Listy č. 240
Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku
Šéf Svazu vyhnanců Fabritius následuje Koschyka
Návrat do německého Bundestagu mu byl odepřen, nyní obdrží prezident německého Svazu vyhnanců (SV) Dr. Bernd Fabritus (CSU) pozici na Spolkovém ministerstvu vnitra, zásluhou spolustraníka Horsta Seehofera. Fabritius bude nyní působit jako spolkový vládní komisař pro otázky vysídlenců a národnostních menšin. Tedy vykonávat úřad, který až dosud zastával Hartmut Koschyk (CSU), který se také do parlamentu nevrátil. Ve stejném ministerském úřadu působí jako parlamentní státní tajemník Stephan Mayer (CSU), místopředseda SV a člen výkonného výboru Sudetoněmecké rady. Transylvánský Sas Fabritius hovořil o "výzvě", kterou rád přijímá. Uznal, že stále ještě nejsou žádné informace o podrobnostech úkolů a souhrnu úkolů ve vládě. Nicméně však ujistil, že se bude v nejvyšší míře zabývat požadavky německých vyhnanců z vlasti a uprchlíků, přesídlenců a navrátilců do Německa. Také že bude v nejvyšší míře zastupovat německé menšiny zůstavší v jejich původních vlastech a sídelních oblastech.
Citát:
"Zlepšení bavorsko-českých vztahů bylo jistě nejdůležitějším zájmem bývalého premiéra Horsta Seehofera. Kritika, že jde hlavně o inscenace, ve kterých jsou šablony a scény často důležitější než obsah, ale nemůže být opomenuta." – z pražského online magazínu Powidl o Horstu Seehoferovi (CSU)
Sudetenpost, 5.4.2018, str. 3, bez autora a značky
Věc: "Sen je beznadějný"
(k Sudetenpost ze dne 8. března 2018) Pro autora této „pesimistické poznámky k českým prezidentským volbám, jsou volby známkou toho, že se většina v „zemi v srdci Evropy“ necítí dobře.“ Považuji toto tvrzení za velmi diskutabilní, protože autor zaměňuje Evropu za Evropskou unií, čímž lehce přijal arogantní a zavádějící jazyk, který byl úmyslně spuštěn bruselskými eurokraty. Autor Michael Klonovsky to nazval „sémantické uličnictví, EU a Evropu dát do jednoho, a z obhájců evropské rozmanitosti dělat evropské rasisty a nacionalisty“.
Proč by člověku nemělo být dovoleno, aby nežádoucí vývoj v EU, jako je zvyšující se centralizace, selhání migrační politiky a paternalismus nad členskými státy, mohl kritizovat, a stále se v srdci Evropy cítil dobře? Narůstající averze vůči bruselskému systému, který se stále více odchyluje od původní myšlenky "Evropy vlastí", je registrována i v dalších zemích EU. Je možné litovat, že chytrý Zeman, jako také pan Babiš, využili tento skepticismus vůči EU pro své vlastní účely, ale je to pochopitelné. Tito dva mohou poděkovat úředníkům v Bruselu a jejich okolí. V neposlední řadě paní Merkelové, která svou skutečně neomezenou politikou "vítání uprchlíků", již způsobila BREXIT. Další otázkou je, do jaké míry Zeman vděčí za své volební vítězství své neústupnosti vůči sudetským Němcům. Svou zarputilou obranou Benešových dekretů, se kterou se mnozí z jeho krajanů stále identifikují, získává jejich sympatie a může z toho těžit.
Kde vzal pan Posselt optimismus, že bude brzy dosaženo průlomu ve vztazích? Je to čistě účelový optimismus? A jak dlouho mohou být oběti vyhnání a jejich potomci, mantrou "Evropa", odkazováni na budoucí lepší časy?
