Nejde přece o dějiny

Evropský parlament přijal letos 19. září dokument nazvaný Význam evropské paměti pro budoucnost Evropy. Historik Jan Rychlík v polemice s nesouhlasným stanoviskem KSČM podal rozbor německo–sovětského paktu o neútočení (Právo 18.12.).

Profesor Rychlík je bezesporu jedním ze špičkových evropských odborníků na východní dějiny. Ve svém textu vychází ovšem z mylného předpokladu, že v Evropském parlamentu probíhá odborná konference týkající se diplomatického pozadí vzniku druhé světové války. Měl jsem příležitost po dobu pěti let podrobně studovat bruselskou novořeč a jsem si jist, že zmíněné usnesení má sloužit něčemu jinému než prohlubování vědeckého poznání o příčinách vzniku až dosud největšího masakru v lidských dějinách.

Jan Rychlík se domnívá, že přijaté usnesení považuje sovětsko–německý pakt „za jednu z příčin druhé světové války“. Tak tomu bohužel není. Zmíněné usnesení označuje pakt Molotov–Ribbentrop za pravou, skutečnou, „bezprostřední“ příčinu druhé světové války. O nějakých dalších příčinách se ani jediným slovem nezmiňuje. Zcela ignoruje vše, co tomuto paktu předcházelo.

Jaké jsou ony dva cíle, které usnesení sleduje? Za prvé požaduje, aby se celá Evropa semkla proti Rusku. Rusko totiž popírá svoji vinu na rozpoutání druhé světové války, Rusko se na rozdíl od Německa nevyrovnalo se svojí minulostí, tvrdošíjně překrucuje dějiny a maskuje zločiny, které spáchalo.

Jan Rychlík píše, že „roli SSSR při porážce Německa nikdo nezpochybňuje, ta byla skutečně zásadní“. Bohužel se v usnesení EP o zásluhách SSSR při porážce nacismu neobjevila ani jediná větička. Místo toho se požaduje, aby byly odstraněny všechny památníky připomínající Sovětský svaz.

Druhý cíl usnesení? Má posloužit v kampani proti každému, kdo má výhrady k protěžování etnických, náboženských a sexuálních menšin. Hned na několika místech se v něm potvrzuje, že namísto diskuse o dopadech masové migrace či o významu klasické rodiny bude každý, kdo se odváží mít svůj vlastní názor, považován za dědice nacistické a stalinské totality.

Skutečně se chceme vyrovnávat s minulostí právě tímto způsobem?

Prof. J. Keller

Přišlo e–poštou