Listy č. 237
Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku
Dopis Reneje Schustera členům Senátu Parlamentu České republiky
Jako člen Braniborského zemského výboru pro těžbu hnědého uhlí chci poukázat na některé závažné problémy lužickosrbské menšiny. Převzetí lužického těžebního podniku (nyní zvaného LEAG) českou společností EPH neodstranilo v Lužici nejistotu, ale na mnoha místech ji dokonce zhoršilo:
EPH stále plánuje nucené přesídlení vsi Prožym v lužickosrbském sídelním prostor kvůli hnědouhelnému dolu Wjelcej-Jih II. O budoucnosti obce chce koncern rozhodnout teprve v roce 2020. Do té doby zůstane osud 810 osob ohrožených přesídlením, stejně jako zaměstnanců dolu předmětem spekulací
Ačkoli bylo v roce 2017 rozhodnuto, že vesnice Rowno a Mułkecy nemají být kvůli rozšiřování dolu Wochoza přesídleny, má se k nim tento důl přiblížit do té míry, že by například měla být přemístěna mateřská škola Mnozí lužickosrbští obyvatelé, umělci a politici zapojení v oblastním sdružení "Strukturální změnu teď " požadují větší odstup dolu od lužickosrbských vesnic tak, aby v nich mohla být zachována dosavadní kvalita života.
V prosinci 2017 EPH poprvé veřejně přiznal, že v případě insolvence svého těžebního podniku LEAG neručí za vypořádání nákladů mnohaletých důsledků důlních škod. Pak by tyto náklady musel uhradit daňový poplatník, přitom na podzim roku 2016 nedávný prodejce dolů firma Vattenfall poukázala EPH jako jejich kupci 1,7 miliardy eur na pokrytí těchto důlních škod. Už dnes není jasné, kam se tyto prostředky poděly.
Až dva miliony odběratelů pitné vody v Berlíně a Braniborsku jsou odkázány na zásobování z řeky Sprévy. Hnědouhelné doly firmy LEAG přesto rostoucí měrou znečišťují vodu Sprévy sulfáty Před několika týdny vodárny ve Frankfurtu nad Odrou oznámily, že kvůli nutným opatřením musí občanům zvýšit cenu vody o 20 %. Z tohoto důvodu frankfurtský dodavatel vody hrozí právními kroky proti plánovanému napuštění jezera v bývalém dole firmy LEAG.
Toto jsou pouze některé zvlášť aktuální příklady. Nás Lužické Srby zraňuje víc než jiné obyvatele Lužice, že bezohledným investorem je právě český podnik.
Četní Lužičtí Srbové vystupují proti ničení své vlasti těžbou uhlí, avšak mnozí z nich nemají pocit, že by je v tom adekvátně zastupoval zastřešující svaz Domowina. Ten si od počátku vyjednávání s důlním podnikem počíná nápadně zdrženlivě, k čemuž patří i každoroční převody peněz. Slova o odmítnutí přesidlování lužickosrbských vesnic od té doby nevyústila v žádné skutky.
Jako dlouholetý člen Braniborského zemského výboru pro těžbu hnědého uhlí jsem Vám k dispozici ve všech odborných otázkách.
Renej Schuster,Umweltgruppe Cottbus e.V. Straße der Jugend 94 D-03046 Cottbus
www.kein-tagebau.de email umweltgruppe@kein-tagebau.de
Dialog ve středu Evropy
XXVII. Brněnské sympozium
Ackermann-Gemeinde a společnost Bernarda Bolzana, společně s městem Brnem, pořádají od 23. do 25. března 2018 v Brně konferenci : XXVII. Brněnské sympozium "Dialog ve středu Evropy". Téma je : Evropa mezi integrací a úpadkem (1918/2018) https://www.facebook.com/events/1878322948909153/
Kam směřuje Východní Evropa?