Karl-Heinz Ruda, D 92545 Niedermurach, Sudetenpost, 5.4.2018, str. 11
Pěkný, ale nesplnitelný sen o Panevropě
Před osmdesát pět lety vydal hrabě Coudenhove-Kalergi svůj manifest. - Dnes vzrůstají pochybnosti
Historie je dynamická, není znám konec. Politika samozřejmě potřebuje také vize, ale důležitější je vnímání politické proveditelnosti. Ideální koncepty, které ignorují skutečnost, budou nevyhnutelně selhávat. Evropané to v současné době zažívají. Kdo dnes fantazíruje o Spojených státech Evropy, a tudíž v souladu s myšlenkami zakladatele Panevropy, hrabě Richarda Coudenhove-Kalergiho, setká se i mezi Euro-příznivci s nepochopením. Evropský projekt není mrtvý, lidé vidí, jak ukazují výsledky průzkumu, poměrně příznivě ekonomické příležitosti EU. Ale jejich očekávání spíše spočívá v pragmatickém prohloubení komunity než ve spojení národních států ve struktuře podobné Spojeným státům americkým, kterou propagoval první nositel mezinárodní Ceny Karla Velikého, starého císařského města Cáchy, Coudenhove-Kalergi.
Richard Hilmer , zakladatel a generální ředitel německého institutu pro výzkum veřejného mínění varoval v kruzích sociálních demokratů spojených s Nadací Friedricha Eberta (FES) před přetížením ochoty občanů integrovat se. „Kromě toho v konceptu Spojených států evropských panuje pojetí vyloučení“ – kdo se nepřipojil, zůstává mimo. To nesedí tak úplně k myšlence integrace. Stanovisko vědců je jasné - rostoucí globalizace „vede u velké části obyvatelstva k nejistotě“ a potřebě podpory národní identity. Kdo chce více evropské integrace by měl jednat tak, aby nevyprovokoval protireakce. V osmi FES-studiích bylo zjištěno, že většina je pro prohloubení spolupráce v některých oblastech, například ve zahraniční a bezpečnostní politice, politice životního prostředí či zdanění nadnárodních společností. Důraz je kladen na „prohloubení". V jiných oblastech, jako je uprchlická politika, se názory značně liší. V západních a severoevropských státech jsou jasné většiny pro přesun odpovědnosti na evropskou úroveň. Naopak, ve většině východoevropských zemí se v uprchlické politice vyžaduje zachování národních kompetencí. A v rozpočtové a sociální politice naráží jakékoli omezení národní suverenity na značný odpor.
S neochvějnou skepsí se setkává bývalý kancléřský kandidát SPD, Peer Steinbrück, ministr financí za Angely Merkelové, vůči vizi Spojených států evropských. Analogie se Spojenými státy americkými je neudržitelná. Historie evropských národních států, s jejich někdy velmi zvláštními strukturami, tradicemi a pocity svrchovanosti je s ní v rozporu. Politik SPD řekl: „To nevylučuje prohloubení spolupráce, ale nedovedu si představit, že Francouzi, nebo Poláci, dokonce i my Němci, jsme připraveni vstoupit do takovéto konfederace". Je to přibližně v souladu s liberálně-konzervativním nizozemským premiérem Markem Ruttem, který obhajuje vytváření „pragmatické Evropy". V hlavním projevu na pozvání Bertelsmannovy nadace protestoval v Berlíně proti „Transferové unii" a proti pokusům o vytvoření evropského státu. Základní myšlenka jeho připomínek je: „Politika by měla pracovat na dokonalejším svazku, nikoli těsnějším. EU byla vytvořena s cílem zvýšit společné blaho, stabilitu a bezpečnost; Ideály musí být přeměněny na praktickou politiku a stávající pravidla by v žádném případě neměla být porušována. Neměli bychom doufat, že budeme schopni řešit národní problémy s evropskou pomocí. Z německé strany by bylo žádoucí více realismu.“
Zpět ke Coudenhove-Kalergimu ze zámku Ronsperg (Poběžovice) v Čechách. Před 95 lety napsal svou programovou knihu „Pan-Europa“, kterou vytvořil „startovní výstřel pro skvělé politické hnutí.“ Tomu předcházely v listopadu 1922 články ve „Vossischen Zeitung“ v Berlíně) a v „Neuen Freien Presse“ ve Vídni. Coudenhove-Kalergiho požadavky byly: revize tvrdosti Versailleské smlouvy, věčný mírový pakt a povinná arbitráž mezi všemi evropskými malými státy, vytvoření evropské měnové jednotky, sloučení všech armád a flotil v Evropě, ochrana menšin a potrestání nenávistné propagandy v tisku a ve školách, a konečně vypracování Evropské ústavy.
