Rádi bychom také citovali některé z jeho vlasteneckých výroků, zvláště z doby, kdy byl místopředsedou vlády ČR. Jaksi se nám je nedaří najít. Pokud někdo může doplnit tuto mezeru, budeme velmi rádi.

O něm však víme věci poněkud z jiného soudku. Zabýval se otázkami „Sudet“. Zřejmě z vlastního vnitřního podnětu, nelze však vyloučit též vliv z blízkého zahraničí. Abychom upřesnili, co máme na mysli, rovnou řekneme z Bavorska, zejména z Mnichova.

V tamním „Sudetoněmeckém domě“ byl pan Bělobrádek hostem. Přinesl sebou květiny svázané stuhou v českých národních barvách a položil je k uctění památky obětí vyhnaných Němců. Ostatně pan Bělobrádek určité skutečnosti dovedl vylíčit téměř v přijatelných barvách. „Sudetoněmeckým dům“ byl pro něj především místem, kde se scházejí bavorští politici, tedy nikoliv domem, kde sídlí orgány „sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL)“ a jeho různé instituce. B. Posselt, jeho milý přítel, je významným bavorským politikem, samozřejmě vystupujícím v barvách CSU, Křesťansko–sociální unie. Tak ho především zřejmě pan Bělobrádek vidí, Že také je předsedou SL sice bere na vědomí, ale jako vedlejší skutečnost.

Pan Bělobrádek, ač byl ve vládním angažmá šéfem přes vědu a techniku, se v době volna zabýval svými koníčky. Již výše jsme uvedli jeho zálibu v „Sudetech“. Rozlišoval termíny „Sudety geografické“ a „Sudety politické“. A někdy, asi v době vzplanutí jeho velké lásky k „sudetoněmecké věci“, rozhodl autoritativně, že k „Sudetům politickým“ patří celá Šumava a navrch ještě přihodil město Brno. Učinil tedy i to, k čemu se neodhodlal ani Hitler, přestože brněnští Němci prosili kde kde v Německu o připojení k Říši. Jak bychom se mohli divit tomuto jeho rozhodnutí, když sám sebe prohlásil za sudetského Čecha.