Rok 1918 přinesl zhroucení nadnárodního habsburského impéria a vznik postdynastické Evropy. Na letošním sympoziu se chceme, sto let po tomto historickém zlomu, zabývat současným vývojem ve střední Evropě. Za tímto účelem budeme diskutovat o minulých a současných konkurenčních idejích, integraci a dezintegraci, cílech a politice, a také identifikovat rizika a důsledky těchto trendů.
V Evropě pozorujeme vzájemný odklon, zejména mezi "Západem" a "Východem". Evropské úspěchy a integrační kroky jsou stále více zpochybňovány a zdají se být ohroženy. Současně existují snahy, iniciované zejména francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, jejichž cílem je větší spolupráce. Kde vidí východoevropské země své budoucí místo v měnící se a diferencující se Evropské unii, která by mohla přinést "Evropu několika rychlostí"? Jaké jsou hlubší důvody pro zvláštní cestu "visegrádských států"? Odpověď bude sotva možná bez pohledu do historie. A jakou roli by mělo sehrát Německo, jako přímý soused východoevropských zemí?
Na závěr se budeme ptát, jak může být vytvořena nová důvěra. Jako hlavní příčinu celkové ztrátu důvěry na evropské úrovni a mezi zeměmi vidíme v neschopnosti EU jednat a reformovat se v mnoha oblastech. Bez skutečné důvěry však úkoly, které máme před sebou, nelze společně řešit a vyrovnat se s nimi.
Vítězové soutěže o esej představí své názory na to, co odděluje "Východ" a "Západ" EU. Kromě toho jsou v sobotu odpoledne k dispozici tři panely, z nichž každý se věnuje vlastním otázkám sympozia.
Jste také zváni, abyste se v letošním roce aktivně podíleli svým přispěním. Vzhledem k nezbytnému naplánování Vás žádáme o registraci Vaší účasti co nejdříve, nejpozději však do 2. března 2018, přiloženým formulářem. Účastnická kapacita je omezená.
Sympozium proběhne s podporou města Brna a pod záštitou primátora Petra Vokřála.
Děkujeme za podporu:
Spolkové ministerstvo vnitra www.bmi.bund.de
Česko -německý fond budoucnosti fond www.zukunftsfonds.cz
Visegrádský fond www.visegradfund.org
Konference Dialog uprostřed Evropy bude sledovat v historickém kontextu nejaktuálnější vývoj ve střední a středovýchodní Evropě. Téma „Evropa mezi integrací a úpadkem (1918-2018). Kam směřuje středovýchodní Evropa?" se zabývá 100 výročím vzniku současné, tedy postdynastické Evropy. Na konferenci se objevují tvůrčí myšlenky o politice vedoucí k integraci, či rozpadu Evropy, o rizicích a příčinách těchto trendů. Další informace o této konferenci:
https: //www.bernardbolzano.cz/dialog-uprostřed-evropy-2018
Projekt je spolufinancován Městským úřadem Brno, Česko-německým fondem budoucnosti, německým Spolkovým ministerstvem vnitra a vládami České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska, prostřednictvím Visegrádských grantů z Mezinárodního visegrádského fondu. Posláním fondu je prosazovat nápady pro udržitelnou regionální spolupráci ve střední Evropě.
Nežádoucí v Augsburgu - AfD
Alternativě pro Německo odmítnut stánek na Sudetoněmeckém dni
Ve volbách do 19. německého Bundestagu, dne 24. září 2017, získala Alternativa pro Německo (AfD) celostátně 12,6 procenta, v Bavorsku dosáhla přibližně stejného výsledku. S 92 poslanci představuje třetí největší skupinu ve Velkém domě v Berlíně. Bude přítomna ve všech výborech, a v případě nového sestavení velké koalice CDU/CSU a SPD, bude nejsilnější opoziční silou. Jak je doposud zvykem, připadne jí důležitý rozpočtový výbor. Konečně se na berlínskou politickou scénu dostala mladá strana. Pro ni hlasovalo 5,8 milionu voličů, včetně - což lze konstatovat hlavně podle bavorského výsledku - mnoha sudetských Němců a dalších vyhnanců.
