Marshallovy plány

Evropská unie se po mnoha desetiletích své existence rozhoduje, zda se poprvé jako celek zadluží. Chce tím pomoci ekonomikám svých členských států nejvíce postiženým vlnou pandemie. Mluví se v této souvislosti o akci srovnatelné dokonce s Marshallovým plánem.

Docela se přitom zapomnělo, že o pomoci s tímto názvem se ve zcela jiné souvislosti uvažovalo poměrně nedávno. Koncem ledna 2017 představila německá vláda program ekonomické spolupráce s africkými zeměmi označovaný jako nový Marshallův plán. Tento projekt byl mnoha evropskými politiky označován za jedině účinnou prevenci, která do budoucna zabrání dalším vlnám migrace. Dnes se o tomto plánu již příliš nemluví, máme nový plán.

Jean–Baptiste Noé, francouzský historik ekonomiky, ve své knize Migrační výzva spočítal, že mezi lety 1960 až 2014 obdržela Afrika v rámci rozvojové pomoci částky v celkové výši dvaceti Marshallových plánů. Přesto v letech 1981 až 2008 poklesl hrubý domácí produkt na obyvatele tohoto kontinentu o patnáct procent. Mezi lety 1999 až 2014 se počet Afričanů žijících v chudobě zvýšil z 376 milionů na 670 milionů.

Optimista může namítnout, že bez této pomoci by byla bilance ještě horší. Realista poukáže na to, jak obrovský díl rozvojové pomoci končí v těch nepravých rukou, kolik z ní odčerpá korupce a jak málo z ní ovlivní schopnost zemí zvyšovat svoji konkurenceschopnost ve stále tvrdších podmínkách globálního trhu diktovaných nadnárodními společnostmi.

I když situace evropských států není s těmi africkými srovnatelná, poučení z neúspěšných Marshallových plánů by možná neškodilo. V rámci toho nejnovějšího, kterým chce Evropa pomoci sama sobě, se to nejpodstatnější příliš nezdůrazňuje. Nejde o nějaký dar z nebes, ale o citelné zadlužení celé EU u soukromých bank.

I když členské státy dostanou část vypůjčené sumy formou dotací zdánlivě zadarmo, budou muset splácet dárek i s úroky. Jedno procento odváděné z jejich HDP do bruselské pokladny přitom zaručeně nebude stačit. Budou muset odvádět více i v případě, že zapomenou na další Marshallovy plány pro Afriku.

Prof. J. Keller

Přišlo e–poštou