkladů, ty se – v lepším případě – vymýšlejí dodatečně, ale podle zadání. Od koho? To by bylo na samostatné téma. Více o tom, proč byla „Akce Covid–19“ spuštěna, se dočtete v dubnovém a květnovém vydání Šifry.

K analýze prováděných opatření a jejich dopadů bylo přizváno dalších devět respektovaných odborníků – kromě doktora Franka, člena vedení Německé společnosti pro rodinné a všeobecné lékařství (Die Deutsche Gesellschaft für Allgemeinmedizin und Familienmedizin), to byli profesor a doktor medicíny Sucharit Bhakdi, mikrobiolog z univerzity v Mohuči, profesor filozofie Gunnar Heinsohn z univerzity v Brémách, profesor Stefan Hockertz, ředitel Institutu pro experimentální farmakologii a toxikologii při univerzitě v Eppendofu, profesor Andreas Lübbe, vedoucí lékař vestfálského Lékařského centra pro zdraví MZG–Westfallen, profesorka Karin Reissová z oddělení dermatologie a alergologie univerzitní nemocnice Šlesvicka–Holštýnska, profesor patologie Peter Schirmacher a člen národní akademie věd Leopoldina z Heidelbergu, profesor Andreas Sönnichsen z Lékařské fakulty Vídeňské univerzity, doktor Til Uebel z univerzit ve Würzburgu a Heidelbergu a lékař a profesor filozofie Harald Walach z univerzity v Poznani.

Společně pak udělali to, co by mělo být vždy základem jakéhokoli rozhodování – poctivou analýzu. Výsledek? „Je to tak, jak jsem si myslel. Důležitá data jsou negována a jejich odborná interpretace nepřistane v odděleních ministerstev. A média, místo aby na tyto chyby upozorňovala, aplaudují. Ti odborníci, kteří na to upozorňují, jsou nuceni používat média internetová, což je použito proti nim, aby byli dehonestováni jako outsideři (či konspirační teoretici a dezinformátoři). Tento mechanismus spěje k obrovské zranitelnosti naší společnosti, jež neumožní v krizové situaci kompetentní řízení a odpovídající reakci. Jak z této analýzy vyplývá, neexistuje žádné fungující červené tlačítko, které by varovalo politiky, když sejdou z cesty.“ Pro politiky a ty, kteří je řídí, je taková situace samozřejmě ideální. Na rozdíl od občanů, kteří to ale vesměs nechápou, protože jsou líní myslet, a tak to ještě schvalují.

„Celkově jsme měli v roce 2018 celkem přibližně 17 milionů hospitalizovaných s OR (odds ratio – šance onemocnění). To je v průměru 1,4 milionu pacientů měsíčně. V březnu a dubnu 2020 ale bylo 90 % všech potřebných operací odloženo nebo neprovedeno. To znamená, že 2,5 milionu lidí nebylo v důsledku vládních opatření ošetřeno. V březnu a dubnu 2020 tedy nebylo operováno 2,5 milionu pacientů, i když by to bylo nutné. Očekávanou míru úmrtnosti nelze vážně posoudit, odborníci předpokládají, že je zde 5000 až 125 000 pacientů, kteří zemřou nebo již zemřeli v důsledku odloženého chirurgického zákroku. (…) Lze také předpokládat, že v některých případech povede k předčasné smrti i omezení dostupnosti klinik. Je obtížné předvídat tento účinek. Odborníci, kteří se k tomu vyjádřili, očekávají, že v březnu a dubnu 2020 mělo z tohoto důvodu zemřít až několik tisíc dalších lidí,“ píše se ve zprávě, z níž jasně vyplývá, že mnohem víc lidí zemře kvůli opatřením proti koronaviru než na koronavirus, který má podle stále většího počtu odborníků stejné či podobné příznaky jako jiná respirační onemocnění v čele s chřipkou.

„V posledních letech a desetiletích byly vyvinuty integrované koncepty, které úspěšně ovlivnily morbiditu a úmrtnost a jsou založeny na skutečnosti, že péče je poskytována co nejdříve (v průběhu nemoci), co nejrychleji (čas na péči) a co nejkompletněji. Tyto mezioborové řetězce jsou mnoha způsoby poškozeny (ambulantní péče, zbavení zdrojů) a také nejvíce trpí skutečností, že v důsledku jednostranných a zveličených informací se lidé zbytečně obávají koronaviru více než jiných nemocí, které mají, a potlačují se s nimi spojené varovné signály. Nemoci při současném zaměření na koronavirus nejsou v nemocnicích léčeny dobře. V důsledku toho mnoho postižených lidí v současné době nepřijde nebo příliš pozdě navštíví lékaře, což znamená zvýšenou nemocnost, horší rehabilitaci a zvýšenou úmrtnost na tyto nemoci.“

