Několik slov k Česko–německé deklaraci
Již době jejího projednávání, kdy byl znám její text, se levice, vlastenecký střed i pravice jednotně postavily proti přijetí Česko–německé deklarace (ČND). V. Filip v průběhu rozpravy v Poslanecké sněmovny PČR se proto ní zcela jednoznačně postavil a navrhl, aby byla odmítnuta. Komunisté v tomto bodě byli zásadně jednotní. Klub českého pohraničí dštil odsudky Deklarace ve velkém. Uvedené skutečnosti lze doložit tehdejšími výroky politiků a dobovým tiskem. Jako důkaz může sloužit i text Memoranda, které jeho signatáři, např. prof. V. Pavlíček, prof. Luža a prof. Valenta a četní další, postoupili Ing. M. Zemanovi, předsedovi PS PČR. Znovu toto Memorandum vyvěsíme.
Přesto ČND byla v Praze podepsaná, českou i německou stranou. Byla to tehdy katastrofa. Tak jsme vzniklou situaci chápali my. Jaké nedostatky hlavně měla, se dozvíme z obsáhlého článku prof. JUDr. M. Potočného, DrSc., jednoho z tehdejších nejpřednějších znalců mezinárodního práva, který vyvěsíme následně. Od něj jsem se dozvěděl i nějaké údaje, jež se týkali projednávání tohoto dokumentu.
Od r. 1997, kdy byly podepsaná ČND uplynulo hodně vody. Nezaznamenal jsem, až do nedávné doby, že by někdo z těch, kteří Deklaraci zjevně zavrhovali, své stanovisko otevřeně změnil. Až nedávno se mi dostal do rukou text „Táborského manifestu“. Je v něm hodně dobrého, ale také uklouznutí, ale velké. Manifest mluví o ČND. Ze souvislosti lze odvodit, že autoři Manifestu ji zřejmě uznávají, přestože, jak se důvodně domnívám, patřili k těm kteří Deklaraci důrazně odmítali.
Vlastenci dosud považují ČND za text nám vnucený. Zaujímají zásadně vůči ní stejné negativní postoje jako dříve. Nyní však se situace mění. Autoři Manifestu najednou zmínku o Deklaraci zapracovali do jeho textu a opouštějí tak pozice, které dříve zřejmě zaujímali. Dokonce nechali odhlasovat text Manifestu. Téměř 500 lidí, zřejmě málo informovaných, kteří s důvěrou v autory Manifestu zvedlo své ruce ke schválení Manifestu. Tak fakticky autoři Manifestu rozdvojili vlastenecké řady.
Víme, že je dobré nechat každou věc alespoň trochu vyzrát. Proto se zatím zdržíme jakéhokoliv hodnocení skutků autorů Manifestu. Mají čas, aby své chyby napravili. Možná, že jej využijí k útokům vůči těm, kteří je na nepřijatelnost jejich jednání upozorňují. Ale i takový je život. Je však možné, že se otevřeně přihlásí ke změně svých postojů a zdůvodní to jasnými slovy. Jsou však i další alternativy.
Až na jednu! Nemohou házet na nikoho jiného, že rozděluje vlastenecké řady, když tak činí sami. Nesouhlasit spolu můžeme, aniž bychom se kacéřovali. To však předpokládá otevřené hledí. Pak i je můžeme respektovat, i když s nimi nebudeme souhlasit. Čas oponou trhne a uvidíme i zákulisí. Pak budeme vědět, na čem jsme.
Dr. O. Tuleškov