Není také žádným tajemstvím, že někteří respektovaní krajané a činitelé sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), kteří se tradičně přiklání k CDU a CSU, nyní přešli k AfD a tam zaujímají významné pozice. Tato strana je, pokud bude částečně ubírat voliče pro Evropskou unii, nyní považována za vážného konkurenta hlasům vyhnanců. Zejména proto, že C-strany (a s nimi, autoritativní zástupci východních a sudetských Němců), stále více a více posilují, když dochází k uhýbání před neústupným postojem vůdců v Praze a Varšavě. I pro bavorského premiéra, "patrona" sudetoněmecké etnické skupiny, představoval vlastní bílo-modrý zájem, zejména ekonomické povahy, důležitější roli, než rozhodné zastupování vlastensko-politických požadavků vyhnanců. Může se tedy člověk divit, jestliže mají být nepříjemní političtí konkurenti drženi dál od Sudetoněmeckého dne 2018 v Augsburgu? AfD nebude v žádném případě umožněno prezentovat se na velkém letničním setkání – jak bylo povoleno jiným stranám nebo frakcím. Pobouřený bavorský poslanec Stephen Protschka reagoval v otevřeném dopise SL : „takže nejen odmítáte člena pléna Sudetoněmecké rady, což je úroveň, která by byla snesitelnější. Ne, kromě toho také bráníte všem 92 členům Spolkového sněmu z Alternativy pro Německo prezentovat jejich pozice v uprchlické politice v rámci Sudetoněmeckého dne ... všem ostatním skupinám (pokud vůbec mají zájem o potřeby vyhnanců) tuto příležitost neodpíráte.“ Důvodem pro toto nerovné zacházení, je zde údajně „nepřiměřená extrémnost doprava nebo doleva". „Ve skutečnosti je pravděpodobné, že část vaší rady má obzvláštní zájem na tom, aby se SL udržoval v kurzu Unie.
To může být sporné. Otázka, která je dnes mnohými v landsmanšaftu vznášena, je : Neobchoduje SL (opět jednou) z uspěchané poslušnosti s CSU, která se obává pádu své vlády v zemských volbách na podzim? Nebo je to pod tlakem „patrona“? Suverenitu to však neukazuje v žádném případě. Je třeba se obávat, že příkopy, které se mezi krajany již dlouho vyskytují, se prohloubí. A pokud jde o členství, "samo o sobě trpasličí", člověk se ptá: je Sudetoněmecký den stále reprezentativní pro celou etnickou skupinu? (fac), Sudetenpost, 8.2.2018, str. 5
Zrezavělé přátelství
Prezident a soudce Nejvyššího ústavního soudu
Několik týdnů se obávali reakcí Pavla Rychetského, předsedy Ústavního soudu v Brně, na události kolem znovu zvoleného prezidenta.
Úkol Rychetského - chránit českou ústavu - jej znovu a znovu vede k faktickému konfliktu s hlavou státu. Obrázky Zemana s Tomio Okamurou, vyžadování radikálních změn ústavy, zejména zmenšení parlamentu a zavedení referenda, vedly Rychetského k prudké reakci.
Kdysi byli Zeman a Rychetsky považováni za neoddělitelné přátele. Nyní Rychetský často zdůrazňuje důležitost stabilního ústavního pořádku a jak rozumný je dvoukomorový parlamentní systém - a kritizuje poměry na Hradě. Nedávno se vyjádřil ve prospěch odvolání řady problematických zaměstnanců prezidenta - včetně jeho chvastounského mluvčího Jiřího Ovčáčka.
Rychetského vyjádření jsou silně kritizována v chettingu Zemanových stoupenců. Nebyl prý dostatečně opatrný. Rychetský však poukazuje na to, že vidí Zemana jen jednou ročně – a to v říjnu na státní svátek.
Jaroslav Šonka, Sudetendeutsche Zeitung, 2.3.2018, str. 2
Kosovo proti Stracherovi
Nový rakouský vicekancléř a vůdce nacionalistické strany Svobodných Heinz-Christian Stracher způsobil vážný mezinárodní zmatek, protože těsně před státní návštěvou Bělehradu uvedl pro srbské noviny „Politika“ v pochybnost nezávislost Republiky Kosovo, obývané z 90 procent Albánci.
