Mnichov 1938 a Česko-Slovenská čili II. republika.

Proč si stále připomínáme jen dny našich porážek a proč nejsme hrdí na naše vítězství? Jsou nám naše porážky připomínány zcela účelově? Nemáme být hrdi na náš národ, nejen na jeho vítězství v bitvách, ale i v přínosu naší vědy , umění a kultury Evropě a světu? Prof. Albert Pražák v roce 1946 vydal knihu Co daly naše země Evropě a lidstvu. Znáte tu knihu? Je pro vás neznámá, je zapomenutá a jen my pamětníci víme, že jsme se, ač malý národ, významně zapsali do dějin .

Za vznik Československa bojovalo na všech frontách I. světové války sto tisíc legionářů. Jejich boj se zamlčuje, o vzniku Československu se říká, že to byla umělá konstrukce prezidenta Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika. Stotisícová armáda, bojující za stát, který ještě nebyl, to byl pádný argument, který přesvědčil prezidenta Wilsona, aby uznal Československou exilovou vládu a tím také Československou republiku.

O českém národě za II. světové války se hovoří jako o kolaborantech a konfidentech gestapa, který v závětří v Protektorátu vyráběl zbraně pro Wehrmacht, čeští muži nemuseli na frontu a tak vlastně v týlu podporovali tažení německých armád Evropou. O nějakém odboji se vůbec nedá mluvit.

Připomíná se nám Mnichov 30. září 1938. Ne jako den zrady našich spojenců Anglie a Francie, ale jako velké trauma našeho národa. Národ se cítil podveden, propadl apatii.

Bylo tomu tak skutečně, tak? Vždyť v té době nalézáme činy, na které nesmíme zapomenout a nesmíme připustit, aby byly vymazány z našich dějin.

Dne 12. září 1938 pronesl Adolf Hitler na sjezdu NSDAP v Norimberku útočný a nepřátelský projev namířený proti Československu, prezidentu Edvardu Benešovi a československé vládě. Cituji: „Říše, kterou vytvořím a která bude trvat tisíc let, bude říší německého národa, říší všech Němců, i těch, kteří ještě dnes žijí uvězněni v Československu. To, co teď řeknu, je určeno jim! Když tato mučená stvoření nemohou najít právo a pomoc sama, dostane se jim obojího od nás. Bezpráví páchané na nich musí skončit! Němci v Československu nejsou ani bezbranní, ani opuštění. To nechť se bere na vědomí!“ Po tomto projevu zařadil sudetské Němce, zatím organizované jako ordneři, jako oddíly Freikorps do zbraní SS, které podléhaly přímému Hitlerovu velení.

Hitler se vměšoval do vnitřních záležitostí Československa, a naléhal na naše Němce, aby zradili stát, jehož byli občany. A oni zcela dobrovolně stát, jehož byli občany, zradili.

Hitlerův projev vyvolal nové nepokoje Němců v pohraničí, které přešly do otevřeného povstání. Armádě, policii a Strážím obrany státu se podařilo povstání potlačit, ozbrojenci z Freikorpsu utekli do Říše.

Hodžova koaliční vláda odstoupila 21. září. Následující den 22. září nastoupila úřednická vláda generála Syrového, která příští den 23. září vyhlásila všeobecnou mobilizaci. Armáda obsadila pohraniční opevnění.

Reakcí Hitlera bylo uspořádání konference v Mnichově za přítomnosti vedoucích politiků Francie, Itálie a Velké Británie. Tato „svatá trojice“ odsouhlasila Hitlerem připravenou dohodu, která ultimativně požadovala na Československu odstoupení pohraničních území. Na konferenci v Mnichově nebyl přítomen žádný zástupce Československa. Prezident Beneš byl v těžké situaci, generálové trvali na vyhlášení války.

Viděl, že nás „doterájší“ naši spojenci zradili a v případě války nám na pomoc nepřijdou, ba naopak nás obviní, že válku začalo Československo.

Prezident Beneš odmítl válečný střet a nepředložil Mnichovskou dohodu parlamentu. (Velice by mne zajímalo, jak by hlasování v tehdejším parlamentu dopadlo.) Tak byla Mnichovská dohoda právně neplatná a prezident Beneš mohl v zahraničním odboji vyžadovat od vlád Anglie a Francie, aby prohlásily Mnichovskou dohodu za neplatnou od samého počátku

JUDr. Ladislav Rašín ( syn Aloise Rašín) v dopise prezidentu Benešovi do Anglie v roce 1939 se omlouvá za své stanovisko proti prezidentu Benešovi a dále píše, že nyní chápe, že to bylo tehdy jediné možné řešení Mnichovské krize.

