Moje pravda, Slobodan Miloševič XVIII

(Moje pravda, integrální text  projevu před “Mezinárodním trestním ribunálem“ v Haagu ve dnech 31. srpna a 1. září 2004, vydavatelství Le Oerjus, Association Vérité et Justice, z francouzštiny přeložil Jiří Řezníček, celý dokument je na našem webu, ceskenarodnilisty.cz, který jako první v ČR přinesl jeho celý text)

Americká intervence

      Během měsíců srpna a září 1998, naše policejní síly prakticky rozbily a neutralizovaly teroristy UCK a jejich podporu a právě tehdy představitelé Clintonovy administrativy vstoupili do hry. Poslali k nám „ověřovací misi“, která měla za hlavní cíl, jak si 

můžeme za chvíli představit, povzbudit, oživit a chránit UCK. Jmenování Williama Walkera do čela této „ověřovací mise“ nebylo ničím náhodným, bylo rozhodnuto na naléhání CIA, jejímž byl agentem. Je nutno připomenout, že tento muž byl velvyslancem Spojených států v Salvadoru, v Nicaragui a asistoval slavnému plukovníkovi, pověřenému speciálními operacemi v dodávkých zbraní, náboru záškodníků a výcviku eskadron smrti. Vývoj věcí na konci XX. století ukázal, že Clintonova administrativa využívala nacionalistické a separatistické albánské hnutí, stejně jako jiná analogická hnutí,  k  dosažení  svých vlastních zájmů. To je, proč také štědře pomáhala všem takovým hnutím, nejčastěji podporou terorismu; což je potvrzeno závěrem Výboru pro zahraniční věci amerického Kongresu, který v r. 1992 požadoval aktivovat Kosovo pokaždé, když bylo třeba vynutit ústupky Bělehradu.

      V analýze redigované republikánskou komisí Senátu můžeme číst, že Clintonova administrace  od  srpna 1998  plánovala do detailu intervenci NATO do Kosova-Metochie, ale že  v té době chyběla (cituji): „pouze jediná událost v médiích, i kdyby byla stěží věrohodná, která by posloužila jako politické alibi pro intervenci v očích světové veřejnosti“. Opakovanými lžemi bude fabrikován spouštěč. Oficiální struktury NATO jsou mobilizovány dostatečně brzy, aby byl připraven terén pro intervenci: V polovině r. 1998, pod Clarkovým mandátem se navazují první kontakty s UCK. Můžeme to najít v transkripci jednoho background briefing amerického departementu obrany z 15. července 1998. Tyto první kontakty byly ostatně potvrzeny oficiálně ze strany NATO v polovině r. 1998.

     Podle četných hlášení, UCK dostávala tajně pomoc a výcvik ze strany CIA a BND, tajných služeb Německa, od poloviny 90. let. Tyto tajné operace byly NATu známy a jí podporovány, jak o tom svědčí dokument uveřejněný v knize Michela Chossudowského Bojovníci za svobodu.

    Vše, co bylo právě citováno nám potvrzuje, že UCK, se kterou bylo původně jednáno jako s organizací teroristickou, vstoupila od poloviny r. 1998 rozhodnutím Clintonovy administrativy do úzké spolupráce s NATO. Tato asociace sloužila za rámec pro přípravu agrese NATO. Souběžně s fraškou jednání v Rambouilletu.

     Rozhodujícím okamžikem byla právě medializovaná událost, o níž  jsem mluvil dříve, postavena na tom, co se událo v Racaku. Podle scénáře vyzkoušeného v Bosně

při „události v Markale“. Byl rozmazán údajný „masakr“ ve vesnici Racak, který šéf mise OBSE William Walker - expert v těchto záležitostech - okamžitě kvalifikoval jako neslýchaný zločin srbských bezpečnostních sil. To byl cílový bod příprav, který mise OBSE a zvláště její šéf, dirigovali s cílem opatřit záminku pro agresi NATO podle instrukcí předem připravených Clintonovou administrací.

      V den, kdy Walkerův zástupce přišel svědčit, jsem vám ukázal na videu, kde jsme mohli spatřit ty oranžové džípy „ověřovací mise“ zaparkované na pahorku nad Racakem. Tato sequence ukazuje, co se ve skutečnosti stalo. Mohli jste se sami přesvědčit  o věrohodnosti jejich místního velitele a při spatření všech ostatních skutečností. Já nemám v této chvíli čas se tím dále zabývat. Spokojím se s citováním toho, co vojenský kronikář Milovan Drecun řekl ve svém díle „Druhá Kosovská bitva“: „Případ Racaku vstoupí do manuálů jako čistá protiteroristická akce policie, brilantně provedená s nejvyšším úspěchem, ale současně jako jeden z monstruosních mediálních podvodů, jaké kdy viděl svět. Jsme svědky quasi každodenních manipulací à propos Racaku, zvláště v Haagu, kde se tvrdošíjně udržuje tato těžká falsifikace. Je notorický známo, že si sponsoři těchto událostí především nepřáli, aby byl odhalen fakt, že v Racaku k žádnému masakru nedošlo, ale že celá tato historka byla využita k obvinění srbské strany“.

Patrick Robinson: Pane Miloševiči, pro případ, že by tento komentátor dosud nefiguroval v protokolu, mohl byste opakovat jeho jméno?

Slobodan Miloševič: Milovan Drecun, ve své knize Druhá bitva v Kosovu.

Patrick Robinson: Odkud pochází?                                                                   

Slobodan Miloševič: Z Bělehradu.

Patrick Robinson: Z Bělehradu. Souhlasí, děkuji.