Nacistické kořeny tzv. Sudetoněmeckého landsmanšaftu 2

O nich svědčí nejen obsah dokumentů SL, ale i jejich signatáři

Detmoldské prohlášení

V Detmoldu byl přijat druhý zásadní programový dokument Su­detoněmeckého landsmanšaftu, který - podobně jako Eichstattská adventní deklarace či další dokumenty následující - je dodnes plat­ný, a jehož obsah byl rovněž především dílem především Witikobundu.

V Detmoldském prohlášení mimo jiné stojí: "Sudetoněmecká národní skupina pokládá za svoji úlohu zachovat sama sebe němec­kému národu, udržovat bdělé své vlastenecké vědomí a právní nárok na vlast, a zprostředkovat němectví své zkušenosti pohraničních Něm­ců. Jejím cílem je znovuzískání vlasti. V boji za dosažení tohoto cíle očekává podporu německého národa jakož i jiných národů, které jsou připraveny vystoupit za právo a lidskost... (Sudetoněmecká národní skupina) chce být jednotně připravena na tvůrčí možnost, kterou jí slibuje znovuzískání její vlasti, aby mohla pak sama rozhodovat o svém budoucím osudu ve vlastní odpovědnosti. "

Mezi sedmnácti signatáři tohoto dokumentu byla kromě Lodg­mana příznačně opět řada bývalých nacistů: Benno Tins, svého ča­su jeden z nejbližších přátel a spolupracovníků Henleina a šéf NSDAP v Aši, po válce marně stíhaný jako nacistický zločinec; Ru­dolf Staffen, bývalý člen župního vedení NSDAP v tzv. Sudetech; Rudolf Wollner, veterán zbraní SS, nositel nejvyšších nacistických vyznamenání; Ernst Leibl, funkcionář NSDAP; Herbert Schmidt, dříve člen župního vedení NSDAP; Karl Schneider, Siegwart Benatzky, Anton Diewock a další bývalí členové NSDAP.