Překlad původního textu: Germany Takes Back its Sovereignty from the European Union

Zdánlivě nejasné soudní rozhodnutí ... zpochybnilo legitimitu nadnárodního právního a politického řádu EU... Rozhodnutí německého Spolkového ústavního soudu představuje novou fázi debaty o rovnováze mezi národní a nadnárodní suverenitou.

Evropská unie nyní bojuje o moc s největší členskou zemí – Německem. Tyto právní spory ohrožují nejen jednotnou evropskou měnu – euro – ale i samotnou Evropskou unii.

"Ohromuje mě jednostrannost a rozhořčený a fanatický tón lidí, kteří se k našemu soudnímu rozhodnutí vyjádřili. Soudní dvůr EU si v průběhu posledních 50 let činil nárok na neomezenou nadřazenost evropských zákonů, ale téměř všechny národní ústavní a nejvyšší soudy měly celou tuto dobu proti tomuto nároku námitky. Dokud nežijeme v evropském superstátu, tak se členské státy budou řídit svými ústavními zákony." — Soudce německého Spolkového ústavního soudu Peter Michael Huber, který se podílel na formulaci tohoto soudního rozhodnutí.

"Nikdy bychom neměli zapomenout na jednu věc: Evropa není federálním státem, nýbrž právním společenstvím vytvořeným z původního jádra Evropského hospodářského společenství s jasně omezenými oblastmi národní suverenity. Jakákoliv svrchovanost Evropské unie je odvozena ze suverenity členských zemí Evropské unie." — Poslanec Německého spolkového sněmu Klaus–Peter Willsch.

Německý Spolkový ústavní soud vydal bezprecedentní rozsudek, který přímo zpochybňuje autoritu Evropské centrální banky i Soudního dvora EU. Na snímku: Soudci německého Spolkového ústavního soudu v Karlsruhe během soudního stání 5. května 2020, kdy vydali rozhodnutí týkající se nákupu dluhopisů Evropskou centrální bankou. (Foto: Sebastian Gollnow / Pool / AFP via Getty Images)

Zdánlivě nejasné soudní rozhodnutí, jehož cílem je obnovení národní suverenity a z ní vyplývající kontroly nad nákupy dluhopisů Evropskou centrální bankou, zpochybnilo legitimitu nadnárodního právního a politického řádu EU.

Evropská unie nyní bojuje o moc s největší členskou zemí – Německem. Tyto právní spory ohrožují nejen jednotnou evropskou měnu – euro – ale i samotnou Evropskou unii.

5. května 2020 německý Spolkový ústavní soud (Bundesverfassungsgericht) rozhodl, že nákup obrovského množství státních dluhopisů Evropskou centrální bankou a měnová politika známá jako kvantitativní uvolňování, jsou v rozporu s německým právem, protože tyto kroky neschválila ani německá vláda, ani německý parlament.

Evropská centrální banka nakoupila vládní dluhopisy v hodnotě 2,7 bilionu eur od března 2015, kdy ve snaze stabilizovat eurozónu v době evropské dluhové krize spustila svůj stěžejní stimulační program PSPP (Public Sector Purchase Program, program nákupu aktiv veřejného sektoru na sekundárních trzích).

Evropská centrální banka tvrdí, že rozsáhlé nákupy státních dluhopisů jsou monetárním stimulem potřebným k oživení ekonomiky eurozóny. Kritici argumentují tím, že nákupy dluhopisů zaplavily finanční trhy levnými penězi a podpořily nadměrné utrácení vlád, zejména v zadlužené jižní Evropě.

V 110stránkovém soudním rozhodnutí německý soud uvedl, že Evropská centrální banka nejen řádně neodůvodnila masivní nákupy dluhopisů, ale že tyto nákupy také nesplňovaly "zásadu proporcionality" (přiměřenosti), jak vyžaduje článek 5 Smlouvy o Evropské unii.

Zásada proporcionality stanovuje, že obsah ani forma činnosti EU nepřekročí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Smluv, a upravuje výkon pravomocí, které členské státy svěřují EU.

Německý Spolkový ústavní soud ve svém rozsudku nařídil Německé spolkové bance (Deutsche Bundesbank), aby se přestala podílet na programu nákupu dluhopisů, pokud Evropská centrální banka do tří měsíců neprokáže "přiměřenost" svého jednání. Bez finanční účasti Německa by tento program nebyl realizovatelný.

Německý Spolkový ústavní soud rovněž obvinil Soudní dvůr Evropské unie z "překročení jeho mandátu". V prosinci 2018 Soudní dvůr EU rozhodl ve prospěch programu nákupu dluhopisů Evropskou centrální bankou. Německý Spolkový ústavní soud uvedl, že rozhodnutí Soudního dvora EU bylo ultra vires (mimo jeho pravomoc), a proto není závazné. Rozhodnutí německého soudu představuje bezprecedentní zpochybnění Soudního dvora EU, nejvyššího soudu EU ve věcech práva Evropské unie.

Ať už záměrně nebo shodou okolností, rozsudek německého Spolkového ústavního soudu vydaný na vrcholu koronavirové pandemie způsobil mimořádnou finanční, právní a politickou nejistotu v době, kdy Evropa již zažívá bezprecedentní hospodářský šok.

