Vždy mne fascinují chvalozpěvy na zaniklou rakousko–uhersko monarchii. Všechny ty ódy, hymny a eposy na její "liberálnost, pohodovost, parlamentní svobodu, přívětivého stařičkého mocnáře, na "otce Radeckého" v protikladu k "omylu dějin, Československu". Tyto profesionální mýty (nabízí se politicky nekorektně říci "blbosti") hojně šíří tzv. hlavní média, zejména TV a tisk jako například Lidovky nebo MF Dnes. Společným jmenovatelem všech těchto hymnů je jeden jediný faktor. Nepravdy. Jsou na hony vzdáleny historickým faktům.

Jsou to takové směsi politického folklóru a zkreslených historizujících charakteristik. Kdyby dnes žil Voltaire, jistě by to sepral svým břitkým perem v následujícím duchu. Habsburská říše byla vše možné, jen nikdy ne liberální, parlamentní, a tolerantní. Důkazy? Zde jsou. Říše, jak to líčí například P.Prokš ve své vynikající monografii Konec říše Habsburků, byla velice zaostalá jak společensky tak hospodářsky oproti západní Evropě, zejména proti vyspělé britské nebo nizozemské monarchii. Jediné silnější centrum vznikajícího průmyslu bylo právě v Čechách. Jinak šlo o slepenec agrárních zemí s nerozvinutou polofeudální strukturou. Volební právo bylo až do roku 1907 kuriální, nikoli rovné. Národnostní a kulturní svoboda byla pro potlačené slovanské a románské národy pod bodem mrazu a ještě na konci 19. století se tu odehrávaly příšerné inkviziční procesy jako byl rusínský Marmarošský proces, kdy sedláci byli zavíráni do žaláře za vlastnictví pravoslavných biblí a za přestup k pravoslaví jako agenti ďábelské Moskvy. Tento skandál evropských rozměrů potopil pověst rakouské říše až do nového záhřebského a Friedjungova procesu, kde se vítězně angažoval právě TGM. Další rána rakouskouherské pověsti. Ostatně i TGM byl žalován kněžstvem,ale nakonec vyhrál..Zato procesy s demokratickou Omladinou byly stejně ostudné. V uherské části říše probíhala magnátská hungarizace a odnárodňování počínalo i u školních dětí, o čemž svědčí mj.i pamětní deska v centru Bratislavy, tehdejšího madarizovaného Poszóny (nanejvýše germanizovaného Pressburgu). Platilo heslo "Tóth nem embér!" (Slovák není člověk!) Rakouská říše nepřála ani vědcům a technikům, kteří chtěli pracovat pro její rozkvět, o čemž svědčí i skandální přístup rakouské mariny k světoznámému českému vynálezci Josefu Resselovi.

Franz Josef I. katolík a militarista, "vyznavač vlády trůnu a náboženství" (podle italského diplomata hraběte Sforzy) na nátlak uherských magnátů zradil Koruně České státoprávní slib korunovace a uznání státních práv země hned dvakrát. Poprvé roku 1867, což mělo za následek obrat zemské české reprezentace k Moskvě. Podruhé roku 1871. Věrolomná státozrada Franze Josefa I. znamenala konec nadějí české zemské politické reprezentace na autonomii, jakou dostali Uhři. Totéž kaiser provedl i Dalmatské zemi. Byl tím, čemu se v monarchistickém legitimismu říkalo "Uchvatitel, Usurpátor koruny", tak, jak to dodnes monarchisté říkají o Napoleonu I. Parlament byl v monarchii folklórní institucí, kde převahu měli rakouští Němci a Uhři. Ti řvali a tloukli v lavicích parlamentu botami,(jednou i lavice rozbili) když vystoupil český nebo slovenský poslanec (byli tam z horních Uher –Slovensko právně neexistovalo!) "Pryč s drzými Čechy!" a "Není slovenského národa!" a "Kéž bychom už jen patřili k Německé říši!" (poslanec Georg von Schönerer). Vskutku "parlamentní tolerance"! Tehdy začala i germanizace českého pohraničí, protože fabrikanti byli zejména rakouští Němci. Český dělník musel dávat děti do německých škol, jinak byl vyhozen z práce. Boje o české univerzity stály mrtvé, jako tomu bylo v Brně...

Habsburkové byli až na sporé výjimky vždy protislovanští a protičeští. Výjimky znám pouze dvě – Rudolfa II. a Ferdinanda Dobrotivého. Již Ferdinand I. r. 1547 tvrdě potlačil práva městského stavu, jak to dokumentoval například Pavel Stránský v díle O pokoření stavu městského. Vše pak dokonala bělohorská porážka českých a německých protestantských stavů a násilná krvavá rekatolizace. (Ostatně tato rekatolizace vzplála nově i po sametovém převratu...náboženská tolerance zde už de facto neexistuje. Překryje vše nakonec nadpráví muslimstva??).

jak státoprávní zrada Franze Josefa I.,tak i germanohungarská převaha vládnoucí moci zničila všechny snahy o emancipaci českého národa v éře 1867–1918. Právě proto se Palacký obrací od hesla o austroslavismu k heslu "Byli jsme tu před Rakouskem, budeme tu po něm!". A proto vzniká nová vlna panslavismu. Proto se spojují snahy Jihoslovanů, Čechů a později i Rumunů a Dalmatů k boji za osvobození z habsburské nadvlády, a proto se nakonec do čela těchto snah staví TGM. Souběžně s tím probíhají v monarchii sociální bouře, i když ne zatím jako systematické revoluce.

konec monarchie od I. světové války až po její státoprávní zánik probíhá ve znamení nejstrašnějších represí i přímo se strany habsburského arcidomu. Kterýpak Habsburk to byl, jenž získal přízvisko krvavé ikony Slovanů a Románů v monarchii? Nu, přece arcivévoda Fridrich Těšínský! Ten nechal v rámci vojenského práva popravit na 60 tisíc civilních osob! Právem o tom TGM hovořil v projevu k legiím v Rusku: "Habsburkové se chovali jako Tataři!"

Habsburskou krvavou ikonou byl i zněmčelý Čech Radetzky, který ve službách Habsburků v Itálii nechal popravit v Benátkách na 6 tisíc civilních osob jen proto, že vyznávali touhu sjednocení Italů! Nezřídili Habsburkové v monarchii I. protokoncentrační tábor v Evropě – Jindřichovice, kde zahynulo mnoho tisíc Srbů a Rusů? Chcete poslat fotografie z knihy srbského velvyslance v Česku o tomto táboře smrti, pane redaktore? Takže nechme krvavé ikony v klidu spát, pane redaktore, a nelžeme si do kapes falšováním historických reálií.

Habsburská monarchie měla splnit úkol ochránit Evropu před muslimskou tureckou invasí. Tento úkol plnila se střídavým štěstím, jednou s porážkami, podruhé s vítězstvími. Od 19. století se stala reliktem agrárního feudalismu se záplatami kapitalismu v omezených střediscích. Nedokázala vyřešit osudy emancipujících se národů, a ty ji za blahovůle velmocí poslaly nakonec na smetiště dějin ve víru porážek I. světové války.