Nikdy podemletá

K MDŽ

Marek Řezanka

Nahnu se k váze – ke květu, jenž voní

osmého března, jenž se všedně tváří

Nevnímám rázem nic než tikot hodin

Ptám se, kdo nezná datum v kalendáři?

Kdo že to slaví? Jenom každá žena:

Maminka, dcera, manželka i tchyně

Stoupá kouř z kávy – ruka natažená

rána se, šerá, protahují líně

Myslím teď na ty z žen, jimž cejchy vpálí

a za něž stále rozhodují druzí

Sečtené ztráty jsou jak seriály

dlouhé jak alej. Myslím na ty v dluzích

Na dívky malé, jimž je dětství cizí

na ty jež bolest místo něhy svírá

Scházejí žalem – až jim srdce zmizí:

Než mohlo rozkvést, zbyla po něm díra

Na všechny bité, krutě ponížené

na ty, jimž jiní jejich život řídí

Kde šetří citem, tam se bouře žene

nenávist vklíní mezi různé lidi

Pěstovat má se květina, jež roste

za sluncem aby mohla – a ať vzkvétá

živená jasem, jenž je k lásce mostem

Pak, silná, vábí – nikdy podemletá…

Každá zdravá společnost potřebuje, aby její občané (ženy dvojnásob) byli osobami svobodnými, vzdělanými, kriticky myslícími, a aby se mohli plně realizovat.

Pokud jsou lidé (ženy) svázaní, týraní, srážení na dno a ponižovaní, je taková i celá společnost. Přeji nám všem, zvláště ženám, abychom žili ve společnosti zdravé…

Marek Řezanka