Kynou a vědí…

Marek Řezanka

Naději v sobě skrývá měsíc pátý

sakury v parcích sladce zavoní

šeříky míru obléknou si šaty

azalky v zlaté vyjdou bez kravaty

zima je v prachu, jaro na koni

Tu a tam z trávy malá deska čouhá

na ní pak ulpí jména vybledlá

jména, z nichž vznikla cesta velmi dlouhá

již s ranní rosou znát je jejich touha

která je k jejich krokům přivedla

Vzali jim život, smrt jim smysl dává

tím smyslem my jsme a ti následní

važme si daru, který skrývá tráva

kamenné desky, která přetrvává

Nebuďme těmi, kdo ji zabední

Pohlaďme břečťan, jenž se kolem plazí

a který chladný ká#225;men zahřívá

Nacismus padnul díky pevné hrázi

nebuďme těmi, kdo do ní hrot vrazí

nebuďme těmi, kdo mřou zaživa

Stromy jsou svědci vpravdě zcela němí

jejich stín ovšem všechno vypoví

Korunou nebi, větvemi pak zemi

kynou a vědí, jak je smutné nemít

slunce a včelí bzukot v lipoví…