Což právě byla jejich chyba nejtragičtější, řvali po Mnichovu čeští mnichované. Měli jsme též zavést diktaturu, měli jsme náš politický systém přizpůsobit systému našeho nejbližšího souseda německého a spojence tedy nacházet v něm a ne hledat jej kdesi na západě či východě. A kdybychom právě toto dělali, dal by nám Hitler pokoj a neměli bychom dnes republiku okleštěnou, zmrzačenou a bezbrannou.
Byla to samozřejmě lež, protože jsme přece, jak to přední nacisté vyjadřovali, byli střepinou, vraženou do německého těla a jako takoví jsme měli a v přestavě nacistů i museli z Evropy zmizet; a to už ať takoví nebo makoví. Ale malověrní a hloupí té lži uvěřili – a začal hon fašizujících českých band na údajné domácí viníky Mnichova, to je benešovce, masarykovce a demokraty vůbec. Uštván k smrti fašistickými živly byl Karel Čapek, vyhnán z Národního divadla byl pro svůj židovský původ Hugo Haas, zakázana byla, a to už měsíc po Mnichovu, Komunistická strana, zavedla se cenzura, zkrátka činilo se vše možné i nemožné, aby se muž za Krušnými horami nezamračil a nevzal si ze zbytkového Česko-Slovenska i ten zbytek. A objevila se i nová slova, např. odbenešit, které fašistům tak příhodně připomínalo slovo odblešit, i jeho protiklad benešit, připomínající zase slovo pelešit. No a samozřejmě onomu muži, od jehož jména se tyhle nové slovotvary odvinuly, nezbylo než sednout jednoho říjmového dne roku 1938 na letadlo a odletět do Londýna. Ovšem se slibem, že bude v Anglii politicky němý, protože Britanie v té době platnost Mnichovské dohody ještě plně uznávala. A Beneš, coby její kritik, byl tím pádem víceméně persona non grata.
Je samozřejmé, že odbenešovávání Čechů pokračovalo i později, když po Druhé republice bylo Čechům z rozhodnutí vůdce určeno, že budou žít v Protekorátu Čechy a Morava, ale protože to už nám vládla politika německá do češtiny vlastně jen přetlumočována, nelze už mluvit o protibenešovské politice české. Ta totiž, a to s plnou silou, vypukla znovu až po sametové revoluci, trvá dodnes, a jde o ono druhé odbenešovávající období, kdy republika od sebe nenapádně odtlačuje odkaz obou našich prvních prezidentů i onu podobu demokratického státu, kterou ji oba tito prezidenti vtiskli, a své kořeny spíš hledá v dávných a pro potřebu dané chvíle zidealizovaných časech předrepublikových, kdy jsme patřili pod korunu rakousko-uherskou.
A znovu, stejně jako tomu bylo za Druhé republiky, vychází toto hnutí nikoli z pohnutek a zájmů českých, ale z české podřízenosti zájmům cizím a tentokrát jmenovitě zájmům Sudetoněmeckého landsmanšaftu, který se nikdy nevzdal naděje na zrušení tzv. Benešových dekretů a nejnověji baží po takovém jejich zrušení, které si vyžádají Češi sami.
K tomu je ovšem třeba Čechy převychovat, což nejpřednostněji znamená zneuctít onu osobu, jejímž jménem jsou předmětné dekrety pojmenovány. Takže ani jedno dobré slovo nechť už v našich médiích nezazní o prezidentu Benešovi a nechť je naopak každá sebenepartnější příležitost využita k jeho zneuctění.
Třeba takto: zamyslíme se nad tím, které osobnosti našich moderních dějin se o prezidentu Benešovi záporně vyjadřovaly, a právě o nich natočíme své pořady. A pak je odvysíláme, ovšem ne s tím, že je vysíláme pro tuto jejich antibenešovskou notu, ale pro cosi jiného, do čehož samozřejmě onu protibenešovskou slinu jen jakoby mimochodem zabalíme. Ale ta slina tam bude a bude svítit nad vše ostatní, čímž bude záměr typu vedoucích lidí Druhé republiky a republiky posametové vrchovatě naplněn.
Ani bych se nedivil, kdyby právě s tímto záměrem byl natočen i pořad o cestovateli A.V. Fričovi, nazvaném: České stopy: Karai Puků, který ČT 2 odvysílala minulou středu večer.Ten totiž nabídl protibenešovských motivů, včetně Fričových zostuzujících nápisů na plotech, takové množství, že cesta dokumentaristů do Ekvadoru určitě nebyla drahá.
A tak se to na nás valí ze všech stran - a tlak sílí. Musela pod ním z nádvoří hotelu Růže v Českém Krumlově zmizet brozová Benešova busta, znovu byl coby symbol vlády Habsburků nad naší zemí vztyčen na Staroměstském náměstí Mariánský sloup, ČT téměř výlučně natáčí či finančně podporuje pořady, filmy a seriály o dobrých Němcích, kterým zlí Češi ubližují, na kladnou zmínku o našich dvou prvních prezidentech v našich médiích nenarazíte, zkrátka a dobře se na plný úvazek plní úkol náš národ pošpinit a jeho takto zpochybněnou státnost i národní svébytnost zahrabat pod zem.
Přičemž se čeká a jaksi samozřejmě předpokládá, že jediný účinný hlas z našeho národního houfu se proti takovémuto vývoji věcí nepozvedne.
Lubomír Man
rukojmi.cz