Jeho mínění o Edvardu Benešovi, čestném předsedovi Československého hnutí Paneuropa, bylo ojediněle jasné. „Beneš“, napsal ve svých pamětech z roku 1959, „nebyl skutečný Evropan jako Tomáš Masaryk, ale v podstatě český nacionalista. Nebyl ochoten přinést sebemenší národní oběť na oltář Evropy, chtěl zajistit svému národu všechny výhody celoevropské politiky. To je důvod, proč byl jeho vztah s Paneuropou nejednoznačný. Teoreticky byl evropský, ale ne prakticky. Chtěl všemožnou panevropskou ochranu pro své národní hranice, ale žádnou účinnou ochranu německých menšin."
Hrabě snil ve svých spisech o „evropském národu“, jazykově a politicky strukturovaném v jazykově a politicky různých skupinách. „Evropský patriotismus má být vrcholem a vyústěním národního cítění.“ Každý civilizovaný člověk musí pracovat na tom, „že stejně jako dnes náboženství, bude zítra národní cítění soukromá záležitost.“ Jasně řečeno: Národní státy jsou pro Kalergiho pozůstatkem 19. století, „neodpovídajícím v roce 2000 struktuře a živé realitě dnešní Evropy“ (Thilo Sarrazin).
V tomto bodě je také třeba připomenout bývalého britského premiéra Davida Camerona, který vyzval EU, aby „rozpoznávala hodnotu národní identity a oceňovala rozmanitost evropských národů jako zdroj síly.“ Toto je sofistikovanější tvrzení než módní prohlašování "jsem Evropan" některých německých politiků. To, že Coudenhove-Kalergi přiváděl do života Pan-Evropskou unii s vídeňskou lóží Alfreda Hermanna Frieda, mu nadlouho vyneslo obvinění, že jeho Paneuropa je zednářský projekt; dokonce i Otto von Habsburský si to nejprve myslel. Některá obvinění pocházejí také od křesťanů. Když mladý filosof (promoval prací „Objektivita jako základní princip morálky“) v roce 1921 žádal, aby byl přijat do vídeňského lóže „Humanitas“, hlásil se jako kosmopolita a stoupenec víry, že „lidstvo potřebuje duchovní a morální vůdce k pohybu vpřed a k rozvoji na vyšší úroveň." A pak v následující větě: „Jsem velmi nábožensky založený, aniž bych uznával víru v náboženské společenství ... Moje náboženská víra má kořeny v ideálech velikosti a pevnosti, svobody a harmonie.“ Čtyři roky po svém přijetí do „Humanitas“ připojil Coudenhove-Kalergi pro tento krok srozumitelný motiv: „z politických důvodů, aby mi také byla poskytnuta podpora.“ Zdá se, že reagoval na útoky ožívajícího nacistického hnutí, které celý panevropský projekt označilo za zednářský. Možnosti k útokům na něj se objevují i na jiné úrovni, jak se vyvíjí výzkum. Hrabě nebyl v žádném případě bezchybným demokratem, přinejmenším podle dnešních standardů. Na nějaký čas byl velmi blízko italskému fašismu. Mussolini, který prohlásil v roce 1936, že by stabilizoval ve dvacátém století Evropu, jak to činil Bismarck koncem devatenáctého století. Po dlouhou dobu považoval Itálii za silnou ochrannou moc, která by mohla ochránit rakouskou nezávislost vůči Hitlerovým expanzivním ambicím. Další úžasná chyba. Po vzniku osy Berlín-Řím a začátku pronásledování Židů v Itálii se Coudenhove-Kalergi odchyluje od obdivu k Ducemu. Jako politický myslitel se v mnoha ohledech mýlil - především podcenil národní setrvačnost. Stále chybí všeobecně uznávaný „Plán pro obnovu Evropy“ (Bernd Posselt). Ale po malé brožuře „Šlechta v protikladu k zemědělcům a městskému obyvatelstvu („Adelniedergelegten Gegenüberstellungen von rustikalen und urbanen Menschen“) o „krvi a ušlechtilosti šlechty meče a mozku“, se zvýšil počet jeho kritiků. Ačkoliv zakladatel Paneuropy rozpoznal formy úpadku šlechty, bylo pro něj poslání šlechty nevyhnutelné - Pro pohyb lidstva kupředu, je potřeba vůdce, učitele, průvodce. .. Bez šlechty není vývoj. Pro nadřazenost své mysli jsou předurčeni „Židé“ být hlavní složkou budoucí šlechty a lidského vedení. U nich vždy společným, sjednocujícím a primárním „není národ, ale náboženství“. To, že takové věty napsal bezprostředně po „konečné katastrofě Evropy“ První světové válce, dnes není příliš srozumitelné. Stejně těžko pochopitelné je, že osoba narozená v 19. století může být omezena tímto elitářským naladěním.
