Několik slov k dekretům prezidenta republiky

Motto

Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu, který byl dekrety prohlášen za nicotný a uznat, že odpor proti Německu byl nelegální a trestný. Něco takového by bylo v demokratické Evropě nemyslitelné...“ (Sborník Česko-německé vztahy: Česká stanoviska, vydal Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, Praha 1998. str. 27).

V dokumentu zveřejněném začátkem října roku 2002 v Bruselu britský právní expert, Christopher Prout, zcela jasně konstatuje, že dekrety týkající se majetku a občanství nemohou už vytvářet nové právní vztahy a jsou irelevantní z hlediska vstupu ČR do EU. "Platí více než 50 let a jsou tudíž součástí legitimní právní jistoty."

Podle závěrů analýzy, kterou na žádost Evropského parlamentu vypracovali Jochen Frowein, Christopher Prout a Ulf Bernitz, nic českou stranu nenutí rušit amnestijní zákon z roku 1946, který promíjel protiněmecké zločiny.

Přesto se ozývají hlasy nejrůznějších laických ideologů, kteří budou s neotřesitelnou důvěrou v sebe samotné tvrdit, že Benešovy dekrety jsou s evropským právem neslučitelné. Nevzdělaní manipulovaní lidé jim pak uvěří.

Pravdou ovšem je, že tyto dokumenty jsou pro naše bytí přímo zásadní. Potvrzují výsledek druhé světové války - a postihují zločiny, jichž se nacisté na našich lidech a naší zemi dopustili.

Marek Řezanka