Šestý říjen 1944 jako den »nesmyslných obětí«? Karpatsko–dukelská operace jako »krvavá lázeň«? Vojenský historik z VHÚ Bratislava docent Jozef Bystrický vyvrátil klišé, že do bojů v této operaci šli vojáci bezhlavě, pod tlakem a zbytečně umírali. Své závěry přednesl na konferenci konané u příležitosti 75. výročí operace, jíž českoslovenští vojáci začali osvobozovat svou vlast od fašismu. Po boku sovětských, československých, rumunských a polských vojáků se na osvobozování podíleli také partyzáni a další vlastenci.

Konferenci pořádaly v Konferenčním sále Domu armády Praha Společnost Ludvíka Svobody, Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, Československá obec legionářská, ČSBS, Vojenský historický ústav Praha a Bratislava a Klub potomků.

Karpatsko–dukelská operace (KDO) je podobně jako jiné bojové operace na východní frontě v hledáčku těch, kteří chtějí znevažovat nezměrné bojové úsilí vojáků 1. čs. armádního sboru v SSSR a rudoarmějců. Výroky jako »neúměrně vysoké ztráty« apod. objevuje Bystrický v mnohých mediálních článcích, a dokonce i na www.army.cz, jenž je oficiální tribunou Ministerstva obrany ČR. Dopouštějí se jich i historici, nad čímž se Bystrický zvláště pozastavuje. Tito hodnotitelé nedokážou zhodnotit operaci objektivně, a ani odlišit Karpatsko–dukelskou operaci od Východokarpatské operace, jíž byla KDO součástí.

Na Slovensku, které si letos připomnělo půlkulaté výročí důstojně i za účasti prezidentky Zuzany Čaputové, není situace také nijak příznivá. Tak například v roce 1993 se holedbal tehdejší slovenský ministr vnitra Jozef Tuchyňa (roce 1988 generál a zástupce velitele Východního vojenského okruhu ČSLA v Trenčíně), že 6. říjen 1944 je »dnem nesmyslných obětí«. »Operace prý nesplnila své cíle, což není pravda,« odsoudil podobné výroky Bystrický. Národní rada Slovenské republiky v rámci zákona č. 219/2006, o protikomunistickém odboji, schválila i toto: »Pod protikomunistickým odbojom sa rozumie aktívny odpor občanov proti komunistickému režimu prejavený či prejavovaný organizovane alebo individuálne v období od 6. októbra 1944 do 17. novembra 1989 verejnými občianskymi postojmi alebo činmi odporu...« Je těžko pochopitelné, uvedl Bystrický, že pro navrhovatele zákona je protikomunistický odboj ohraničen již příchodem Sovětské armády na naše území! Čechoslováci žádali o útok přes Karpaty

Další mýtus je tvrzení, že J. V. Stalin dal rozkaz k zapojení Čechoslováků do bojů v Karpatech. Pravda je taková, že náčelník čs. vojenské mise v Moskvě Heliodor Píka v dopisu datovaném v srpnu 1944 žádal sovětské velení o uskutečnění útoku právě přes Karpaty. Rudá armáda tak změnila své původní plány a rozhodla se pro útok přes Karpaty a Dukelský průsmyk na československou žádost. Ministr národní obrany čs. exilové vlády byl o zapojení Čechoslováků do bojů informován Píkovou depeší.

Argumentačně překvapivé je zhodnocení počtu obětí bojů v KDO. Totiž údajná nadmíru vysoká a především zbytečná úmrtnost našich vojáků je dalším klišé. Bystrický spočítal, že průměrné denní ztráty čs. armádního sboru od 9. září do 28. října 1944 činily 112 mrtvých. To 4. a 1. ukrajinský front RA měly ztráty vyšší (1259, resp. 1216). »Když někdo říká, že naši vojáci byli nuceni běžet na zteč ‚pod bodáky‘ Koněva, tak statistika to vyvrací,« řekl Bystrický. Nejčastějším důvodem úmrtí vojáků byly následky zásahu střepinami.

Bystrický srovnal ztráty vojáků v KDO s jinými významnými bitvami druhé světové války: 16. prosince 1944 začal rozsáhlý německý protiútok v Ardenách. Průměrné denní ztráty spojeneckých vojáků činily 4804. Vylodění anglo–amerických vojsk v Normandii: od 6. června do 25. července 1944 činily ztráty spojeneckých vojsk denně průměrně 2440 mužů. V operaci Market Garden probíhající od 17. do 25. září 1944 u nizozemských měst Arnhemu a Nijmegenu průměrně denně padlo 1794 spojeneckých vojáků. »A nikdo si nedovolí říci, že to byly neúspěšné operace, nikdo je nezpochybňuje!« podtrhl historik.

Program konferencí k výročí KDO bývá každoročně bohatý. Tak například badatel Roman Štér shrnul poznatky o ženách v 1. čs. armádním sboru, které byly z největší části Češky z Volyně a pocházely z Podkarpatské Rusi. Nejčastěji byly zapojeny do bojů jako zdravotnice či spojařky. »Boje v Karpatech představovaly nejen pro čs. ženy nejtěžší bojovou operaci, které se na východní frontě zúčastnily,« uvedl badatel. Úplně přesné číslo o počtu těchto žen prozatím není známo a ani asi kvůli absenci pramenů nebude, vysvětlil Štér našemu listu. Jejich počet se odhaduje na více než 800. Početní ztráty v ženských řadách nebyly velké, neboť se nenacházely v přímém boji. Na Dukle zahynulo na následky střepinových zranění pět žen. Zajímavé je také, že stejný počet žen prchl od jednotky a nikdo je po válce nesoudil. Prostě podmínky na frontě byly tak kruté, že to těchto pět žen nemohlo zvládnout, poznamenal.

Předsedkyně Sdružení Čechů na Volyni Dagmar Martinková přiblížila slovem i obrazem letošní zájezd tohoto spolku na oslavy 75. výročí na Dukle. Měla několik postřehů, například že na Dukle nejsou zcela v pořádku tamní hroby rudoarmějců, ne všichni řečníci vzpomněli ve svých vystoupeních zásadní podíl Rudé armády na bojích v této největší horské operaci při osvobozování Československa. Ocenila však masovou účast občanů, což nelze srovnat s pietními akcemi v ČR.

Docent Bystrický informoval posluchače také o národnostním složení bojujících Čechoslováků. Na Dukle ve strukturách 1. čs. armádního sboru bojovalo 16 451 osob, mužů a žen. Z nich Češi tvořili 47,7 % (a z tohoto počtu drtivá většina, tj. 88,25 %, byli volyňští Češi), Slováků bylo 20,2 %, Rusíni a Ukrajinci tvořili 24,5 % a na ostatní národnosti připadlo 7,6 %.

Shodou okolností probíhala v době konání konference před budovou DAP na Vítězném náměstí v Praze venkovní výstava věnovaná 100. výročí založení čs. generálního štábu. Průřez staletím československých, resp. českých ozbrojených sil na dvou panelech z jedenácti zobrazuje období druhé světové války. Z fotografií z východní fronty však žádná není věnována Karpatsko–dukelské operaci, což je podle Bystrického hodno kritiky. Význam této operace a skutečnost, že poprvé od zahájení druhé světové války Čechoslováci překročili hranici své vlasti, by měly být jasným vodítkem pro autory, co je důležité připomínat.