Doktor Frank komentuje závěry zprávy slovy: „Výsledek nepřekvapí žádného odborníka, škody budou z ryze medicínského hlediska mnohem větší, než jaké by kdy mohl způsobit koronavirus. S tím souvisejí samozřejmě škody ekonomické, sociální a politické. Vše souvisí se vším, ale v této analýze šlo hlavně o stránku zdravotní. Těch 2,5 milionu neprovedených operací kvůli chřipkové epidemii, dále preventivní ošetření, omezení pečovatelů…“

Výslednou podobu dokumentu Corona, který výbušných informací obsahuje daleko více a který dochází k jednoznačnému odbornému závěru, že již pouze ze zdravotního hlediska jsou opatření proti koronaviru mnohem nebezpečnější než koronavirus (nemluvě o ekonomických a společenských dopadech), rozeslal Stephan Kohn 8. května úřední cestou mimo jiné na ministerstva vnitra všech spolkových zemí. Původně byl dokument zamýšlen jako interní zpráva pro kolegy úředníky a ministra, aby se probrali a začali pořádně dělat svoji práci. „Není to výslovně produkt pro veřejnost, ale interní zpráva, která nemá jiný účel, než poskytnout technicky zdravý impuls k optimalizaci krizového řízení a plánovacích opatření. Tato zpráva je neúprosně otevřená – z důvodu její naléhavosti nebylo nutné obsah přikrášlovat,“ podotýká její autor.

Pokud byste čekali poděkování za podnětné připomínky a materiál k přemýšlení, samozřejmě byste se spletli. Odpověď přišla již dvě hodiny po odeslání mailu, z čehož je jasné, že dokument se nikdo ani nenamáhal přečíst. Proč taky, když bylo předem jasné, co se má dělat a co je cílem „akce Covid–19“? Verdikt ministerstva byl jednoznačný: „Vážené dámy a pánové, chci upozornit na to, že u vypracované analýzy se jedná výhradně o aktivitu jednoho pracovníka, který nebyl ani součástí krizového štábu, ani mu tato analýza nebyla zadána. Autor vyjadřuje pouze svůj soukromý názor, ne mínění ministerstva vnitra. S pozdravem… V pověření paní H.“

Je tedy úplně jedno, co analýza obsahuje, my žádnou nepotřebujeme, protože přesně víme, co máme dělat. Úkol zněl jasně… Paní H. tvrdí, že šlo o soukromý názor, ale zcela ignoruje skutečnost, že jde o výsledek práce mnoha předních německých odborníků, kterými se tak rádi politici a úředníci ohánějí, když se jim to zrovna hodí, respektive když odborníci odloží odbornost „v politickém zájmu“, jako to v České republice předvádí skvadra v čele s epidemiologem, náměstkem ministra zdravotnictví a předním lobbistou očkovacího průmyslu Romanem Prymulou.

V podobném duchu vyznívá tisková zpráva, kterou na své stránky umístilo ministerstvo vnitra. Neřeší obsah, ale to, jak si jeho zaměstnanec mohl dovolit takovou analýzu vůbec vypracovat. Nejprve ministerstvo vnitra obhajuje své kroky při koronavirové krizi: „V důsledku rizika koronavirvé infekce přijala federální vláda za účelem ochrany obyvatelstva opatření, jež by přerušila šíření infekce doma i v zahraničí. Tato opatření jsou uvnitř federální vlády nepřetržitě zvažována a pravidelně koordinována s předsedy vlády federálních států. Mnoho zemí na světě a většina zemí v Evropě přijala podobná opatření, z nichž některá omezení přesahují předpisy platné v Německu. Míra infekce v Německu je dosud v mezinárodním srovnání poměrně nízká. Přijatá opatření fungují.“

Ano, sice jsme pro svá rozhodnutí neměli žádné podklady, ale dělají to tak z nějakého důvodu všichni, a my jsme se jen přidali. Nějaký potížista nám tady přece nebude říkat, že nám chybí pro rozhodování data, o která se nezajímáme. Ve druhé části tiskové zprávy se totiž hněv ministerstva obrací proti autorovi analýzy, kterému vyčítá, že ji zveřejnil na internetu. Jaksi ale opomíjí skutečnost, že to udělal až poté, co si nadřízení odmítli zprávu byť jen přečíst, i když z ní vyplývají závažné skutečnosti pro zdraví populace. „Každý má právo svobodně se vyjadřovat. To platí také pro státní zaměstnance, pokud se tak děje na základě ústavy. Zaměstnanec ministerstva shrnul a uveřejnil své soukromé stanovisko a případně názor ostatních, kteří se na tomto příspěvku podíleli. Tato ,analýza‘, která byla provedena, proběhla mimo věcnou odpovědnost autora a organizační jednotky ministerstva, pro kterou pracoval. Pro toto vypracování neexistoval žádný příkaz ani oprávnění. Nebyly zapojeny organizační jednotky krizového týmu, což je pro seriózní analýzy nezbytné a obvyklé.“ Nebyly zapojeny, nebo se zapojit odmítly? To je dost podstatný rozdíl.

