Tank č. 23 byl první. Chodili jsme, jako kluci kolem něj. Dříve ze zvědavosti, později jako starší i s úctou…. Dnes si prohlížím 75let staré novinové fotografie, ještě mediálně neupravené, nevystříhané, svobodné noviny z květnových dnů 1945. Před 75 lety se Praha topila ve štěstí, tančila, objímala zaprášené tankisty, šeřík zaplavil Prahu. Byly to dny štěstí. Praha pohřbívala i své padlé, přes 3500 hrdinů. Nečekali jsme s rukama za zády, ti stateční bojovali po celou dobu protektorátu.

Hrdinové odcházejí pomalu z tohoto světa. Mizí jejich pomníky i odkazy. Je mi smutno, když vidím, jak v regálech knihkupectví tančí ti poražení a pro hrdiny zbylo jen místo v koutě. V Dejvicích za ranního rozbřesku byl povalen vítěz od Berlína, osvoboditel Československa od nacismu, na korbě náklaďáku byl odvezen maršál, který přišel povstalecké Praze na pomoc.

Nekádrujme, ani nesuďme hrdiny po 75 letech ! Bojovali s nacismem, umírali za jejich, či za naši vlast. Ti s rudou hvězdou, bojovali i za naši Svoboděnku. Tisíce jich padlo. V Československu na 140 000... Dnes jejich pomníky mizí, hrdinové jsou pod rouškou noci odvážení do přítmí depozitářů, mají být vymazáni z naší historie, ale místo falešného potlesku, spíše panuje občanský stud nad tímto krokem…. Jakýsi starosta šel upravovat dějiny, jeho jméno si již nepamatuji, slyšel jsem jen, že se dnes někde schovává, prý na něj se chystají ruští špioni. Tedy příběh, jak z doby putimského strážmistra Flanderky, který také honil ruské špiony.

Je to 75 let, co 30.dubna nad Berlínem zavlál rudý prapor vítězství. Ve stejný den českoslovenští tankisté po tvrdých bojích vstoupili v rámci 4.ukrajinského frontu do Ostravy …. Ještě před tím byla 21.4. po těžkých bojích osvobozena Opava, 26.4. Brno. Občané na mnoha místech povstali 1.5. v Přerově, 2.5. v Nymburku, Poděbradech, 3.5. povstala podkrkonošská Úpice, ale i Turnov, Jilemnice, tam všude ti stateční bojovali, někde předběhli i Prahu i Plzeň. Od východu postupoval 1.čs.armádní sbor.

5.května povstala Praha, přes noc zde stálo tisíce barikád, proti nim elitní jednotky SS. Vraždily, zapalovaly. Oddíly SS vraždily na Pankráci a dalších místech Prahy, rozhlas volal o pomoc... Hořela Staroměstská radnice. Pro Rudou armádu to byl závod s časem, od Drážďan před sebou hnala milionovou německou armádu… Přes hory a doly. Před jejich tanky prchala do amerického zajetí německá armáda „Mitte“. Zoufalý strach je hnal před postupující Rudou armádou.

Konečně 9.května v časných ranních hodinách se Praha roztančila. Ty snímky jsme měli dlouho v paměti. Doba se změnila, máme zapomenout na osvoboditele Československa. Zmizel tak i slavný smíchovský tank č 23, ten který první vjel do Prahy, jeho velitel poručík Gončarenko padl na Klárově ve střetu s německými obrněnci. Mizí i další památky. I smíchovská stanice metra Moskevská musela být přejmenována, na rozdíl od Moskvy, kde je stále stanice metra Pražská….

Těšíme se na pracovní, či školní volno s otázkou, kdo ze školních dětí, či studentů něco málo ví, o událostech před 75lety ? O nejstrašnější válce s desítkami milionů obětí. Smrt přicházela i v posledních hodinách války, místo polibků štěstí, to byly polibky smrti. Mějme úctu k hrdinům !