Jediná žena na českém trůně. Stala se panovnicí rakouské monarchie podle „Pragmatické sankce“, kterou její otec, habsburský vladař Karel II., kodifikoval dědické právo i pro ženské potomky. Přes toto kodifikované právo pustili se panovníci okolních zemí po jeho smrti do válčení o rakouské dědictví s jeho dcerou. Marie Terezie udržela sice svůj trůn, ale pruskému králi Fridrichu II. musela přenechat většinu území Slezska ( zůstalo jí jen Opavsko, Krnovsko a Těšínsko) a celé Kladsko. Český stát tím byl silně zmenšen a část slovanského obyvatelstva jako součást Pruska přišla o svou původní vlast. Po dělení Polska získala Marie Terezie Halič, později též Bukovinu. Ale to nebyla území historického Českého království. Ztrátu, kterou České království utrpělo jako součást rakouské monarchie, tu ztrátu Češi Marii Terezii nikdy neodpustili.

Úspěšnější byla Marie Terezie v reformování monarchie. Zahájila u nás osvícenský absolutismus (1740 – 1790), který dovršil její syn Josef II. Vládní ideologie se opírala o přirozenoprávní nauku té doby, panovník měl mít neomezenou moc a svou činnost měl směřovat k všeobecnému blahu. Rozumné řízení za Marie Terezie se mělo vyznačovat záměrnou centralizací. Vláda sídlila ve Vídni. A tak po korunovaci 1743 v Praze byla česká koruna odvezena do Vídně. R. 1749 byl ve Vídni zřízen nejvyšší soudní dvůr pro země koruny české a pro země rakouské. Česká dvorní

kancelář byla sloučena s rakouskou. R. 1751 byli namísto krajských šlechtických hejtmanů dosazeni státní úředníci. Moc stavů byla omezena. Na všech úřadech byla zavedena němčina. Němčina také byla jazykem nově zavedené školské soustavy.

Marie Terezie prohlásila školství za politikum, za věc státního zájmu. Již r. 1752 byly střední školy podřízeny státnímu dozoru, na universitách byla latina jako vyučovací jazyk zčásti omezena ve prospěch němčiny. R. 1759 byla zřízena dvorská studijní komise, aby jednotně spravovala veškeré rakouské školství. K urychlení reorganizace školství byl r. 1773 zrušen jezuitský řád.

Od r. 1774 vstoupil v platnost Školní řád (Schulordnung), který vypracoval zaháňský opat Jan Ignát Felbiger. Je to počátek naší novodobé školské soustavy. Školství se stalo součástí státní organizace, byla zavedena povinná školní docházka (od 6 do 12 let), osnovy zahrnovaly předměty pro praktický život, bylo upraveno učitelské vzdělání. Jen ve školách triviálních, na venkově a pro městskou chudinu, se učilo mateřským jazykem. V krajích byly zřízeny školy hlavní, kde se již přešlo na výuku v jazyce německém. V zemských městech se otevřely školy normální s rozšířenou osnovou a s výukou jen v jazyce německém. Při nich byly také zřizovány preparandy jako přípravky pro učitele.

Máme–li hodnotit vládu Marie Terezie, nelze zapomenout na citelné a nenapravitelné ztráty území a obyvatel zemí Českého království. Ve vnitřní politice se projevují prvky osvícenství a snahy centralizační a germanizační. Ty germanizační jsou dalším trvalým stínem na jejím přínosu do dějin našeho národa.