Máme je tu opět…

Marek Řezanka

„Poslušně hlásím“ – je to století

že jsou tu lidi, je však stále jedno

těm, kteří války s klidem posvětí

a kteří zbraním dají vždycky přednost

Josef Švejk svoji stovku oslaví

s tím, že je hloupost mocných stále tatáž

Jacípak mocní? Smutné postavy

vlastně bych jedním slovem řekl pakáž

--------------------

Máme tu opět poručíka Duba

a kadet Biegler o slovo se hlásí

Tragická doba je vždy velkohubá

Svoboda slova má pak těžké časy

Kalousek vede moudra u Soukupa

To je ten, který žil prý v přesvědčení

že k Soukupovi lotr jde či hlupák

a „slušný člověk“ u něj nikdy není

Konečně jeho slova tedy sednou:

Neslušný Mirek má svůj nový pořad

Rád by se hlavou země chtěl stát jednou

Korouhvičkou je, jež se točí. Pořád

Soukup zas mocně do Kalouska kopal

že je jak Sládek s vervou Voldemorta

A kde je nyní Jaromírův dopal?

Vidíte všichni, jaká je to sorta?

Jeden jak druhý šašci počmáraní

Nemají páteř – zato velké oči

Názory mění – nedojde jim ani

že se jak velká korouhvička točí

Kalousek úřad přesunul by z Hradu

Nejlépe asi tam, kde bydlí Háva

Omnipol, Zenit dávají mu radu

že to chce padák – či rukama mávat

Směšní jsou tihle odepsaní kluci:

Ješitný Jarda, Mirek domýšlivý

Asi by chtěli vlastní revoluci

zatím svou páteř oba dále křiví

Tak co jim popřát? Jedna věc mě láká

ať je to jako s Mirkem na náměstí:

Tedy ať mají pořad bez diváka

kdy si svou slávu mezi sebou věstí…

 Letos si připomínáme sto let od vzniku literární postavy Josefa Švejka. Ta byla obsažena již v Haškových povídkách v Dekameronu – například: „Dobrý voják Švejk se učí zacházet se střelnou bavlnou.“

 Mnohé z postav z „Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války“ se mi vybavují při pohledu na naši politickou scénu.

 Například u M. Kalouska mi naskočí hned postavy dvě – feldkurát Katz a poručík Dub. V případě J. Soukupa, který by rád do politiky, ale nejde mu to, mi na mysli okamžitě vytane snaživý kadet Biegler. A tak bych mohl pokračovat.

 Ale zůstanu u výše zmíněných. M. Kalousek 23. 4. 2020 napsal: „Stále žiji v přesvědčení, že slušný člověk k Soukupovi nechodí. Tím spíš se nebudu dívat na předem připravenou frašku pro hloupé.“

 Zřejmě seznal, že výše zmíněný výrok mu nijak nebrání mít v roce 2021 u pana Soukupa pravidelný pořad – a stát se tak jeho hlavní hvězdou.

 M. Kalousek i J. Soukup mají ambice. Nezměrné. Oba pošilhávají po funkci hlavy státu. A oba mají společné i to, že co bylo řečeno včera, dnes již neplatí.

 Připomeňme si, jak ostře vystupoval ještě nedávno J. Soukup právě proti M. Kalouskovi: „Tohle je politický comeback Miroslava Sládka při nedávných oslavách prvního máje. Na této fotce jednoho fotografa, dvou kolemjdoucích, tří holubů a dvou housenek, dělá předvolební kampaň. Ale zatímco Sládek je dávno politická mrtvola, Kalousek se pořád drží. Je to svým způsobem fascinující fenomén, myslím ten Kalousek. Kluk, jehož nesmrtelnost si nezadá s Lordem Voldemortem. Sice nastoupil svoji politickou dráhu v devadesátkách stejně jako Sládek, jenže pořád žije. I když ta náměstí zrovna neplní. A veškerý svůj program postavil na nenávisti k Andreji Babišovi, což je efektivní asi jako opravy dálnice D1 za posledních deset let.“ Psal se rok 2018.

 M. Kalousek pro změnu psal: „Na přání mnoha přátel jsem zhlédl páteční ,Týden podle Jaromíra Soukupa‘, a musím jim říci, že mi to zvedlo sebevědomí. Pokud mi tenhle nájemný kašpar věnuje tolik prostoru a energie, je zřejmé, že moje slovo má váhu a ZemanoBabišům sakra vadí. Děkuji, budu se snažit dál.“

 Vidíme tedy, jak se snaží. Vlastně oba pánové. A nakolik jim lze cokoli věřit.  

 Parafrází na slova J. Švejka by šlo prohlásit: Vidíme, jaké jsou to vzácné charaktery…

 Smutné je, že podobně jsou na tom i další adepti na budoucí hlavu státu, jejichž hlavním rysem je fanatický odpor ke všemu ruskému: P. Fischer, J. Drahoš, M. Hilšer, M. Němcová, M. Vystrčil, M. Kocáb, P. Pavel a další.