Aby neztratilo tvář hlavně před demonstrujícími. Ti mají právo vědět, kdo chvilkaře platí.
Mikuláš Minář byl upřímný. A vzbudil docela pozornost,protože to málokdo čekal.
„V tuto chvíli máme kolem osmi úvazků, protože na jaře jsme zjistili, že jen s dobrovolníky to nejde. Nikomu nepřeji organizovat Letnou jen s dobrovolníky. Bez zaměstnanců se to neobejde. Buď to zabalíme a nebudeme dělat Letné, nebo se budeme muset profesionalizovat, abychom mohli dělat pořádně jak roli hlídacího psa, tak roli zahradníka. Tedy toho, kdo kultivuje naši demokratickou zahradu,“ prozradil.

Budiž mu ta upřímnost připsána ke cti. Teď už jen detail. Zveřejnění oněch pracovních smluv. Proč? Při průměrné mzdě je osm úvazků cca 2,8 milionu Kč ročně (cca 280.000,– Kč měsíčně), při minimální mzdě je to 1,3 milionu (cca 130.000,– Kč měsíčně). Napsala jsem na svém FB profilu, že to znamená, že lidé z celé ČR se skládají mimo jiné na mzdy osmi mladých lidí, z nichž patrně žádný nestuduje, určitě nepracuje, a za své povolání si zvolili organizování demonstrací.

A vzpomněla u té příležitosti na demonstrace listopadové v roce 1989... Všichni jsme se scházeli po práci a o víkendech, často s malými dětmi, a měsíce "lítali" po regionu zadarmo, a kdyby jen zadarmo, své peníze jsme do toho dávali, auta půjčovali... A nikoho z nás by nenapadlo chtít cokoli. Šlo nám o svržení komunistického režimu, ne o o to, aby nás to živilo. Vyslovila jsem proto na FB, že mám takový pocit, že "něco shnilého je v království dánském". Logicky – protože kdo by chtěl přijít o plat, když jiný příjem nemá, a ve své podstatě nic moc jiného neumí? Takže vymýšlet stále nové a nové demonstrace, tedy náplň práce, musí být logicky předmětem každé porady oněch osmi, už dávno ne “dobrovolníků”. Protože jen tak dostanou výplatu. Takže Milion chvilek je taková malá marketingová firma. A to není s ohledem na to, jak vážným věcem se věnuje, jak vážné věci vyslovuje, a jak se staví do role hlídače veřejného života až trháním Ústavy, vůbec dobře.

Podle mého názoru za podobnou aktivistickou činnost prostě slušný člověk nemůže brát plat. Prostě nemůže. Z těch peněz od dárců by se měly platit jen náklady, aby se těm lidem dole pod pódiem mohli podívat do očí. Ale platy na osm úvazků!? Pro mne, regionální organizátorku listopadu 89 (bylo mi 24 let), byla tato informace opravdu šok.

Ale neměl být jediný. Nahlédla jsem na popud diskutujících do transparentního účtu Milionu chvilek, kam lidé posílají peníze. A našla výdaje – letáky, nájmy, zvuková technika...
Mzdy žádné. Musím přiznat, že mne nenapadlo, že by platy nebyly hrazeny z tohoto trasnparentního účtu.

Se zjištěním, že transparentní účet žádné takové výdaje nemá evidovány, je spojená jedna dobrá, a jedna špatná zpráva. Ta dobrá je, že lidé, kteří na tento účet přispívají, opravdu těm osmi ty mzdy neplatí. Z trasparentního účtu jsou hrazeny jen náklady, žádné mzdy. Ta špatná zpráva je, že dnes nevíme, kdo tedy těch osm lidí vlastně platí, tedy kdo je jejich zaměstnanavatel, kterému skládají účty a vykazují práci.
Nedávno jsem napsala, že rozumím lidem pod pódii, ale zcela cizí mi jsou lidé na pódiu – svou nezkušeností, svou rétorikou, která kritizuje a burcuje, ale nemá na konci žádné řešení, a že mi nevyhovují ani svým stylem – teatrální trhání Ústavy demokratické země je prostě pro civilizovaného člověka nepřijatelné.

A jak je vidět, je těch otazníků, ještě mnohem vážnějších, víc. Jako občan této země proto očekávám, že Milion chvilek zveřejní pracovní smlouvy, ze kterých se dozvíme, za co a kolik tedy jednotliví lidé dostávají plat, a hlavně kdo je oním zaměstnavatelem, který je platí. Bez transparentního objasnění této otázky nemají chvilkaři morální právo organizovat cokoli. Protože nevíme, v čích službách a pro koho pracují. Tedy doufám, že média budou chtít pracovní smlouvy vidět, a že nám jejich texty zprostředkují. Protože znát bychom je měli opravdu všichni.