Angela Merkelová, kancléřka SRN, byla svého času na návštěvě v Polsku. Jednala s polskou premiérkou Stydlivou. Kromě jiného, jak nám říká zpráva Sudetendeutscher Pressedienst (SdP), Rakousko, bylo tématem diskuse porušení práv menšin při rozšíření města Opole.

Kancléřka se též sešla se zástupci německé menšiny v Polsku, mezi nimi byl i poslanec Sejmu, Ryszard Galla a Bernard Gaida Německá menšina očekává podporu v otázkách vzdělávání a výzkumného centra německé menšiny. Zástupci Němců v Polsku vyjádřili naději, že stejně jako v minulých letech, bude mít CDU/CSU podporu německých menšin ve svém volebním programu. Kancléřka ujistila, že otázka německé menšiny je v programu uvedena. Také oznámila, že problematika národnostního školství v Polsku bude projednána na setkání s ministrem zahraničí Sigmarem Gabrielem a ministrem vnitra Thomasem de Maizière.

Kancléřka A. Merkelová, jak vyplývá nejen z uvedeného, jedná v některých evropských státech nejen o vzájemných vztazích, ale také o tamní německé menšině. Buďme konkrétní! Když byla na několikahodinové státní návštěvě v Praze v květnu 2012, jednala s tehdejším premiérem P. Nečasem o „snu sudetoněmců“ o přímém jednání s vládou ČR. A i když to dříve nešlo, tentokrát se naše vláda mohla přetrhnout. Již v únoru 2013 řečnil premiér Nečas v bavorském zemském sněmu tak, že mu přítomní, samozřejmě též sudeti a a jejich bavorští patroni, aplaudovali ve stoje. Řekl to, co očekávali a nasliboval ještě víc. A opět víme z tisku SL, že se o přímá jednání zasadil nejen H. Seehofer, ale také kancléřka Merkelová. Jak jsme přesvědčeni, mezinárodní právo takové jednání považuje za vměšování do vnitřních záležitostí druhého státu.

Ale vraťme se k Polsku. Poláci nejsou nijak nadšeni s jednáním polských Němců, zvláště těch ze Slezska. Německá menšina v Polsku má menšinová práva. Chce ještě víc! Ne ojediněle se na jejich stranu přiklání i kancléřka Merkelová, přestože polská vláda takové jednání považuje za nevhodné. Němci v polské politice však nejsou nováčkové. Když vstoupil na polskou politickou scénu Donald Tusk, tak mohl růst také proto, že německé peníze vytvářely pro něj silný fundament. Občanská platforma se dokonce stala nejsilnějším subjektem a D. Tusk se stal předsedou vlády.

Hranice Polska pro něj byly stále těsnější a tak přešel do služeb EU. 30.srpna 2014 byl jmenován předsedou Evropské rady. 1. prosince 2014 se stal, po Van Rompuyovi, novým evropským prezidentem. V březnu 2017 byl Evropskou radou v této funkci znovu potvrzen. A právě o tomto období bychom si měli říci několik slov. Polská vláda v čele s Beaty Szydłovou se postavila proti opětné kandidatuře D. Tuska, za kterým však stála A. Merkelová. Ta svou prosadila. Poláci pak otevřeně říkali, že Tusk nebyl a není jejich kandidát, že je kandidátem německým. Pro Polsko nic nedělá, ale naopak svou funkci zneužívá k útokům proti polské vládě a tím i proti Polsku. Tusk své funkční období v EU dosloužil. Německý vliv byl tak silný, že ani domovský stát, který proti Tuskovi jednoznačně vystupoval, nic nezmohl.

Německá menšina v Polsku má svá menšinová práva a je značně sebevědomá. Můžeme obecně říci, že se těší trvalé pozornosti nejen kancléřky A. Merkelové, ale také dalších německých ústavních činitelů. Proto bychom se mohli domnívat, že podobné postavení má i polská menšina v Německu. Ale kdepak! Německo Polákům žijícím na jejich území statut národnostní menšiny nepřiznalo, alespoň tomu tak bylo ještě v nedávné době. V obdobné situaci jsme my i Slováci. Lužičtí Srbové, kteří více než 1500 let žijí na svém původním územím, jsou nikoliv národem, ale jen národnostní menšinou. Nad čím pláče původní slovanské obyvatelstvo v Německu? Ruší jim školy, omezují kulturní lužickosrbské instituce. Lužickým Srbům již jde o existenci.

V mezinárodním právu platí princip reciprocity, vzájemnosti. Poláci, my, Slováci by měli konečně říci Němcům, kolik má Vaše menšina práv u nás, tolik musí mít i naše menšina u vás. Jak vidět tento princip mezinárodního práva Němci odstavili na vedlejší kolej. Před nepříliš dlouhou dobou se vyznal M. Roth, tehdejší náměstek ministra zahraničních věcí, že pro Německo v EU neplatí ani princip nevměšování se do vnitřních záležitostí druhých států.

Na druhé straně Německo tlačí na rozšiřování práv německých menšin v druhých státech. Německé menšiny jsou opět privilegovanými. Dostávají peníze z německých velvyslanectví, spolkového ministerstva zahraničních věcí, vnitra i od řady specializovaných institucí na podporu němectví v zahraničí. Samozřejmě německé menšině plynou peníze též z polských peněz a u nás zase z našich peněz. A jak to vypadá, loajalita německých menšin patří ve většině případů Německu a pak, snad, i částečně státu, jehož jsou občany. Ale to tu již bylo. A víme, k čemu to vedlo. Neměli bychom připustit, aby dějiny se opakovaly. Dr. O. Tuleškov