Jeho vize Evropy může, ba musí, být i nadále diskutována - ale bez dogmatických pokynů. Evropa jako politický koncept neexistuje. To platilo v době Coudenhove-Kalergiho a je to stále pravda. Jinými slovy, ten, kdo se postaví slovem a činem v politice proti založení „Spojených států evropských", nesmí být vylučován z veřejného diskursu. Jak napsal rakouský konzervativní novinář Friedrich Romig v roce 2013 ve své eseji „Jak změnit chybnou myšlenku na nucenou skutečnost?“.
Vývoj směrem k národním státům neztratil do dnešní doby dynamiku. Domněnka, že sebevědomé národy jako Britové by se vzdali své suverenity ve prospěch evropského federálního státu, je prostě utopická. (Aktuálně „Brexit“, Irové, Holanďané, Francouzi, Španělé, Italové, Dánové, Švédové, Norové, Finové, Poláci a Češi.) Kromě toho rozpad Sovětského svazu a Jugoslávie vedl k vzniku nových národních států. A ve východní Asii nastává vzestup poměrně malých, ale ekonomicky úspěšných států „tygrů", v rozporu s tezí hraběte z českých Poběžovic, že „malé státy" budou upadat. Na Blízkém východě je izraelský stát, založený teprve v roce 1948, hlavním příkladem toho, jakou roli mohou hrát ve světě malé státy. Gernot Facius, Sudetenpost, 5.4.2018, str. 9
Letní přípravné setkání v Praze
20.4. 2018 , Tomáš Randýsek (tra) , Forum der Deutschen
Tento víkend v Praze se uskuteční velký seminář vedoucích workshopů (pracovních setkání) mezinárodního letního tábora „Jugend bewegen - Europa gestalten“ (Aktivní mládež – vytváří Evropu), který se po třech letech vrací v roce 2018 do České republiky. Vytvářejí se týmy, rozdělují se úkoly a diskutují se témata německojazyčného tábora pro mládež ve věku 14 až 17 let.
Letní tábor je již 5 let společným vlajkovým projektem - německých menšin v zemích střední a východní Evropy, Institutu pro zahraniční kulturní vztahy (IFA) a Goetheho institutu. Slouží nejen hravému zprostředkování německého jazyka, ale také posílení občanských kompetencí a mediálních dovedností mladých lidí.
K dosažení všech těchto cílů se osmdesáti účastníkům věnuje deset příslušných vedoucích workshopů. V pěti skupinách jsou řešena témata od životního prostředí, přes identitu, až po geografii. Hovorový jazyk je vždy německý. Například se mladí lidé naučí zcela novým aplikacím svých jazykových dovedností při vzájemné komunikaci. K nalezení konkrétních témat a celkovému plánování tábora, se sešli vedoucí workshopů již v pátek v Praze, v Goetheho institutu. V několika etapách budou získané poznatky inspirovat mladé lidi do konce července.
