kteří mohli mít podílet na smrti Němců z NDR, jenž se pokoušeli přejít čs. hranice

Je vytvořena česko-německá vyšetřovací skupina, která se bude výše uvedenými skutečnostmi zabývat. O tom jsme byli zkratkově informováni. Abychom mohli však pravdivě objasnit skutečnosti, které se odehrávaly v 50. letech i později v minulém století, měli bychom si položit několik otázek. Především tu, zda našich hranicích či na našem území nedocházelo ke střelbě, na níž se podíleli nejen naši pohraničníci, ale také lidé, kteří přišli  z tehdejšího západního Německa? A na tuto otázku můžeme odpovědět kladně. Ti, co přecházeli naše hranice a mířili do republiky, či se již po splnění zpravodajských úkolů vraceli do západního Německa, byli často bývalými občany ČSR, ve službách zpravidla amerických, možná i německých. Mezi nimi byli však i západoněmečtí občané.

Pokud tyto skutečnosti připustíme jako možné, pak si můžeme položit otázku, zda mezi padlými na hranicích, či na čs. území, byli i naši pohraničníci. Víme, že ano. Nevíme však, kolik jich bylo a za jakých okolností zemřeli, či byli raněni. A to je velký nedostatek. V současnosti, kdy se rozjíždí vyšetřování proti čs. občanům, o našich mrtvých a raněných mlčíme, ač bychom již dávno vše měli ve vztahu ke SRN uplatnit.

Další otázkou je, kdo ze západního Německa posílal agendy do ČSR. Byli to jen Američané, či později i Němci? Pokud česko-německý vyšetřovací tým bude vyšetřovat nejen pohraničníky, ale i občany, kteří o zákrocích rozhodovali, pokud bude stíhat i ty, kteří příslušní zákonné normy, na jejichž základě, vykonávali pohraničníci ochranu hranic, měli bychom i my vědět, kteří němečtí státníci se případně podíleli na vysílání agentů k nám a kdo z nich se podílel na tvorbě právních norem, které to umožňovaly A proto takové i stíhat.

I z naší republiky odcházeli lidé přes NDR a mířili do západního Německa. I zde se střílelo. Tekla krev, byli mrtví. Víme něco o tom? Pokud ne, kdo odpovídá za tento hrubý nedostatek? O jedné příhodě však jsme byli kdysi informováni. Když bratří Mašínové přecházeli území NDR, došlo k opakované střelbě. Tak trochu si pamatuji, že při přestřelkách byl někdo z mašínovské skupiny raněn a někdo dokonce zastřelen. Víme, kdo z německé strany za uvedené nese odpovědnost? Víme, kdo střílel, víme, kdo k tomu dal pokyn?

Jak vidíte samé otázky, žádná jistá odpověď. Domnívám se proto, že vyšetřování zahájené česko-německou skupinou by mělo být zastaveno do té doby, než my dáme dohromady všechny potřebné údaje, které by poskytovaly odpověď na námi vznesené otázky.

Dále bychom s plnou vážností měli se oficiálně zeptat příslušných německých spolkových orgánů, zda mohou přispět ke kvalifikovanému zodpovězení našich otázek. Všechny údaje pak soustředit a připravit se i na náš příslušný zákrok, podobný tomu německému. I my bychom měli mít právo společně s Němci vyšetřovat na území SRN.

Pokud necháme všemu jen volný prostor, mohou kroky, které vyšetřovacím týmem budou uskutečněny, působit negativně. ČR je svrchovanou zemí. Pokud naši občané se něčeho dopustili, měli by být vyšetřování příslušnými českými orgány činnými v trestním stíhání. Německý prvek je zde nežádoucí. Němci diplomatickou cestou mohli požádat naše ústavní orgány o zahájení předmětného řízení proti našim občanům a my jsme toto řízení měli provést samostatně.

Alespoň jedno poučení z dějin. Když byl zastřelen následník rakousko-uherského trůnu, Ferdinand d´Este a jeho manželka, v Sarajevu, Rakušané ultimativně žádali, aby rakouské policejní orgány mohly šetřit tento čin na území Srbska. Zatímco Srbové všechny další podmínky ultimata hodlali splnit, tomuto poslednímu řekli ne!. Hájili svoji suverenitu i za cenu války. My s Němci bychom jistě neválčili. To je jisté. Nikdo soudný k tomu nemůže ani verbálně nabádat. Naši svrchovanost jsme si máme však razantně hájit. Nakonec Němci dnes v Německu mají spoustu práce s kriminalitou, i s vraždami, souvisejícími s migrační vlnou.

Jistě by naši veřejnost silně zajímalo, kdo z české strany souhlasil se současným česko-německým vyšetřováním, jména, funkce, včetně ústavních. Dozvíme se to, nebo v zájmu zkvalitňování demokracie či z „bezpečnostních“ důvodů, tato otázka zůstane bez odpovědi?

A ještě jedna zajímavá skutečnost. Viděl jsme obrázky, kdy naše hranice s Bavorskem je označena jako zemská hranice. Pochyboval jsem, že je to možné. Informace o zahájeném vyšetřování mne znejistila. A když jsem k tomu dal i slova B. Posselta, která pronesl na 70. sjezdu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu v Řezně, jsem sám jedna velká otázka. Prosím, přečtěte si několik vět, které B. Poselt pronesl: „Jsme Starorakušané. Jsme jedním ze dvou národů v českých zemích. Jsme čtvrtým kmenem Bavorska, přestože v něm buď žijeme nebo nežijeme. Prohlašuji zcela jasně spolkovému ministru vnitra: chceme podporovat a podporujeme Tvůj boj o více bezpečí. Proto říkám: stíhání zahalování rouškami – ano! Vybudování hranic kolem EU – ano! Chceme však také otevřené vnitrozemské hranice s naší rakouskou a českou vlastí.“ Není to potvrzení, že někteří němečtí politici, zvláště ti bavorští, považují hranice mezi Bavorskem a ČR za vnitrozemské, nikoliv tedy za státní hranice?

B. Posselt přednesl na sjezdu další velmi zajímavé údaje. I když s touto problematikou souvisí, budeme o ní mluvit později.

Dr. O. Tuleškov