Rakouský spolkový ministr „pro úředníky a sport“ to udělal, přestože jeho země před deseti lety na základě mezinárodního práva uznala demokratické Kosovo, které muselo být v roce 1999 zachráněno akcí NATO před genocidou bývalého srbského diktátora Slobodana Miloševiče.
Europolitik Bernd Posselt, také mluvčí sudetoněmecké etnické skupiny a předseda Panevropské unie Německa, nyní požaduje rezignaci Strachera, protože se pokusil podkopat tuto „svobodnou a nezávislou evropskou zemi, která strašně trpěla apartheidem srbského režimu a brutálním masovým vyháněním“. Lidé jako Stracher jsou „trojské koně Putina v Evropské unii, protože Moskva zkouší všechno, aby zvrátila nezávislost Kosova".
Jako Kosovský zpravodaj frakce ELS (Evropské lidové (křesťanskodemokratické) strany) v Evropském parlamentu byl Posselt jedním z průkopníků uznání nezávislosti Kosova, jehož desáté výročí bylo 17. února slaveno v hlavním městě Prištině. Posselt byl minulý víkend na pozvání jeho vlády mezi zvláštními hosty na tomto ceremoniálu.
Jeho poznámky vyvolaly v rakouském a mezinárodním tisku důkladnou diskusi o ruských a srbských pletkách Strachera, lídra jeho politické frakce v Rakouské národní radě, Johanna Gudenuse, a celkově Svobodné straně Rakouska. Několik médií zdůraznilo, že Svobodná strana uzavřela dohodu o partnerství s Putinovou stranou „Náš dům Rusko“ a poslala od Kremlu vybrané volební pozorovatele na podvodné referendum na Krym. Mají intenzivní kontakty v takzvané Republice Srbské v Bosně a Hercegovině a v Srbsku , a i se skupinou lidí, která byla úzce spojena se svrženým a zesnulým v průběhu řízení před Tribunálem pro válečné zločiny v Haagu, Slobodanem Miloševičem.
Bernd Posselt, Sudetendeutsche Zeitung, 2.3.2018, str. 2
Seehofer, Babiš a touha po větší důvěryhodnosti
Horstu Seehoferovi, (CSU), bavorskému premiérovi, nikdy nebylo trapné použít velká slova. Ve svém novoročním projevu úřadující „patron“ sudetoněmecké etnické skupiny řekl, že je šťastný, že „jsme byli schopni začít novou éru přátelství a spolupráce s našimi sousedy v České republice. Jako s něčím trvalým pro budoucí generace.“ S ohledem na (ekonomické) zájmy bílomodrého svobodného státu to může to být pravda, ale ne pro ochranu zájmů vyhnanců z Čech, Moravy a sudetského Slezska, o nichž slavnostní řečníci v projevech mluvili jako o "čtvrtém bavorském kmeni". To je důvod, proč bylo Seehoferovo poděkování "všem sudetským Němcům za tuto společnou cestu", mimo mísu.
