Naše situace se dále zhoršuje. Řešením jsou reparace!

Ve společnosti rostě napětí, mnozí lidé žijí hůř než dříve. Myslíte si, že v dohledné době dojde k nějakému zlepšení? Domníváme se, že nikoliv. Stále rostoucí rozpočtový deficit je špatným signálem pro zítřek. Zadlužení státu roste. Větší dluh bude vyžadovat stabilní větší náklady na jeho umořování. Tak to asi vidíme.

Co by měli v této situaci činit naši politici a státníci, pokud je vůbec ještě máme? V žádném případě by neměli ekonomické problémy řešit snižováním životní úrovně. Tak co ještě zbývá? Hledat a nalézt další zdroje příjmů. Které to jsou? My vidíme jednu velkou možnost. Německo nám již od konce roku 1945 dluhuje reparace. Nárok na ně nám zajistila Pařížská reparační smlouva, jíž jsme byli signatáři, mezinárodní právo, jeho princip, že agresor je povinen zaplatit oběti své agrese škody, které jí agresí vznikly, a dále závazná veřejná prohlášení některých německých ústavních činitelů, např. kancléře W. Brandta, že Německo zaplatí reparace, až bude sjednoceno. Posledním z nich byl H.-D. Genscher. Německo je již přes 30 let sjednocené, ale přesto od něj jsme dosud dostali pouze asi 0,4 procenta z celkové částky, jíž je povinno nám zaplatit

Celkově jde o částku v rozsahu 340 – 360 miliard předválečných korun. Hodnotově tato částka činí o hodně více než 5 bilionů korun. Tedy pokud bychom dostali od Němců reparace, o to musíme velmi usilovat, můžeme oddlužit stát a další stovky miliard korun nám zbudou na investice do oblasti ekonomické a sociální. Naše situace se tak zásadně zlepší. Vláda na reparace téměř rezignovala. Vysvětlila to tak, že česko-německé vztahy jsou zahleděné do současnosti a budoucnosti, jak o tom mluví Česko-německá deklarace. Premiéru Ing. A. Babišovi jsme na jeho dopis odpověděli. Naše argumentace byla bohatá. Čekáme na jeho odpověď.

Jsme přesvědčení, že Německo dlouhodobě, soustavně a hrubě porušuje své závazky vůči ČR a tak ČND de facto i de iure zneplatňuje. A i kdyby tomu tak nebylo, pak mnohostranná mezinárodní smlouva, jíž je Pařížská reparační dohoda (PRD), má mnohem větší právní sílu než dvoustranná deklarace. Pokud ČND je s ní v něčem v rozporu, a to, jak jsme přesvědčeni, je, pak v částech, které jsou s PRD v rozporu, je neplatná, nulitní od samého počátku.

Je třeba uvést, že problémem reparací se zabýváme již asi 20 let. V novější době s reparačními požadavky vystoupila KSČM a SPD, jejich přední činitelé. Dělali to vždy zatím jako vlastní sólovou akci a když nepochodili, opět se ponořili do všednosti, jíž však znovu a znovu osvětlují články, projevy jejich činitelů na předmětné téma. Myslíme si, že tento postup k cíli nevede. Domníváme se, že postup by měl být jiný. Vlastenecký subjekt, který hodlá zahájit „reparační kampaň“, by to měl oznámit dalším vlasteneckým subjektům a požádat je v této záležitosti o spolupráci. Pak by takové úsilí mohlo vést k naplnění, částečnému či plnému. Kampaň by měla být dlouhodobá, promyšlená na několik tahů dopředu.

Téma reparace by mělo být neustále oživováno, zvláště na sociálních sítí. Jako jednu z možností vidíme i setkání zástupců vlasteneckých subjektů na semináři, u kulatého stolu, a to opakovaně. Podpisové archy petice na téma reparace by měly kolovat a těšit se stálé pozornosti celé skupiny vlasteneckých organizací, která by se zformovala a upevnila v průběhu nejrůznějších reparačních aktivit.

I když jsme v době, kdy jsme vypracovali petici „Požadujeme reparace, narovnání vztahů s Německem a referendum“, výše uvedeným způsobem postupovali, řadě subjektů jsme poskytli potřebné informace a požádali jsme je o spolupráci, nadšeně nám odpovědělo několik skupin vlasteneckých subjektů, nikoliv však jejich statutární orgány nebo zástupci.

Zvláštní situace je na Slovensku. V době, kdy jsme byli se Slováky ve společném státě, vznikly nám reparační nároky. SR má nárok na část reparací, které na Německu vymůžeme. Takto pochopitelně chápeme situaci. Oslovili jsme několik známých slovenských politických činitelů a několik dalších subjektů. Odpověď je zatím téměř nulová. Slováci by měli být též silně zainteresování na získání reparací od Německa. Proto by sami měli vystoupit s požadavkem, aby Německo konečně reparace poškozeným vyplatilo. Dosud o podobné akci na Slovensku nic nevíme.

Přesto jsme udělali další krok vpřed. Poslali jsme petici „Požadujeme reparace na SRN a zastavení útoků SRN, Evropské unie proti dekretům prezidenta republiky“ Petičnímu výboru Evropského parlamentu. Obratem jsme obdrželi potvrzení o jejím přijetí.

Nyní jde o to, aby všichni, kteří jsou přesvědčeni, že reparace jsou zcela zásadním řešením pro celkové ozdravení republiky, podpořili naše petice. Tu první vyjádřením a hlavně svými podpisy na petičním podpisovém archu, tu druhou zejména veřejnými verbálními či písemnými projevy s peticí. Aby republice a jejím občanům bylo pomoženo, je našim cílem. Sami to nedokážeme. Jen ve spolupráci s vámi, vážení přátelé, můžeme dosáhnout toho, aby nám Německo zaplatilo reparace.

Dr. O. Tuleškov