Martin Dzingel, jako předseda Shromáždění německých spolků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (SNS), přivítal přítomné. SNS je (po roce 2015) již podruhé hostitelskou organizací pro letní tábor německých menšin. "Velmi se na letní tábor těším," řekl, když se zmínil o dobrých zkušenostech z minulého letního tábora v České republice, tehdy v Rapotínu (na severu země). Tentokrát se mladí lidé chystají na přehradu Orlík na jihu Čech. Simon Römer, kulturní manažer IFY u SNS a vedoucí workshopu a Dorothee Winnenová, konzultantka pro spolupráci ve vzdělávání v pražském Goetheho institutu, uspořádají workshop o místních reáliích a exkurze v rekreační oblasti u přehrady. Jsou plánovány dva hlavní výlety, které mohou být doplněny mnoha různými výlety v blízkosti letního tábora.
Někteří vedoucí workshopů se již z letních táborů minulých let znají a tak se setkání v Praze začalo téměř jako setkání spolužáků. Tato dobrá atmosféra byla oceněna také novými kolegy z Polska a z Ukrajiny. Na společném jednání byla rychle nalezena společná řeč, a tak se obě části týmu vedoucích workshopů vzájemně seznámily.
Mladí lidé z České republiky, Rumunska, Polska, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Ruska, Slovenska, Maďarska, Ukrajiny, Srbska a Litvy, se již mohou těšit na vzrušující program pro tým účastníků. http://landesecho.cz/index.php/forum/691-sommercamp-vorbereitungstreffen-beginnt-in-prag
Emilia Müllerová a Daniel Herman
Čestná cena Stavitel mostů od Centra Bavaria Bohemia
Emilia Müllerová, do poloviny března bavorská ministerská patronka a Daniel Herman, do začátku prosince ministr kultury ČR, získali za vynikající zásluhy o bavorsko-českou spolupráci cenu Stavitel mostů od Centra Bavaria Bohemia (CeBB) v Schönsee .
Cenu za budování mostů, která byla v letošním roce opět udělena Řezenskou (Regensburgskou) obchodní a průmyslovou komorou v Hornofalckém Kelheimu, je poctou za úspěchy v hospodářské integraci dvou vzkvétajících sousedních regionů. Slavnostní předávání cen se uskutečnilo v rámci projektu "Kultura bez hranic / setkání Bavorsko - Čechy 2018", který je financován Česko-německým fondem budoucnosti.
150 hostů slavnostního předávání cen, zástupců politiky, kultury, ekonomiky, nadací, projektů, univerzit, škol a mnoho nositelů cen Stavitel mostů, přivítala Irene Täxlerová, předsedkyně sdružení CeBB. Pozdravy předaly první starostka Schönsee, Birgit Höcherlová a Kristina Larischová, generální konzulka České republiky v Mnichově. K. Larischová oficiálně zastupovala českou stranu a chválila CeBB jako na obou stranách uznávané kulturní centrum, koordinační orgán s nápaditými iniciativami a projekty.
Axel Bartelt, „sudetoněmecký“ starosta Horního Falcka, zdůraznil ve svém projevu funkci mostu mezi Horní Falcí a sousedním plzeňským regionem, která se vyvinula od otevření CeBB v roce 2006.
Po ceremoniálu udělení ceny Stavitel mostů se Irene Träxler rozloučila s Hansem Eibauerem jako dřívějším vedoucím CeBB, jehož nástupkyní je od počátku roku Veronika Hofingerová.
Cena "Brückenbauer/Stavitel mostů", která byla poprvé udělena v roce 2007, vyznamenává převážně dobrovolnou práci občanů a institucí pro porozumění mezi sousedními regiony Bavorska a České republiky.
Na počest oceňované Emilie Müllerové bylo uvedeno: „Její jmenování v roce 2005 do funkce ministryně pro evropské záležitosti a později ministryně hospodářství mělo klíčový význam pro posílení kontaktů mezi Bavorskem a Českou republikou, obě země se společně rozvíjely jako silné centrum v srdci. Jako velká obhájkyně podporovala otevření Centra Bavaria Bohemia v roce 2006 a poté při jeho provozu.