A to proto, že i za současné úřednické vlády Andreje Babiše, jehož obchodní impérium je také aktivní v Bavorsku, se nic nezměnilo na oficiální pražské pozici v sudetoněmecké otázce. Na písemný dotaz zlověstného „Českého mírového fóra“, o rozhovorech se sudetoněmeckým landsmanšaftem (SL), odpověděl Babiš v dobře známém stylu: „Mohu vás ujistit, že naše vláda nemá v úmyslu vést žádná jednání se SL a právně přehodnocovat události po Druhé světové válce“. Také stojí za zmínku tvrzení premiéra ke sporu o stanovách SL. „Pokud jde o změnu stanov Spolkovým shromážděním sudetoněmeckého landsmanšaftu z roku 2016, mohu říci, že jde o vnitřní záležitost, která spadá do kompetence příslušných německých orgánů. Ministerstvo zahraničí mi oznámilo, že změna stanov dosud nevstoupila v platnost. Termín projednávání žaloby odpůrců se koná 13. března na Zemském soudu v Mnichově.“
Zatím je tato změna neplatná. Je pravděpodobné že právní spor přežije velký pamětní rok 2018, bez dosažení dohody v landsmanšaftu. Nyní je pozornost upřena na Seehoferova nástupce ve funkci bavorského premiéra - Markuse Södera. Změní kurz ve vyhnanecké politice? V prosinci 2017 již požadoval, v rozhovoru pro „Frankfurter Rundschau“, „návrat k dřívější důvěryhodnosti“ stranické unie („Sudetenpost“ o tom informovaly). Platí, co řekl Söder o tradičních voličských skupinách - "vyhnanců, hodnotových konzervativců, včetně moderních podnikatelů a lidí požadujících udržování zákona a pořádku", že nyní mají o CDU/CSU pochybnosti. Jako nastupující premiér a nový "patron" pro "čtvrtý kmen" bude posuzován podle toho, zda uspěje v plnění tohoto slibu.
(fac), Sudetenpost, 8.3.2018, str. 2
Optimismus Bernda Posselta
Pro český časopis „Týden“ zopakoval Bernd Posselt (CSU) svůj postoj k Benešovým dekretům, zdůrazněním: „Nejsou v souladu s Evropou 21. století. Stačilo by položit jejich texty vedle současných evropských smluv - rozpory bychom zřetelně viděli.“ Přivítal by, kdyby byly dekrety zrušeny, ale ví, že “diskuse probíhá a nějakou dobu trvá.“ A je potěšen, že "Češi jsou k této diskusi připraveni". Nicméně Posselt neřekl, kde a jak se taková „připravenost“ rozpozná. Poukázal jen na to, že bývalý ministr kultury Daniel Hermann (mimochodem předseda české partnerské organizace Ackermann-Gemeinde) o tom mluvil před dvěma lety na Sudetoněmeckém dni, jako i při podobných příležitostech Pavel Belobrádek, Petr Nečas und Bohuslav Sobotka.
Nicméně všichni tito pražští politici nevydali k dekretům konkrétní prohlášení. V rozhovoru Posselt zdůraznil, že obvykle nehovoří o dvou národech, ale "spíše o dvou jazykových skupinách", české a německé. U obou existují "jisté tendence k rozčilování a zmatkům". Je třeba se toho zbavit a budovat více vzájemné důvěry. Jednoho dne mladí lidé na obou stranách řeknou: „Jaké stupidní dekrety to jsou, nikdo je nepotřebuje.“ Tazatel se dožadoval odpovědi: „Takže žijete v domnění, že se blíží doba, kdy Česká republika dekrety zruší?“ Odpověď: „Jsem si tím jistý.“ A na otázku „Myslíte si, že Vladimir Putin chce zničit Evropskou unii?“ Odpověděl bývalý europoslanec Posselt: „Ano, to je Putinova hlavní strategie. Proto považuji za čest být na seznamu 89 lidí, kteří nemají právo vstupovat do Ruska, společně s princem Karlem Schwarzenbergem a dalšími českými politiky." Sudetenpost, 8.3.2018, str. 2, bez autora a značky
Žádné dobré vyhlídky
Prezident Miloš Zeman je ve druhém funkčním období. Ani slavnostní inaugurace ve Vladislavské síni Pražského hradu nevěstí nic dobrého. Již přípravy na inauguraci způsobily potíže. Protože v seznamu pozvánek Prezidentské kanceláře byla řada lidí, kteří museli být pozváni kvůli své veřejné funkci: někteří představitelé regionů - srovnatelní s předsedou vlády v Německu - a rektor Masarykovy univerzity v Brně. Lidé, o kterých je známo, že si získali na konci prvního funkčního období, tím či oním způsobem, nelibost prezidenta. Ať už kritizovali Zemanovu administrativu, nebo, jako ve většině případů, podporovali jiného kandidáta v lednových prezidentských volbách. Průběh inaugurace nebyl překvapivý. Již dosavadní Zemanovo úřadování bylo bohaté na malicherné pomsty. Dal jim příležitost vůči některým zástupcům společnosti, křesťanským demokratům a několika dalším hostům ve svém inauguračním projevu, dne 8. března. Ti po chvíli při jeho řeči povstali a odešli do haly, což je nebývalé v mladé historii České republiky. I v delší historii Československa se srovnatelná událost stala jen jednou, a to v roce 1920. Především to bylo pro způsob, jak Zeman využil slavnostního státního obřadu, aby vyjádřil svou nelibost několika lidem jemu nepopulárním.