V odpovědi Rašínovi prezident uvádí,. že nás Anglie s Francií zradily a nezasáhly by vojensky proti Německu na západní hranici. ( Po útoku Německa na Polsko Anglie s Francií sice vyhlásily válku, ale vojensky proti Německu nezasáhly!! ). Československo by bylo obviněno, že vyvolalo válku, že zaútočilo na Německo!!

V dopise Rašínovi Beneš uvádí další argument, a to že se obával, že při konfliktu na hranicích, kde by spolu s Němci zaútočili Poláci a Maďaři, vypukne ve vnitrozemí občanská válka. Té se obával nejvíce. On nemohl připustit, aby národ zbytečně vykrvácel, to byl hlavní argument. Vzpomínám si, jak maminka v té době naříkala Pane Bože, jen aby nebyla občanská válka. Byl jsem malé dítě, věděl jsem, že občanská válka je něco hrozného, ale až teď, když jsem četl tyto dopisy, pochopil jsem, co měl prezident Beneš na mysli. Měli jsme tady velice silnou pátou kolonu, o které se vůbec nemluví. Proti páté koloně nás pevnosti nechránily. Některé tvrze ani neměly těžké zbraně, ty ještě ležely ve zbrojovkách.

Kdo tvořil pátou kolonu? Byli to čeští Němci, vycvičení a vyzbrojení za peníze dalších českých Němců, bohatých podnikatelů. Dále to byly Hlinkovy gardy na Slovensku a ukrajinská Síč na Podkatpatské Rusi.. Naši Němci byli organizováni ve Freikorpsu, složky zbraní SS, podléhajících přímo Hitlerovi. Ti by ihned rozpoutali v týlu fronty ve vnitrozemí krvavou občanskou válku. Ano, čestně bychom se hájili, ale kolik by nás Čechů přežilo?

Na Podkarpatské Rusi Československá armáda bojovala s Maďary na frontové linii. V týlu ji ohrožovala ukrajinská Síč , předchůdkyně banderovců.

V Němci zabraném území začalo Gestapo ihned zatýkat předem vyhlédnuté lidi. České školy, Sokol a veškeré české spolky byly zrušeny, úřední řečí se stala němčina. Přes 300 tisíc uprchlíků zaplavilo podstatně zmenšené území Česko-Slovenské republiky. Velkou většinou ty byly Češi, dále Židé a němečtí antifašisté. Páteřní železniční tratě na Vysočině byly přerušeny. Mám uložený dokument, ve kterém je uvedeno, že můj tatínek s manželkou a synem, občané Velkoněmecké říše, uprchlíci, žádají o Česko-slovenské občanství. To jsme dostali Opčním osvědčením z 1. února 1939, vydaným Ministerstvem vnitra Česko-Slovenské republiky.

Situace s uprchlíky se musela rychle vyřešit. Velice pomohl Sokol, který zorganizoval pomoc pro uprchlíky v rámci celého spolku. V Tyršově domě bylo ústředí a domy ve Všehrdově ulici, které tenkrát patřily ČOS, byly použity pro ubytování. Tomu velel František Pecháček. Po celé republice se sokolovny proměnily na střediska pomoci uprchlíkům. Zelenka- Hajský a Novákovi, které znáte z Anthropoidu, také patřili mezi uprchlíky.

Na Slovensku se 4. října ustavila autonomní vláda. Jedním z jejích prvních činů bylo zrušení Sokola na Slovensku. Veškerý sokolský majetek - nemovitý ( sokolovny, hřiště atd.) a movitý - byl zkonfiskován a dostala ho Hlinkova garda.

Dne 30. září 1938 podepsali představitelé Anglie, Francie a Itálie s Hitlerem dohodu, podle které muselo Československo odstoupit Německu svá pohraniční území. Po tomto dnu postihly naši republiku drastické změny. V názvu státu se objevil rozdělovník. Druhá republika se změnila ze svobodné plně demokratické země na hnědou republiku, jejímž vzorem se stala Mussoliniho fašistická Itálie. Zemi zaplavila velká vlna antisemitismu, Karel Čapek byl novináři spolu s některými spisovateli uštván k smrti. Dokonce se ozvaly z katolické strany hlasy, žádající zákaz všech protestantských církví, jako po Bílé hoře 1620. Ale na to už nebyl čas

Druhá republika zanikla po 188 dnech 15. března 1939. Byla okupována Wehrmachtem. Vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava se naše vlast stala součástí Velkoněmecké říše.

Otakar Mach 29.9.2020