Mohlo to dopadnout mnohem tvrději
Antinacistický bojovník, rodák z Chebu, Lorenz Knorr, ve svém příspěvku reaguje na komentář B. Doležala „Dekrety se nemají omlouvat“, který vyšel v LZ 1.11.09. Knorr píše: „Při četbě příspěvku Bohumila Doležala jsem získal dojem, že čtu text sudeťáckého landsmanšaftu nebo prohlášení Eriky Steinbachové. Sice je správné, že citované Benešovy dekrety ohledně Němců v Československé republice (nacisty používaný výraz „sudetští Němci“ nepoužívám) byly zveřejněny před Postupimskou dohodou. Ale jako radiotelegrafista německé armády jsem poslouchával britská a sovětská vysílání o prohlášení USA, Velké Británie a SSSR z 30.10.1943, Teheránské konference velké trojky 1.12.1943, jakož i prohlášení z Krymské konferenci 11.2.1945: zde bylo schváleno stažení všech Němců do jednoho kontrolovatelného státu. To znamenalo přesídlení Němců z Polska, ČSR, Maďarska a Jugoslávie.
O tom věděl i v Londýně exilový prezident Beneš, také to věděli četní Češi, kteří poslouchali britské nebo sovětské vysílání. Přesídlení nesouviselo s nějakým přiřčením viny všem Němcům, jelikož četní antifašisté, kteří byli věrní Československu, obdrželi čs. občanství.
Nacističtí zrádci (znacizovaní čeští Němci, pozn. red.) před Mnichovem zastřelili 110 českých a německých antifašistů, často za jásotu zfanatizovaných davů. 2019 antifašistů bylo zavlečeno přes hranice, ale jen 1000 z nich se opět hlásilo po r. 1945.
Takže nešlo o nenávistné reakce, jak to popisuje Doležal, nýbrž o umírněné opatření, ale mohlo to dopadnout mnohem tvrději.
Lorenz Knorr, LZ 1.12.09, str. 2