Zvláště jak nazval dobrodruhem privatizace devadesátých let Zdeňka Bakalu, a dal ho jako "skvrnu" pro Českou republiku na hradní pranýř. „Dokud se tento problém nevyřeší, nemůžeme tvrdit, že se velká hospodářská trestná činnost v České republice stala minulosti ...“ Hned poté, se zabýval novináři „Hospodářských novin“, týdenníku „Respekt" a Zpravodajského serveru - tři uznávaných mediálních orgánů, nicméně patřících Bakalově mediální společnosti: "Každodenně nás poučují, jak se máme chovat. Podle mého názoru bychom neměli respektovat, nebo brát vážně novináře, kteří jsou od něj placeni. Kromě toho obvinil veřejnoprávní televizní kanál, že je významným podporovatelem strany TOP09. Vyjádřil své očekávání, že se České televizi nezakrytě vrátí nedobré důsledky, v závislosti na špatném působení této strany.
Je příznačné, že později Zemanovu řeč posoudili jako správnou pouze vůdce komunistů Vojtěch Filip a pravicový extremista Tomio Okamura. Dokonce i předseda vlády Andrej Babiš, který je stále závislý na Zemanovi, řekl s mírně kritickým podtónem: „naše společnost se musí sjednocovat; Očekával jsem jinou řeč. Očekával jsem, že se nebude tolik zabývat stranami, ale bude nad věcí."
Jiní se vyjádřili zřetelněji. Například předseda TOP 09, který odešel z místnosti, řekl: „Je smutné, že se Miloš Zeman ani nemůže odpoutat od útoku na ty, kteří s ním nesouhlasí, a to ani při tak slavnostním státním obřadu." Ještě ostřeji se projevila Miroslava Němcová z ODS, bývalá předsedkyně parlamentu, která byla řečí rovněž zděšena: „Opustila jsem Vladislavský sál, protože prezident slib, že bude prezidentem celého národa, porušil hned při slavnostní řeči, při přísaze.“ A šéf Pirátů, čerstvě zvolený do Parlamentu, v jasné narážce na vraždu novináře a jeho snoubenky prohlásil: „Podněcovat legálně v rámci inaugurace veřejnost proti novinářům, jak to dělají soukromá média, je nechutné a především velmi nezodpovědné v době, ve které můžeme pozorovat u našich sousedů, jak může obrácení veřejnosti proti novinářům dopadnout. (…) Naštěstí se na Hradě politika nedělá. Nevznikají tam žádné zákony."
Byla to náhoda, že staro-nový prezident Zeman nepoložil ruku na českou ústavu při přísaze, tak, jak je to předepsáno pro akt, a ke kterému byl výslovně vyzván předsedou Parlamentu? Během svého prvního funkčního období v mnoha případech interpretoval ústavní předpisy autokratickým způsobem a snažil se tak rozšířit své postavení a pravomoci daleko za rozsah stanovený ústavou, nebo se zbavit zatěžujících povinností. V novém období pěti let, jak očekává mnoho lidí v zemi, bude pokračovat tímto směrem ještě bezohledněji. Třetí funkční období ústava vylučuje, takže mu voliči již nemohou ukazovat červenou kartu, i kdyby to chtěli. Vzhledem k poklesu hlasů pro tradiční demokratické strany v České republice by to bylo pochybné. www.pragerzeitung.cz
Text: Josef Füllenbach, Foto: David Sedlecký, CC BY-SA 4.0 09. 03. 2018 ,
http://www.pragerzeitung.cz/index.php/home/politik/21573-keine-guten-aussichten
Vlast! Jaká vlast?