A tak dostal Stephan Kohn padáka. Takto se rozhodl úřad v čele se stranickým kolegou kancléřky Angely Merkelové Horstem Seehoferem rodící se skandál utnout, ale svojí reakcí ministerstvo jen namíchlo experty, kteří analýzu vypracovali. Ovšem tím, že ministerstvo oficiálně odpovědělo, problém už nešlo jen tak smést se stolu.

„Vážená paní H., protože se jedná o velice naléhavou věc, protože se jedná o zájmy vašeho ministerstva i o zájmy celé země. Jelikož se u nás nejedná o pověřené, ale zato kompetentní lidi v této problematice, bylo by jistě chytré, ale i politicky moudré ve výjimečných časech připustit výjimečné řešení. Vaše řešení beru na vědomí, ale nesouhlasím s ním…“ reagoval na mail jeden z autorů analýzy. „Vážená paní H., uvědomte si, že mnozí renomovaní vědci hledí na vaše ministerstvo a veškeré vaše reakce pečlivě dokumentují. Pravda vyjde v blízké budoucnosti na světlo, a pak se budou zodpovědní lidé zodpovídat. Pokud nechápete, jaká je pravda, měla byste se ve vlastním zájmu tematikou vážně zabývat. My nejsme žádní konspirační teoretici, nýbrž chceme dopomoci k tomu, aby bylo ukončeno bezpráví, které se v naší zemi děje,“ přidal se další.

Velice důležitou roli v této kauze samozřejmě sehrála média, která koronavirovou komedii spoluvytvořila a která politiky kryjí. Ačkoli jde o obrovský skandál, jenž odhaluje, že se důležitá rozhodnutí, která mají obrovský dopad na lidi, činí bez jakýchkoli odborných podkladů, korporátní média vesměs skandál ignorují. Světlou výjimkou je nejčtenější (bulvární) deník Bild, který informoval o vyhození Stephana Kohna z práce a který když se něčeho chytí, obvykle věc pořádně rozmázne a je schopen v ní pokračovat týdny.

Otázka je, jaký vliv na to, že zrovna Bild o skandálu píše, zatímco jiná média tradičně mlčí, má fakt, že vydavatelství Axel Springer, pod který deník spadá, na začátku roku převzala americký investiční fond KKR & Co. Inc. Jeho spolumajitel Henry Kravis má pověst muže napojeného na amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Deník Bild připomíná, že zpráva není názorem samotného úředníka, ale jde o odborné stanovisko, které má například podporu profesora Schirmachera, jenž je jednak spoluautorem zprávy, a jednak patří mezi poradce samotné Angely Merkelové. Když byla na kauzu Merkelová dotázána v parlamentu, vyklouzla z toho tak, jak je jí v politice vlastní – nic neřekla a odpověděla na něco úplně jiného. „Vy víte, že vláda nesdílí toto stanovisko, víme, že existují lidé, kteří pod těmito omezeními trpí, pracovní místa jsou v ohrožení, ekonomika je v recesi. Musíme se pořád dívat, jaké jsou vzájemné vztahy. Došli jsme k přesvědčení, že tato opatření byla správná. Jako je správné je teď postupně uvolňovat, aby nedošlo k úplnému zahlcení zdravotního systému.“

Bylo by dobré zjistit, jak se rozhoduje o koronavirových opatření v jiných zemích. Dění v Německu totiž dává tušit, že úplně stejně. Kdyby se někdo zeptal plukovníka Prymuly a spol., kde má studie s dopady opatření na zdraví obyvatel a různé kvalifikované podklady, na základě kterých by mohl dobře rozhodovat a posuzovat třeba dopady na zdravotnictví a ekonomiku, asi bychom se divili. Celou dobu to totiž vypadá, že se rozhoduje podle toho, jak potřebují jednotliví politici a ti, kdo je řídí, jaké jsou kolem obchodní zájmy či jak se kdo zrovna vyspí. A jak vypadá dobře v médiích, která jim jdou na ruku. Útěchou nám nemůže být ani fakt, že je to v dalších zemích úplně stejné.