Itálie a Španělsko – země eurozóny, které jsou touto pandemií nejvíce postiženy – jsou také nejvíce závislé na podpoře Evropské centrální banky, která se nedávno zavázala ke koupi dluhopisů v hodnotě 750 miliard eur. Ekonomové varují, že pokud by Evropská centrální banka zastavila nákup státních dluhopisů, mohla by následná ztráta likvidity posunout Itálii a Španělsko k bankrotu a vést až k rozpadu eurozóny.

Rozhodnutí německého Spolkového ústavního soudu představuje novou fázi debaty o rovnováze mezi národní a nadnárodní suverenitou. Vzhledem k tomu, co je v sázce, reagovali představitelé EU tvrdě. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen prohlásila, že Německo nemá žádné právo zpochybňovat EU a pohrozila žalobou:

"Evropská komise dodržuje tři základní zásady: 1) Měnová politika Unie je v její výlučné pravomoci. 2) Zákony EU jsou nadřazeny zákonům členských zemí. 3) Rozhodnutí Soudního dvora EU jsou závazná pro všechny soudy členských zemí."

"Jsme nezávislá instituce, odpovědná Evropskému parlamentu, řídící se svým mandátem. Budeme pokračovat v dělání všeho, co je třeba... abychom svůj mandát splnili. Nenecháme se zastrašit, a budeme v tom pokračovat."

"Z obecného pohledu lze připomenout, že v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora je rozsudkem Soudního dvora vydaným v řízení o předběžné otázce vnitrostátní soud vázán pro účely řešení sporu v původním řízení. Za účelem zajištění jednotného uplatňování unijního práva má pouze Soudní dvůr, který k tomu byl zřízen členskými státy, pravomoc určit, že určitý akt unijního orgánu je v rozporu s unijním právem. Rozdíly mezi soudy členských států, pokud jde o platnost takových aktů, by totiž mohly ohrozit jednotu unijního právního řádu a narušit právní jistotu. Stejně jako další orgány členských států jsou i vnitrostátní soudy povinny zajistit plný účinek unijního práva3 . Jen tímto způsobem může být zajištěna rovnost členských států v Unii, kterou samy vytvořily."

Soudce německého Spolkového ústavního soudu Peter Michael Huber, který se podílel na formulaci tohoto soudního rozhodnutí, německému deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung řekl:

"Řízení pro porušení unijního práva [právní žaloba] by vedlo k výrazné eskalaci, která by mohla uvrhnout Německo a další členské státy EU do ústavního konfliktu, který by bylo obtížné vyřešit. V dlouhodobém horizontu by to rozhodně oslabilo a ohrozilo Evropskou unii."

"Z pohledu předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen je evropské právo nadřazené vždy bez jakýchkoliv omezení. To je omyl. Ostatní členské státy EU předpokládají, tak jako my, že národní ústavy mají přednost před evropským právem."

"Upozornění, které jsme poslali Evropské centrální bance je ve skutečnosti homeopatické. ECB se nesmí považovat za 'Vládce vesmíru'. Instituce, jako je ECB, která má značný demokratický deficit, je přijatelná, pouze pokud přísně dodržuje povinnosti, které jí byly vyhrazeny."

Friedrich Merz, člen CDU německé kancléřky Angely Merkelové, který se snaží ji ve funkci nahradit, uvedl, že rozhodnutí německého Spolkového ústavního soudu bude mít dalekosáhlé důsledky:

"Tento rozsudek pozmění evropské právní dějiny. Zvláštním úkolem německé hospodářské politiky v budoucnosti bude zdůrazňovat negativní důsledky nákupních programů Evropské centrální banky."

"Při absenci jiných podpůrných programů, se riziko nedodržení závazků v eurozóně zvýšilo. Výnosy italských dluhopisů se od zveřejnění soudního rozhodnutí podle očekávání skutečně mírně zvýšily. Nakonec by však stejně mohlo dojít ke krizi, jejíž dopady by byly devastující, a která by mohla způsobit dokonce i rozpad eurozóny."

"Německo by v odmítnutí jurisdikce EU a Soudního dvora EU mohly následovat další země. Očividnými kandidáty jsou v tomto ohledu Maďarsko a Polsko. Budoucí historici to možná označí za rozhodující bod obratu v historii EU, směrem k rozpadu..."

Poslanec Spolkového sněmu Klaus–Peter Willsch ve svém článku na vlivném německém blogu Tichys Einblick napsal, že tento rozsudek zničil absolutistické mocenské nároky Evropské komise, Evropské centrální banky a Soudního dvora EU:

"Nikdy bychom neměli zapomenout na jednu věc: Evropa není federálním státem, nýbrž právním společenstvím vytvořeným z původního jádra Evropského hospodářského společenství s jasně omezenými oblastmi národní suverenity. Jakákoliv svrchovanost Evropské unie je odvozena ze svrchovanosti členských zemí Evropské unie. Z tohoto důvodu čl. 5 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii stanoví:

'Podle zásady svěření pravomocí jedná Unie pouze v mezích pravomocí svěřených jí ve Smlouvách členskými státy pro dosažení cílů stanovených ve Smlouvách. Pravomoci, které nejsou Smlouvami Unii svěřeny, náležejí členským státům.'"

"5. května 2020 obhájil náš ústavní soud zájmy německých občanů. Připomněl Evropské centrální bance a Soudnímu dvoru EU omezení příslušného práva. Nyní je na nás politicích, abychom tento rozsudek Spolkového ústavního soudu vděčně přijali a implementovali, místo toho, abychom znevažovali naše ústavní soudce jako nepřátele Evropy! Německý ústavní stát žije a chrání své občany! Měli bychom se z toho radovat!"