Jako ministryně sociálních věcí pokračovala v tomto směru a využívala mnoho bilaterálních rozhovorů na nejvyšší úrovni, aby podpořila spolupráci. Dobré a úzké kontakty s tehdejší ministryní sociálních věcí Michaelou Marksovou byly velkou zásluhou Emilie Müllerové. Společně navrhly přeshraniční pracovní trh orientovaný na budoucnost: těží z toho tisíce zaměstnanců a stovky společností. Jako dlouholetá členka bavorské státní správy je jedním z nejdůležitějších průkopníků hospodářské, sociální a politické integrace, čímž se Svobodný stát Bavorsko a Česká republika stávají dvěma dynamicky se rozvíjejícími regiony.
Dokonce jako dlouholetá předsedkyně okresního sdružení CSU Horní Falc pečovala Emilia Müllerová o intenzivní kontakty s českými politiky. Na její pozvání navštívil tehdejší český místopředseda vlády Pavel Bělobrádek v roce 2015, u příležitosti kongresu okresního sdružení CSU „Budoucnost uprostřed Evropy“, poprvé Svobodný stát Bavorsko. "
Oslavné hodnocení Daniela Hermana uvádí: "Na Letnicích roku 2016 byl Herman prvním českým ministrem, který se oficiálně zúčastnil Sudetoněmeckého dne v Norimberku. V projevu v němčině vyjádřil politování nad vyhnáním sudetských Němců. Bavorský ministr prezident Horst Seehofer popsal vystoupení Hermana jako moment slávy v bavorsko-českých vztazích. Jako ministr kultury podepsal Daniel Herman a se svým bavorským protějškem, Ludwig Spaenlem, v květnu roku 2015 memorandum o porozumění pro prohloubení kulturní výměny mezi oběma zeměmi. Memorandum zahrnovalo zřízení koordinačního centra pro bavorsko-českou kulturní spolupráci - CeBB v roce 2016 a první bavorsko-českou zemskou výstavu „700 let Karla IV“ v roce 2016/17, u níž CeBB koordinoval doprovodný program.
Svou ochotou zapojit se do dialogu s disidenty, aniž by popřel své vlastní přesvědčení, je Daniel Herman ztělesněním demokratických hodnot. Jeho gesto vůči „sudetským“ Němcům velmi stimulovalo sousedské vztahy mezi Bavorskem a Českou republikou. Proces usmíření, který prosazuje, nás naplňuje nadějí do budoucnosti, a to navzdory tomu, že jako ministr kultury skončil. "
Mezi další oceněné v roce 2018 patří starosta Železné Rudy, Michal Snebergr, Česká škola v Řezně, rovněž umělecké školy v Klatovech a v Domažlicích.
Před dvěma lety byla v Schönsee, v dubnu 2016, cena Stavitel mostů uděleny ministrovi zahraničních věcí knížeti Karlovi Schwarzenbergovi a mluvčímu etnické skupiny Berndovi Posseltovi (SDZ 15/2016).
hf, Sudetendeutsche Zeitung, 15+16/2018, str. 1, 2
Cesta v těžké době
Seliger komunita a SPD frakce Bavorského parlamentu
Na začátku března Polsko ještě nerozmrzlo. Dvouciferné teploty pod bodem mrazu převažovaly, když odletěla delegace frakce SPD Bavorského parlamentu, vedená svým politickým mluvčím Volkmarem Halbleibem, a s členy komunity Seliger-Gemeinde, mezi 5. a 8. březnem, z Mnichova na návštěvu Gdaňska a Varšavy. Přítomni byli také Albrecht Schläger, spolupředseda komunity Seliger, Christa Naaß, generální sekretářka „Sudetoněmecké“ rady a dlouholetý vůdce SPD v Bavorsku, Franz Maget.
S pomocí generálního konzulátu v Gdaňsku a Nadace Friedricha Eberta ve Varšavě, byl v politicky složité době zorganizován nabitý program, který rovněž zahrnoval návštěvu čtyř muzeí, vzniklých v posledních 15 letech, která všechna mají historicko-politickou tematiku.
Prvé bylo v roce 2014 otevřené Muzeum Solidarity, v areálu gdaňských Leninových loděnic, kde vzniklo hnutí Solidarita a kde měl kancelář Lech Walesa, pozdější první svobodně zvolený prezident Polska. Zde jsme se setkali s Basilem Kerskim, se dvěma občanstvími - německým a polským, z německého Danzigu, který muzeum provozuje. Ten poskytl pohled na současný politický konflikt v Polsku již od jeho začátku, při němž je i on současným režimem těžce napadán. Byl rád, že právě nyní přijímá delegaci bavorských sociálních demokratů. Koneckonců, mnozí oficiální němečtí zástupci v Gdaňsku se v současné době vyhýbají konfliktu s vládou.
