Německý Generalplan Ost počítal s genocidou slovanských národů

Nový životní prostor vidělo Německo na východě. Problém byl v tom, že byl osídlen slovanským obyvatelstvem. Tak vznikla otázka, co s těmito lidmi?

„Himmler už 25. května 1940 předložil „koncepci“, nazvanou „Některé úvahy o tom, jak naložit s místním obyvatelstvem východních oblastí“. Stálo tu: „Jsme maximálně měrou zainteresováni na tom, aby se národy východních oblastí v žádném případě nesjednocovaly, nýbrž naopak štěpily na co možná malé větve a skupiny.“ Konkrétní plán, jejž z toho Himmler vyvodil už 15. července, „během následujících 25 – 30 let předpokládal likvidaci a deportaci 80-85 % obyvatel Polska, 85 % obyvatel Litvy, 65 % populace západní Ukrajiny, 75 % obyvatel Běloruska a po 50 % populace Lotyšska, Estonska a Čech. .“ (Generalplan Ost, A. Pronin)

Pokud jde tedy o Ukrajinu, pak 65 % Ukrajinců mělo být během 25 až 30 let likvidováno nebo deportováno. Německo bylo poraženo.

Položme si otázku, jak se vede Ukrajincům doma na Ukrajině?

Víme o tom, že od doby, kdy Ukrajina se stala samostatnou, ztratila až 20 milionů obyvatel, jak tvrdí bývalý ministerský předseda ukrajinské vlády, Nikolaj Azarov. Úřední odhady počtu obyvatel jsou však vyšší o několik milionů. I kdybychom počítali, že Ukrajinců je nikoliv 32, ale 42 milionů, pak i takováto ztráta je drastická. Velké množství jich našlo chleba nejen v Rusku, ale i po celé Evropě. Kdy se vrátí a kolik z nich tak učiní? Samozřejmě to závisí především na vnitřních podmínkách Ukrajiny, jaké životní podmínky bude moci nabídnout svým ztraceným synům a dcerám.

O svém státu Ukrajinci hlasovali tedy nohama, nikoliv volebními lístky.

Jak je vidět, k dílčímu vylidnění nějakého státu nemusí být vždy použity drastické násilné prostředky, včetně vyhlazení části obyvatelstva, ale že účinné jsou i ekonomické nástroje, kombinované s tlakem mocenských orgánů státu. Ukrajinský příklad toto tvrzení podpírá. Fašizace některých států pokračuje.

J. Kovář