„Nizozemští praktičtí lékaři obvolávají své starší pacienty s dotazem, zda by byli ochotni podstoupit riziko úmrtí na koronavirus doma a přenechali tak nemocniční lůžko pacientům, kteří mají větší šance na přežití. Napsal to nizozemský list Volkskrant.“ (Novinky.cz)

Holandsko je členským státem Evropské unie. Patří k těm skalním. Takže bychom mohli předpokládat, že sdílí též hodnoty, o nichž EU mluví jako o základních. Ještě nedávno jsme mohli slyšet z EU, že křesťanství a jeho zásady patří k fundamentům unie. Nyní se již ani moc o křesťanství nemluví, ale zatím ho vedoucí evropská garnitura neodepsala. Mnozí z nich pocházejí z líhně tzv. křesťanských stran a za křesťany se snad ze setrvačnosti vydávají.

Co s křesťanstvím však má společného zabíjení nenarozených dětí, pořádání veletrhů, probíhají i v Bruselu, sídle orgánů EU, kde je možné prodat a koupit si dítě, život v chudobě značné části dětí, euthanasie, dokonce i mladých lidí. To je kultura smrti, nikoliv života. Nedivme se, že na této cestě „křesťanská společnost“ dále pokračuje. Po nenarozených dětí jsou na řadě důchodci. Zatím v Holandsku. Brzy, možná, že i v dalších státech „hodnotového společenství.“ Jak se budou starší lidé, často nemocní, bránit tomu, když je někdo začne, třeba v rukavičkách a s „ušlechtilými“ úmysly, posílat na smrt. Těžko! Každý z těchto vyznavačů evropských hodnot má otce, matku. Bude je také „posílat na smrt“? Kde je Boží přikázání Nezabiješ? Kde je Boží přikázání „Cti otce svého a matku svou“?

Uvedené i další skutečnosti popírají, že EU je budovaná na křesťanských základech. Popírají i křesťanství, které europapaláši dávají tak rádi na obdiv, popírají křesťanských charakter politických stran, které v EU patří k vládnoucím. A to nechceme ani mluvit o jakémsi prohlášení Evropské lidové strany o připravenosti k válce s Ruskem. Tak nějak ta „křesťanská“ formulace zněla. Ale vraťme se zpět k obyčejnému životu obyčejných lidí, zvláště těch starších. Ano, je pravda, že nemají zastání, které by si zasloužili. Proto vzniká nutnost vytvořit politický subjekt, který by jejich zájmy obhajoval, prosazoval, zejména prosazoval jejich práva na život a jeho důstojné dožití v humánních podmínkách. Lidé, zamyslete se!

To, že je nedostatek nemocnic, léků, zdravotního personálu, nezavinili důchodci. Je třeba na viníky ukázat prstem a popohnat je k odpovědnosti. Jen si vzpomeňte, jak u nás „odborníci na zdravotnictví“, zeštíhlovali některé nemocnice, jiné rušili či privatizovali. Měli jsme jich údajně přespříliš. Nebyli podobní znalci též v Holandsku a nyní titíž, co „reformovali zdravotnictví“,možná telefonují důchodcům, „zda by byli ochotni podstoupit riziko úmrtí na koronavirus doma a přenechali tak nemocniční lůžko pacientům, kteří mají větší šance na přežití.“ Jistě nejde o bohaté důchodce, ti mají své lékaře, léčí se v soukromých nemocnicích, Nikdo by se je nedovolil obtěžovat takovými telefonáty. Na řadě jsou pouze obyčejní důchodci, chudší. A právě na nich jsou žádány již nyní v mnoha místech „oběti“. Kdo však má na takové počínání právo?