Pak jsme navštívili Muzeum světové války slavnostně otevřené v Gdaňsku v r. 2017, která se zabývá Druhou světovou válkou a moderní architekturou postavenou v Gdaňsku, kde nebylo po r. 1945 obnovováno původní město. Podnikli jsme výlet do památníku na Westerplatte, kde začala Druhá světová válka. Tam je na hoře u Visly, těsně než ústí do Baltského moře, monument, kde jsou velkými písmeny polsky napsána slova papeže Jana Pavla II: „Nikdy více válku".
Ve Varšavě jsme navštívili Muzeum dějin polských Židů, která byla v roce 2014 otevřena přímo naproti památníku hrdinům varšavského ghetta, kde se v roce 1970 Willy Brandt na kolenou sklonil před utrpením způsobeným nacistickým režimem. Konečně jsme viděli Muzeum Varšavského povstání, postavené v roce 2004, pod záštitou zesnulého polského prezidenta Lecha Kaczynskeho, který byl v té době starostou ve Varšavě. Muzeum je stále typickým sebezobrazením Polska: 63 dnů trvající povstání polských vlastenců proti německým okupačním silám v očekávání na příchod sovětského „osvobození“ od východu, s obavou, že by bylo bez vlastního národního sebeuplatnění. Toto muzeum, které má silný nacionální dopad, je podle Basila Kerského vzorem pro další historicko-politicky orientovaná muzea. Může být také chápáno jako reakce Polska na německé muzejní plány. Desítky tisíc obětí a zcela zničená Varšava na této straně Visly byly také výsledkem nezaútočeni Rudé armády. Polsko se chce v této otázce řídit otázkou historické politické identity.
Z rozhovorů s německým velvyslancem ve Varšavě, Rolfem Wilhelmem Nikelem, různými vědci a mediálními pracovníky, ale zejména ze setkání s Pawlem Adamowiczem, po dobu 20 let úřadujícím starostou Gdaňska, jsme získali dojem země v napjaté atmosféře. Současná vláda - nebo spíše vůdce PiS Jaroslaw Kaczynski, u kterého se sbíhají všechny nitky současné vlády, maximálně ovládá zem, má většinu v Sejmu a v PiS, řídí a neohlíží se na odpor. Tímto způsobem se rozkládá právní řád země gigantickými kroky, což rozhodně není ideální, ale existuje to.
Někteří partneři v rozhovorech porovnávali dnešní národní televizi v Polsku s komunistickou dobou a uváděli, že dnes je propaganda ještě horší. Do listopadu do provinčních a komunálních voleb stále platným stavem je odpor opozičních stran v zemi: v 15 z 16 provincií (okresů), a téměř všech hlavních obcích stále vládne opozice.
Nicméně, tato opoziční síla by mohla zeslábnout po volbách na konci roku, protože PiS dosáhla, zejména zavedením podstatných přídavků na děti, ve výši 500 zlotých (což je ekvivalent asi 120 eurům) na druhé dítě, úžasnou stabilitu v průzkumech veřejného mínění. Vzhledem k tomu, že podle zkušeností nevolí ani polovina oprávněných Poláků, je vždy pochybné, do jaké míry lze věřit průzkumům. Že předchozí vláda ponechala tuto oblast sociální politiky spíše nepovšimnutou, zvyšuje popularitu současné vlády, i když ta udělala úžasné chyby.
Zajímavé také bylo setkání se sociálním referentem německé ambasády, který popsal eurokritický postoj současné vlády. Ovšem například řešení problému smogu v polských městech, při němž zasahuje EU, je zcela bez kritiky a realizováno.
