Divoký odsun, který probíhal bezprostředně po ukončení války byl záležitostí excesů jednotlivců ze strany českých občanů a nikdy nebyl organizován obnovenou ČSR. Byl důsledkem 5leté poroby v protektorátu. Organizovaný spořádaný odsun pod vedením vlády probíhal jako výsledek Postupimské konference ze srpna 1945 a konal se od konce r.1945 a skončil v říjnu 1946. Tento odsun bývalých českých Němců měl znemožnit opětné zneužití německé menšiny proti republice a míru.

1. Němci záměrně dva rozdílné pojmy, a to odsun a vyhnání, spojili dohromady a postupnými kroky (odsun, vyhoštění, vypovězení, vyhnání, korunu nasadili dovětkem ze své vlasti…) převedli kategorii pojmu transfer = přesídlení na pojem vyhnání. Ten se jim podařilo vložit do Česko–německé deklarace a česká strana jim to podepsala ! A někteří známí politici začali zásadně používat pojem vyhnání !

2. Němci představili mezinárodní transfer z Polska (5 milionů), z ČSR (3 miliony) a z Maďarska (1 milion) pouze jako záležitost mezi Německem a Polskem, ČSR a Maďarskem. Při jednání o Česko–německé deklaraci transfer Němců z Československa byl vykládán jako záležitost německo–česká, bez mezinárodních souvislostí. My jsme tehdy měli trvat na mezinárodním charakteru transféru ! Nestalo se tak…

3 Německá strana pomocí svých občanských spolků trvale od r.1990 vyvíjí tlak na českou stranu, aby změnila pohled na transfer / německý pojem vyhnání, a aby Češi z vlastní vůle tuto versi přijali: nejprve omluvu, pak důsledky (majetek, pozemky atd.) Naše strana díky nekoncepčnosti zahraniční politiky na tuto hru přistupuje. Prof. Dr. Georgie E. Glos J.S.D. – americký expert na mezinárodní právo, k této taktice Německa říká, že Němci nemají žádný nárok na odškodnění – což jednoznačně vyplývá z Postupimské dohody, ale při tom se předpokládá, že Češi si nechají cokoliv od Němců namluvit a budou nakonec jednat proti vlastním zájmům. A není současná česká zahraniční politika právě na této pozici ?

4. Všechny transférované Němce ze střední Evropy spojilo Německo do jedné skupiny tzv. Svazu vyhnanců (BdV), jehož členskou organizací je i tzv. Sudetoněmecký landsmanšaft (SL). Ze sudetských Němců se stal, kromě dalšího, bavorský čtvrtý kmen. BdV a SL spolupracují a nadto se těší podpoře značné části německých politiků. Tlak na naši republiku stoupá. Též z některých českých politiků se stali oddaní „přátelé sudetoněmecké věci“. Běžně též používají termín vyhnání a jsou pro spravedlivé vypořádání ublížených odsunutých Němců. Nevypadá to, jako Jedna z koncepcí české zahraniční politiky tak zřejmě vede naši republiku do náruče NSR

Vidíme velký hřích Jiřího Dienstbiera staršího: – když se měly spojit oba německé státy začátkem devadesátých let, tak se konala konference ve formátu 4 + 2 . Na tomto jednání si Poláci prosadili neměnnost hranice mezi Polskem a Německem. Dienstbier starší se tohoto jednání vůbec nezúčastnil, ani za MZV nikoho za sebe na toto jednání nevyslal. A tak máme s Německem naši státní hranici nedefinovanou a proto je z německé strany často značena pouze jako hranice zemská a nikoliv, jako státní.