Mohou být „stateční“ v čele s J. Čižinským naší spásou?

Máme tzv. Demokratický blok a dokonce i milion chvilek pro demokracii, ale bolestně postrádáme demokraty a demokracii.

„Naši puncovaní demokraté“ jsou vším jiným, než skutečnými demokraty. Zpravidla patří ke stranám, které prohrávají jedny volby za druhými, nebo, a to v tom horším případě, se hlásí k milionchvilkařům, kteří se veřejnosti představují téměř jako hlídací psy demokracie, ač tendují, jak je i zřejmé, k autoritářským metodám a ještě k pochybnějším cílům. S demokracii mají společné jen slovo demokracie, jež je součástí jejich názvu

Aby toho nebylo málo, do politických hrátek dále vstupuje „3000 statečných“, vedených politikem, původně kádeuáckým a oddaným přítelem „sudetoněmecké věci“, Janem Čižinským, který založil hnutí „Praha sobě“, jež spolu s oněmi zmíněnými statečnými má jej po vítězných parlamentních volbách katapultovat do funkce předsedy vlády ČR. Stateční spolu s panem J. Čižinským hledají nyní inspiraci pro svůj „vítězný“ volební program. Pod clonou výroku vůdce hnutí, že všichni jsme sociálními demokraty, se možná i zrodí ustanovení o tom, že landsmani jsou jak naší minulostí, tak i přítomností a budoucností, a to nejen v Praze 7, jak tomu bylo dříve, když se pan Jan Čižinský stal starostou tohoto pražského obvodu. Vítězstvím ve volbách se mohou landsmani stát budoucností i pro celou ČR. Jen nevíme, zda takto odkrytě bude volební program statečných zakotvovat zítřek „sudetoněmeckého landsmanšaftu.“ Pravděpodobně nikoliv. Toto téma je totiž politicky nekorektní. I média hlavního proudu dělají, že o něm nic neví. Novináři, kteří „zpovídají“ pana J. Čižinského, toto téma z „neznámých důvodů“ opomíjejí. Dokonce o něm nemluví ani „investigativní novináři“. Málo se ví i o tom, jak pan J. Čižinský společně s panem D. Hermanem, předsedou Sdružení Ackermann-Gemeinde, organizovali v roce v Praze Smíření 2016, na které přijelo i několik desítek sudetů. Různé smiřovací akce probíhaly dva dny.

Co však nyní vidíme, jsou nové aktivity milionchvilkařů. Rozjíždějí demonstrace na úrovní krajů. I když se jim moc dobře nevede, mohou zde, případně i na nižších úrovních, vytvářet vlastní struktury. Jimi případně nepohrdnou ani ti „stateční“, kteří od milionchvilkařů nemají až tak daleko. O tom, že by již dnes byla ruka v rukávě, nejsou na veřejnosti žádné informace. Faktem je, že kontakty, které mají bratří Čižinští v opostranách i u milionchvilkařů, nelze podceňovat. A pokud budou média o jejich sudetomilství mlčet, zřejmě většina jejich potencionálních voličů se o tom nedozví. Takže šance triumvirátu Čižinských, Jana, Pavla a Kryštofa, který je nejmladší z nich a stojí trochu stranou, uspět ve volbách jsou značné. Pan Pavel Čižinský patří také k těm zasloužilým. Vyznamenal se nejen tím, že byl zvolen starostou Prahy 1, nedávno však byl z funkce odvolán, ale také tím, že byl údajně jedním z těch, kdo založili silně prosudetský spolek „Antikomplex“. Někteří znalci česko-„sudetoněmeckých“ vztahů jej považují za prodlouženou ruku „sudetoněmeckého landsmanšaftu.

Demokracie nad tím vším může jen srdceryvně zaplakat.

J. Skalský