Nejprve pozitivně: Zakázané slovo se vrací do politického diskursu. Ideová policie se po desetiletí snažila vyloučit z německé slovní zásoby "Heimat" (vlast, domov). Jak víme dnes, docela úspěšně. Každý, kdo se domáhal koncepce vlasti, byl filištínsky zesměšňován, nebo ještě hůř, postaven do hnědého kouta a potrestán. Teď se vítr otočil. Dokonce i zelení mluví pozitivně o vlasti. Spolkové státy Bavorsko a Severní Porýní-Vestfálsko ustavili Ministerstvo vlasti. Spolková vláda je chce následovat - pokud se opět vrátí velká koalici CDU/CSU a SPD. "Je dobré, že o vlasti znovu hovoříme," komentoval "Frankfurter Allgemeine". Těm, kdo na to zapomněli: Byli to němečtí vyhnanci, kteří hájili tento termín proti všem nepříznivým okolnostem - a za to sklízeli opovržení a zlobu. Poděkovali jste jim někdy? Otázka by měla být položena všem, kteří nyní nafouknou tváře a chválí příslušné, stále nedovařené plány berlínského ministerstva, jako politickou inovaci. Stále není jasné, jaké "silné signály" (Stephan Mayer, CSU) by tím měly být zaslány. Zda je to jen snaha o stejné životní podmínky v Německu, nebo konečně přesná definici toho, co je "naše identita v globalizovaném světě a náš rodný region" (Hartmut Koschyk, CSU). Trvání na zlepšení strukturální politiky nestačí. Jinými slovy, jak uspěje rozsáhlý spor o vlast ve světě, ve kterém vlny globalizace odnesly mnoho tradičních jistot a mnoho lidí se cítí být "zbaveno vlasti"? Bylo by to průřezové téma pro všechna oddělení ministerstva vnitra pod Horstem Seehoferem (CSU), proti kterému by se „patron“ sudetských Němců nemohl vzepřít. V žádném případě nedokáže samotné ministerstvo rozumět, ani není schopné vyřešit, krizi společenské identity. Spíše potřebuje množství duševního úsilí. Jinak jde čistě o politický marketing, o jednoduše viditelnou ikonu politiky, která má pouze jeden cíl, vsítit konkurentům, například AfD, u volebních uren nějaký gól. Emocionální politika, jako náhrada za politickou jasnost, dlouhodobě nefunguje, jak víme z minulosti. Nesmí to být tak, že jednoho dne budou mít pravdu kritici, kteří říkají: velká koalice kšeftuje s myšlenkou koncepce vlasti kvůli partajnímu egoismu. Na internetu spíše levicově-liberální přispěvatel napsal : "Možná, že vlast neměla nikdy takovou hodnotu, jako je tomu dnes." Asi k tomu není co dodat.
Gernot Facius, Sudetenpost, 8.3.2018, str. 1
Koncentrovaná záštita
Němečtí „vyhnanci z vlasti“ a budoucí spolková vláda
„Mocnou postavou“ bude Horst Seehofer, jako spolkový ministr vnitra pro výstavbu a vlast v Berlíně. Plnokrevný politik má nejen dlouholeté zkušenosti ve vládě v Bonnu, Berlíně a Mnichově, ale je téměř deset let patronem sudetských Němců. Je nositelem Sudetoněmecké Karlovy ceny od roku 2012, a co je málo známo, také kmotrem Východního Pruska a jeho landsmanšaftu. Jeho parlamentní tajemník Stephan Mayer je členem předsednictva Rady sudetských Němců, viceprezidentem Svazu vyhnanců (SV) a patří do parlamentní frakce CDU/CSU pro vyhnance, přesídlence a německé menšiny, jejímž je předsedou po mnoho let. Funkci na ministerstvu vnitra, která má na starosti vyhnance a navrátilce, také dostává předseda SV Bernd Fabritius, předseda Transylvánských Sasů v Německu a na celém světě. Je jmenován spolkovým komisařem pro otázky repatriace a národnostních menšin, jako nástupce Hartmuta Koschyka a Güntera Kringse.
