Myšlenku kolektivní viny jsme nepřevzali, Němce jsme nevyhnali

Stále dokola můžeme občas číst o tom, že jsme převzali myšlenku kolektivní viny a Němce z Československa vyhnali.

Je škoda, že někdy v tomto duchu píší i celkem slušní novináři. Nějak opomíjejí postupimské rozhodnutí spojenců o přesídlení německého obyvatelstva z Polska, Československa a Maďarska, na jehož základě uvedené státy německé obyvatelstvo přesídlily. Čili nešlo o vyhnání Němců, ale o jejich přesídlení do Německa.

Pokud jde o přesídlovací praxi v Československu, pak ne všechno německé obyvatelstvo jsme přesídlili. V republice zůstalo přibližně 250 tisíc Němců. Šlo o německé antifašisty. Někteří z nich se dobrovolně z Československa odstěhovali již dříve. Bylo jich, i s ostatními členy rodin, asi 90 tisíc. Řada z nich odcházela na základě výzvy, byla jim adresována ze sovětské okupační zóny, aby přišli do Německa a pomohli budovat nové Německo a jeho nové orgány.

Když si uvědomíme, že v květnových obecních volbách v r. 1938 henleinovce volilo asi 90% německého obyvatelstva, pak můžeme počty německého obyvatelstva, které zůstalo nebo mohlo zůstat v republice, považovat za přiměřené.

Někteří novináři si zřejmě neuvědomují, že termíny vyhnání, přesídlení, transfer, odsun, jsou pojmy mezinárodního práva, jejichž obsah nelze libovolně určovat či dokonce zaměňovat. Uchýlíme se k nesporné autoritě, jíž pan profesor, JUDr. Miroslav Potočný, DrSc, v oblasti mezinárodního práva byl a dosud je, přestože řada let již uplynula od jeho úmrtí. Citujeme: „Nejen právnímu a lingvistickému specialistovi, ale i prostému občanovi cosi vnitřně říká, že "vyhnání" nemá nic společného s transferem. Institut přesídleni předpokládá předchozí mezinárodní dohodu zainteresovaných států o spořádaném a humánně uskutečněném transferu osob z jednoho státu do druhého. Vyhnání naopak bývá jednostranným aktem státu. Je–Ii provedeno svévolně a v rozporu s obecným mezinárodním právem nebo smluvními závazky dotyčného státu, představuje jeho protiprávní chování, které může mít za následek jednak jeho mezinárodní odpovědnost a jednak nárok takto vyhnaných osob na odčinění způsobené újmy."

(Sborník: Prof. JUDr. M. Potočný, DrSc.:Právní aspekty odsunu sudetských Němců, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1996, str. 18)

Závěrem můžeme říci: Německé obyvatelstvo jsme přesídlili na základě rozhodnutí spojenců, nešlo tedy o jednostranný akt Československé republiky, akt vyhnání. Celý proces přesídlení jsme provedli v souladu s pokyny Spojenecké kontrolní rady a po ukončení celé akce jsem od amerického generála Claye a sovětského generála Lukjašenka sklidili plné uznání a pochvalu nejvyšší.

Přepisování našich dějin, ať již jde o vědomé či jiné, se nám hrubě nelíbí. Velmi bychom proto uvítali, kdyby výše uvedeným způsobem píšící slušní novináři, uvedli svá slova do souladu s historickou pravdou. Zatím vše vidíme tak, že i mistr tesař se může utnout. Již ani nesníme o tom, že by alespoň někteří z nich někdy napsali něco o reparacích, které nám Německo stále dluží.

J. Skalský