Jako poslanec Evropského parlamentu jsem se ucházel o členství v Delegaci EU – Rusko. Myslím si totiž, že je zájmu jak našem, tak ostatní Evropy udržovat obchodní a diplomatické vztahy s tak významnou zemí.

Bylo mi bohužel umožněno stát se jen pouhým náhradníkem. Přesto jsem se zúčastnil ustavující schůze delegátů. Tušil jsem, že by se mohla odehrát nějaká taškařice.

Po delším váhání se slova ujal europoslanec, který se představil jako Ryszard Czarnecki. Sdělil, že je jedním z mála přítomných, kteří byli členy Delegace EU – Rusko již v minulém období. Protože je prý však jediný kandidát na předsedu, tak navrhuje, abychom přistoupili k volbě předsedy formou aklamace.

Přihlásil se však jiný člen, známý slovenský právník Miroslav Radačovský. Ten se předsedajícího zeptal, zda je pravda, že je Czarnecki mezi evropskými politiky, kterým byl Ruskou federací zakázán vstup do Ruska. Dále dodal, že kdyby on sám byl Polák, nepokládal by za vhodné kandidovat na funkci předsedy této delegace, a kdyby byl Rus, jistě by nekandidoval do hypotetické meziparlamentní delegace s Polskem. Dále konstatoval, že podává námitku proti způsobu volby.

Velmi znervóznělý Ryszard Czarnecki pravil, že tvrzení o zákazu jeho vstupu do Ruska informoval jen jeden web v Polsku a tvrzení není pravdivé. Znechuceně dal pokyn k volbě hlasovacími kartami. Hlasovalo 26 členů delegace, osm hlasovalo pro Ryszarda Czarneckého, čtyři byli proti a 14 se zdrželo hlasování. Po tomto výsledku Czarnecki konstatoval, že byl zvolen předsedou, protože ti, kteří se zdrželi hlasování (hlasovali, že se zdržují rozhodnutí) se nepočítají.

Nikdo nic nenamítal. Dále takto zvolený předseda navrhl na funkci první místopředsedkyně Elsi Katainen(ovou) z Finska s tím, že tato kandidátka zajistí genderovou vyváženost vedení delegace. Navrhl volbu aklamací. Ozval se krátký potlesk asi šesti párů rukou a nově zvolený předseda blahopřál nově zvolené první místopředsedkyní ke zvolení a vyzval ji, aby se posadila za předsednický stůl.

Po těchto hladkých volbách vystoupil jeden z členů, který navrhl do funkce druhého místopředsedy Petera Polláka ze strany Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti. Zdůraznil, že to je Rom a univerzitní profesor. Tento kandidát byl rovněž zvolen „aklamací“.

Zaujal mě jeden Pollákův vyvážený a rozumný projev, o čemž se chci se čtenáři podělit ZDE). Pan předseda pak nastínil svoji představu o fungování delegace. Například by prý bylo možné pozvat zástupce opozičních skupin v Rusku a podpořit je v jejich aktivitě.

Hovořil jsem s jedním z přítomných členů, který byl členem delegace již v minulém volebním období. Řekl mi, že i minule bylo vedení delegace takové, že prakticky zablokovalo jakoukoli smysluplnou činnost.

Pohled do zápisů ukazuje, že většina jednání delegace se odehrávala „in camera“, tedy bez zveřejnění agendy a zápisu. Výjimkou bylo například jednání o účinnosti působení ekonomických sankcí na Rusko. Da

O několik dní později jsem u piva mluvil s dánským poslancem a svěřil jsem se mu se svým dojmem, že jednání v Parlamentu ČR je mnohem demokratičtější než v Evropském parlamentu.

Řekl, že jako bývalý člen dánského parlamentu má podobnou zkušenost. Svěřil jsem se mu, že mám pocit, že v Evropském parlamentu je mnohem více fanatiků a hlupáků než v českém. Pravil, že stejně pro něj dopadá srovnání Evropského parlamentu s dánským parlamentem a že podobná vystoupení, jaká slyší v Bruselu nebo Štrasburku, si v dánském parlamentu neumí představit.