Setkání s představiteli Němců, kteří zůstali v původní vlasti, byla na programu ve Varšavě, stejně jako v Gdaňsku. Ve Varšavě se zúčastnil Rafael Bartek, předseda Sociálně-kulturní společnosti Němců v Opolském Slezsku a za všechny národnostní menšiny v Polsku současný spolupředseda Společné komise vlády a národnostních menšin, Basil Kerski. Rovněž Bernard Gaida, předseda sociálně-kulturních společností Němců v Polsku a mluvčí Asociace německých menšin, který přišel přímo z jednoho zasedání menšinového výboru, zastupujícího 13 národnostních menšin v zemi, což představuje méně než jedno procento populace.
Gaida si stěžoval, že ministři mají často malou představu o problematice, často je třeba začínat opět znovu. A pak jsou pryč rychle. Nový zákon proti hanobení Polska (zákon o Holocaustu) je možno vidět také jako hrozbu pro historická fakta, která se týkají Němců. Po druhé světové válce bylo v Polsku několik set táborů pro Němce, poznamenal, kde byla úmrtnost 40 až 50 procent. Stěžoval si: „Co budeme dělat s připomínkou událostí? Je již v Polsku paměť polemická? Je zapotřebí výklad zákona, který by vyloučil tuto úpadek!"
Dalším velkým problémem je otázka vzdělávání. Ačkoli existuje mnoho škol s německými lekcemi, obvykle ale jsou to jen tři hodiny týdně. Dvojjazyčné výukové předměty v němčině jsou k dispozici pouze ve čtyřech školách, které založila německá školní sdružení. Je zde potlačovaná poptávka, a to i přes finanční podporu z Berlína. Je ironií, poznamenal Gaida na závěr, že „ve skutečnosti by německá menšina v Polsku mohla vládnout, protože jejích 75.000 platících členů, je více než členů ve dvou vládních stran v Polsku, PO a PiS.“ Obojí budou mít jen asi 30.000 členů po celé zemi.
V Gdaňsku byla slavnostní večeře se zástupci německé menšiny, Benediktem a Marguerite Reschkeovými z Gdyně, Rolandem a Annou Hauovými z Gdaňsku a Arturem Szczypiorem z Lauenburgu, kteří informovali o své práci a své situaci. Naléhavým problémem je uznání německého občanství v jejich oblasti Polska, stěžoval si Benedict Reschke, který předložil mnoho žádostí, ale jen pět procent z nich bylo uznáno. Bylo to způsobeno naprosto libovolnými rozhodnutími německých úřadů: „Je to zoufalství."
Svou vlastní situaci popsal jako více než přiměřenou. V devadesátých letech schválila polská vláda příspěvek asi 100 eur Němcům, kteří byli v komunistickém období mezi lety 1948 a 1958, po dobu dvou a více let, nuceně nasazení a byli zaměstnáni v dolech nebo jinou těžkou prací. Jeho situace jako důchodce je docela dobrá.
Vyvrcholením večeře byla Danziger Goldwasser. V třpytivě zlatém alkoholu si člověk také představí kulturní bohatství města na Motlawě, které umožnilo bohatnout hanzovnímu městu po staletí. Tento přípitek byl ve stále ještě chladném Polsku srdečně uvítán. Ulrich Miksch, Sudetendeutsche Zeitung, 30.3.2018, str. 5
Skupina záložníků Bundeswehru
Skupina z Asociace záložníků Bundeswehru ze Střední Franků podnikla, ve spolupráci s pražskou kanceláří Nadace Hanns-Seidel-Stiftung a „sudetoněmeckou“ kanceláří v Praze, vzdělávací výlet do České republiky. Ředitel SL kanceláře v Praze, Peter Barton, informoval účastníky, z nichž někteří mají „sudetoněmecké“ kořeny, ke kterým se hrdě hlásí, o (sudeto-)německo-českých vztazích. Na obrázku v SZ jsou Peter Barton, Martin Kastler - zástupce Nadace Hanns-Seidel-Stiftung v České republice, Marek Ženíšek - místopředseda strany TOP 09, a Dieter Hummel – oblastní vedoucí Asociace záložníků. Sudetendeutsche Zeitung, 30.3.2018, str. 2
Pro České národní listy volně a kráceně přeložil Ing. P. Rejf, připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 3. května 2018
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz ; e-mail:vydavatel@seznam.cz