Zastupitelstvo Hlavního města Prahy na 13. zasedání ze dne 23.1.2020 rozhodlo, i když dříve vytrvale odmítalo, povolit vztyčení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Zajímalo mne, proč zastupitelstvo náhle udělalo takový kotrmelec. Vyhledal jsem si na zastupitelům předložené zdůvodnění vztýčení Mariánského sloupu. Nabyl jsem dojem, že důvodová zpráva není úplná a že zcela přechází či vynechává důležité momenty v historii tohoto sloupu.

Staroměstským náměstím procházely dějiny Českého království. Na Staroměstské radnici byl zvolen za českého krále Jiří z Poděbrad a korunován byl v Týnském chrámu. Je také znám jako husitský král nebo král dvojího lidu – husitů a katolíků. Na průčelí Týnského chrámu byl umístěn kalich. Po skončení husitských válek až do bitvy na Bílé hoře panovala v Českém království naprostá náboženská svoboda, jaká nebyla nikde v Evropě. Ani toleranční patent Josefa II. nebyl tak tolerantní. Ta naprostá svoboda přišla až 28. října 1918 s Československou republikou.

Vyhlášení Nového zřízení zemského v roce 1627 byla obdoba Husákovy normalizace, ale mnohem krutější. Svoboda náboženského vyznání byla nahrazena mocenským postavením jedné církve, kdo trval na své víře, musel opustit vlast a zanechat tu majetek. Z Týnského chrámu zmizel kalich, nahradil ho Mariánský sloup. Ten dal postavit Habsburg, ne pražský lid. Vše, co připomínalo Mistra Jana Husa a husitství, muselo zmizet.

Mariánský sloup měl údajně připomínat vítězství jezuitských studentů, vedených jezuitou Plachým, při obraně Prahy před Švédy v roce 1648. O Mariánských svátcích k němu putovala procesí studentů z Klementina a povinně Pražané ( nepřipomíná vám to prvomájové průvody za minulého režimu?). Císař Josef II. tato procesí zakázal, neviděl v nich nic užitečného a pro císařství potřebného.

Mariánský sloup nebyl dále udržován a povětrnost ho nahlodávala. V roce 1848 podal první návrh na odstranění sloupu Josef Frič. Hrozilo nebezpečí, že se sloup zřítí a že představuje nebezpečí občany.

V důvodové zprávě se píše „Již den poté odsoudil tento čin jako akt barbarství Národní výbor československý.“ V tomto případě je nutné uvést přesné znění výroku slovo po slově, jak ho formuloval Národní výbor československý. Jak to napsal autor důvodové zprávy, pouze jeho vlastní interpretaci, což je naprosto nepřípustné. V důvodové zprávě použité pro tak důležité jednání musí být doslovné znění výroku Národního výboru československého musí být uvedeno naprosto přesně slovo od slova.

Pochopení pro stržení sloupu měl prezident Masaryk (uvádí se, že s činem souhlasila třeba i Milada Horáková nebo Fráňa Zemínová). Wikipedie cituje Masarykův názor na stržení sloup. První je hned po akci z roku 1918 : „Když Pražané tu sochu odstranili, byl jsem rád, protože ta socha byla politickou potupou pro nás.“ A pak s větším časovým odstupem z roku 1925: „Také se mi naskytla první charakteristická diplomatická zápletka: povalení mariánské sochy v Praze zavdalo Vatikánu podnět, aby na událost upozornil v Londýně. Nevím, v jaké formě se to stalo, neboť mi to nebylo notifikováno oficiálně. Neznal jsem podrobností, ale byl jsem si jist, že čin ( strhnutí sloupu ) vznikl především z rozčilení politického, nikoliv náboženského, a tak jsem věc vyložil. Věděl jsem přece, jak odstranění této sochy často bylo požadováno, protože platila za pomník naší porážky na Bílé Hoře.“

Vyjádření pana prezidenta Masaryka v důvodové zprávě také chybí. Masarykův názor je obecně známý a jeho opominutí si můžeme vyložit všelijak, to nechám na čtenáři. Důležité je, že s ním nebylo v důvodové zprávě oznámeno zastupitelům.

Pokud zastupitelé nezmění své rozhodnutí a začne se se stavbou repliky Mariánského sloupu, s velkou pravděpodobností dojde k jeho odhalení 8. listopadu 2020 v den 400letého výročí bitvy na Bílé hoře