Nová vláda bude z pohledu německých vyhnanců „to nejlepší za dlouhou dobu,“ řekl etnický mluvčí Bernd Posselt z CSU, také zemský předseda Svazu vyhnanců a přesídlenců, kterého potěšily také klíčové pozice zástupců SV, Stephana Mayera a Bernda Fabritiuse, které budou nyní zastávat v Berlíně.
Posselt přivítal nominaci Horsta Seehofera na spolkového ministra vnitra - a k tomu ministra odpovědného za vyhnance, který za úřadování v Bavorsku prováděl příkladnou vyhnaneckou politiku: „Česko-sudetoněmecké usmíření a výstavba Sudetoněmeckého muzea, stejně jako intenzivní zastupování všech landsmanšaftů, zůstávají trvalými úspěchy jeho éry.“
Stejně potěšitelné je jmenování Stephana Mayera a Bernda Fabritia: "Znamenají koncentrovanou odbornost a zkušenosti," říká Posselt.
V dohodě o koalici mezi CDU/CSU a SPD pro 19. volební období, čteme: „Kulturní dědictví Němců ve Střední a Východní Evropě a kulturní dědictví vyhnanců, přesídlenců a navrátilců jsou důležitou součástí kulturní identity Německa. Chceme podpořit subjekty činné ve smyslu § 96 spolkového zákona, spolu s vyhnanci, navrátilci a německými menšinami jako nositeli tohoto dědictví; ve smyslu evropského chápání budoucnosti posílit kulturní nadace německých vyhnanců. Dále chceme, aby koncepce nadace "Útěk, vyhnání, smíření" byla úspěšně realizována v současném legislativním období a nadále evropsky orientována. Koaliční strany hodnotí historické zpracování vynucené migrace, útěku a vyhnání celkově jako celospolečensky naléhavé. A na jiném místě: „Jsme odhodláni plnit zvláštní závazek k německým menšinám Střední a Východní Evropy a nástupnických států Sovětského Svazu, k těm, kteří přišli k nám jako němečtí etničtí přesídlenci a navrátilci a k těm, kteří žijí jako německé menšiny v zemích původu. Budeme nadále podporovat národnostní menšiny v Německu a německé menšiny v Dánsku, ve Střední a Jihovýchodní Evropě a následnických státech Sovětského svazu. Chceme přijímat opatření pro zachování kulturního dědictví vyhnanců z vlasti, přesídlenců a německých menšin, která realizují, a nadále tato opatření strukturálně rozvíjet.
CSU měla jen třikrát spolkového ministra vnitra: Hermanna Höcherla 1961-1965, Fritze Zimmermanna 1982-1989 a Hans-Petera Friedricha v letech 2011 až 2013. Horst Seehofer bude nyní také zodpovědný za oblast stavebnictví a vlasti. Spolkovými ministry stavebnictví za CSU byli před ním Oscar Schneider (1982 až 1989), Gerda Hasselfeldtová (1989 až 1991), Eduard Oswald (1998) a Peter Ramsauer (2009 až 2013). Seehofer byl tím, kdo v roce 2013 zavedl ministerstvo vlasti spojené s ministerstvem financí. V Berlíně bude muset ministr vnitra Seehofer vyjednat s ministrem financí z SPD zlepšení životních podmínek a infrastruktury v méně bohatých oblastech…
Proto má "super-ministerstvo", ve kterém začínají Seehofer, Mayer a Fabritius od příštího týdne, široký záběr a vysokou odpovědnost.
hf , Sudetendeutsche Zeitung, 9.3.2018, str, 1, 2
Pro České národní listy volně a kráceně přeložil Ing. P. Rejf, připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 12. dubna 2018
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz ;
e-mail:vydavatel@seznam.cz
Facebooková adresa:https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170?ref=hl