Národní výbor československý,

orgán české domácí politiky na konci 1. světové války, který byl vytvořen 13. 7. 1918 ze zástupců českých politických stran a několika představitelů kulturních a vědeckých kruhů (32 členů). Národní výbor československý byl fakticky nejvyšším orgánem českého domácího odboje a připravoval převzetí moci v okamžiku rozpadu Rakousko–Uherska; předseda K. Kramář, místopředsedové A. Švehla a V. Klofáč, jednatel F. Soukup. Dne 28. 10. 1918 vyhlásil samostatný československý stát a vydal jeho první zákon; téhož dne přijal mezi své členy zástupce Slovenska – V. Šrobára. Ve dnech 28. 10. – 13. 11. 1918 plnil Národní výbor československý funkci nejvyššího zákonodárného a právního orgánu československého státu. 13. 11. 1918 schválil zatímní ústavu, 14. 11. 1918 byl po kooptaci dalších členů přetvořen v Revoluční národní shromáždění ČSR o 254 poslancích, které na své první schůzi zvolilo prezidentem T. G. Masaryka a jmenovalo první Kramářovu vládu.

Složení politické

Složení Národního výboru odpovídalo výsledkům voleb do říšské rady v roce 1911.


  • Česká strana agrární – 9 míst

  • Česká státoprávní demokracie – 9 míst

  • Česká strana národně sociální – 4 místa

  • katolické strany – 4 místa

  • Národní strana (Staročeši) – 1 místo

  • Česká strana pokroková – 1 místo[2]

    • Předsedou Národního výboru byl Karel Kramář, místopředsedou Antonín Švehla, jednatelem František Soukup. (Wikipedie)

    Jmenovité složení NVČ:

    Rudolf Bechyně, Ant. Hampl, G. Habrman, F.V. Krejčí, dr. Alfred Meissner, Ant. Němec, dr. Frant. Soukup, Jos. Stivín, Vl. Tusar, K. Vaněk (soc. dem.), prof. dr. C. Horáček, Adolf Prokůpek, Kuneš Sonntág, prof. dr. O. Srdínko, Frant. Staněk, Ant. Švehla, Frant. Udržal, dr. J. Zahradník, Fr. Zika (agrárníci), dr. J. Budínský, dr. Ant. Hajn, dr. Jan Herben, Al. Jirásek, dr. Karel Kramář, J.S. Machar, prof. dr. Fr. Mareš, dr. A. Rašín, dr. Josef Scheiner (národní demokraté), Ervín Červinka, dr. M. Hruban, prof. dr. F. Kordač, prof. dr. J. Šrámek (lidovci), Václav Klofáč, prof. dr. Fr. Krejčí, Jan Slavíček, Jiří Stříbrný (národní socialisté), dr. Jaroslav Brabec (staročech), Cyril Dušek (pokrokář). První Slovák, který zasedl v NVČ, byl dr. Vavro Šrobár až do 18. října internovaný. (Podle "Národní shromáždění Republiky československé v prvním desetiletí", Praha 1928, str. 7–8)