Občan kníže řeší česko-ruské vztahy i pomník Osvoboditele Koněva

aneb Ferdyšovo pozdní prozření

Jiří Jaroš Nickelli, Společnost L.Svobody Brno

Jeho jasnost kníže v zahraničí, u nás občan Schwarzenberg, proslul se svou partají jako vyznavač sudetismu, nepřítel benešismu, kritik "nebezpečného ruského impéria". Po svém odchodu z partajní funkce náhle obrací doslova jako příslovečný Ferdyš v díle  českého klasika. Praskání ledů europolitiky, kdy euroführerin telefonuje s presidentem Putinem a jde jí o vakcíny, plyn a velkoobchody s Ruskou federací, dolehlo samozřejmě i na residenta Germánie v Česku. Kdyby jeho obrat byl míněn upřímně, museli bychom mu gratulovat k jeho  obrácenému náhledu na česko-ruské vztahy, pošlapané řáděním pražských politických idiotů. Jen vzpomeňme telegraficky na vývoj jeho partaje, kdy fanatická poslankyně Langšádlová hlásala na půdě parlamentu naši "morální povinnost k jaderné válce s Ruskem" neboli  výrok  v tomto  duchu.

My, zásadní odpůrci pana "Böhmische" Schwarzenberga (jím samým použité označení), uznáváme jeho tři klady:

a) jeho politickou inteligenci hraničící s talleyrandovskou mazaností,

b) jeho kladný vztah k vínu a lesnické vědomosti,

c) jeho kladný vztah k ženám v době hrozného LBGT. Více kladů nenacházíme,ať se snažíme,jak se snažíme.

Pan Schwarzenberg, jako pravý korunovaný "král pravdolásky" (což spískala pražská galerka) nalezl řešení pomníku Osvoboditele maršála Koněva - "umístěme pomník Koněva na Olšana, k padlým osvoboditelům".  Kam se hrabe mytický klasik Jára da Cimrmann!

Tento knížecí návrh - musíme uznat - má racionální opodstatnění, neboť klade pomník na nové důstojné místo a umožňuje občanům veřejný přístup k němu. Pan Schwarzenberg ovšem zcela vytěsnil jednu závažnou okolnost, kterou doposud orgány státu neřešily a za což odpovídá ministerstvo obrany. Jak? 

Jako gestor válečných hrobů a pietních míst. Pomník Koněva byl - pokud je známo -správně zapsán v registru pietních míst podle platného zákona 122/2004 Sb. o válečných hrobech a pietních místech. Je hrubou nedbalostí MO, zdali toto neřešilo, nebo dokonce zdali tam některé osoby nevyškrtly pomník z registru (??). Pak ovšem by se jednalo o nejen nedbalost,ale i porušení pravomoci veřejného činitele apod. A protože zákon působí nad majetkovou působností majitelů pomníků - a naopak jim ukládá péči o pomník na původním místě, šlo v každém případě o hrubou nedbalost v péči řádného hospodáře o svěřené pietní místo.  Toto se pražským činovníkům působícím v této kauze zdařilo zatlouci a zahrabat pod úřední koberec. Sice způsobem hnusným a odporným, až Bůh brání,ale zdařilo. Zatím.

Nicméně i knížecí návrh by stálo za to ouřadům promyslet a alespoň částečně očistit strašlivý šrám na štítě města Prahy vzhledem k Ruské federaci, pozůstalým maršála Osvoboditele a v neposlední řadě i k pozůstalým po protifašistických bojovnících a obětech fašismu. A to přestože vychází z úst politického Ferdyše knížete, snažícího se narovnat eurokoloniálním Českem pokřivené vztahy s velmoci našich osvoboditelů.