Každý z nás, aniž by měl nějaké pochybnosti, odpoví, že až tak vysoko pan Posselt nevyrostl, aby mohl vnášet do české politiky nějaké úkoly, které bychom měli plnit. Podívejme se však na následující věty, které pronesl B. Posselt na sjezdu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu v Řeznu. Prohlásil:

“Evropa potřebuje silný střed. Tímto silným středem jsme my v jižním Německu a na území bývalé dunajské monarchie, která byla malou Evropou, rozvrácenou před 100 lety pařížskými smlouvami. Toto společenství oživit moderní a demokratickou formou doby a učinit ji srdcem silné Evropy, je úkolem pro bavorskou a českou politiku i v neposlední řadě i pro sudetoněmeckou národnostní skupinu jako přirozený spojovací článek…“ (Pro České národní listy texty volně a kráceně přeložila Ing. arch. Nina Žečeva, Brno, 10.7.2019)

Možná i několik set Čechů, kteří byli přítomní na tomto sjezdu, tato slova slyšela. Nevíme, zda těmito výroky sklidil B. Posselt potlesk i mezi Čechy. Nikdo z nich tehdy však neprotestoval. Dokonce ani po několika měsících jsme se nedozvěděli, zda vůbec nějaký protest byl podán. A kdo mlčí, souhlasí. To už dávno říkali naši předkové.

Co z toho můžeme vyvodit? Že ani takovýto mlčenlivý souhlas z české strany neopravňuje pana Posselta, aby kladl před českou politiku nějaké své vizionářské projekty a předpokládal, že česká politika je bude naplňovat. Pan Posselt není vůbec oprávněn českou politiku úkolovat. Pokud by byl bavorským ústavním činitelem, mohli bychom takovéto jeho jednání kvalifikovat, v souladu s mezinárodním právem, jako nepřípustné vměšování do našich vnitřních záležitostí. Pan Posselt však je jenom předsedou jednoho z německých spolků, „sudetoněmeckého landsmanšaftu“. Spolky v žádném státě nemají mezinárodněprávní subjektivitu. Proto ji nemá ani pan Posselt. Jinými slovy není oprávněn vstupovat do mezinárodněprávních jednáních, nemá právo v těchto vztazích nabývat další práva, či sám nebo jménem spolku se zavazovat.

A nyní můžeme učinit závěr. Pan Posselt samozřejmě mohl učinit takovéto či jiné sjezdové prohlášení, ale bez jakýchkoliv mezinárodně právních důsledků. Jakékoliv úkoly, které postavil k řešení před českou politiku, jsou jen obyčejná slova, která prázdně odezněla, aniž by někoho zavazovala. Snad někdo tento fakt panu B. Posseltovi prozradí. Nebo naše MZV mu doporučí, aby takovéto prohlášení napříště nečinil, že stejně jde jen o čeření vody, které může nejvíce poškodit autora a vzbudit případně i zlou krev, která může rozvlnit i česko–německé vztahy. A to je i důvod, proč by i v takovýchto případech naši diplomaté, MZV ČR měli protestovat. Nelze nás např. obviňovat z válečných zločinů, zločinů proti lidskosti, z genocidy na sjezdu spolku, aniž by na takovéto verbální útoky nebyla námi dána příslušná odpověď.

Nebo je všechno jinak? Rádi si vyslechneme slušné a racionální argumenty, které budou směřovat proti naší konstrukcí, či dokonce se ji pokusí narušit. Jde přece o diskusi, bez níž se demokracie neobejde.