Listy č. 235
Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku
Pro "cílený" dialog o vyhnání
Požadavky kongresu strany CSU na příští spolkovou vládu v Berlíně
Nedávný sjezd CSU v Norimberku jednomyslně přijat návrh Bernda Posselta, ve kterém bude příští vláda v Berlíně vyzvána, aby brala zřetel na „legitimní zájmy vyhnanců z vlasti a navrátilců, jak v zahraniční a evropské politice, tak v politice kulturní a vyhnanecké, stejně jako v sociální oblasti". Patří do něj zejména „cílený" dialog s našimi východními sousedy o otázkách vyhnání a diskriminace. Jeho dosavadní aplikace nepřekročila převážně nepřesné formulace. Vzhledem k „bavorsko-česko-sudetoněmeckému dialogu", který již dávno nastavoval kladné standardy, nebyl doposud výslovně uveden problém Benešových dekretů. Znovuzvolený předseda CSU, Horst Seehofer, řekl ve svém projevu, že považuje „most" mezi Bavorskem a Českou republikou za nejvýznamnější úspěch svého funkčního období předsedy vlády. Poděkoval Berndovi Posseltovi: „Bez tebe, drahý Bernde, by to bylo naprosto nemožné."
Týdny před sjezdem vyslovil poslanec CSU podezření, že se zdá být v prostředí Seehofera, současného „patrona“ sudetských Němců, přijímána pokračující existence rasistických českých Dekretů. Dachauský poslanec Bernhard Seidenath, politik se sudetoněmeckým rodinným zázemím a člen pracovní sekce parlamentní skupiny CSU, poskytl v rozhovoru pro „Süddeutschen Zeitung“ vhled do myšlení „pragmatika“. V landsmanšaftu dnes stále existují lidé, kteří odmítají spolupráci s Českou republikou, dokud Dekrety nebudou zrušeny. Řekl Seidenath v rozhovoru. Má pochopení pro jejich postoj, ale názory mluvčího SL Bernda Posselta „převládají a to významně. Má o tom dokonalý obrázek". Novinář se zeptal : „Takže netrváte na tom, aby byly Dekrety zrušeny?" Politik CSU odpověděl : „Ne, není třeba tento formální akt, protože česká strana již přijala čestné a vážné kroky ke smíření. Vzpomínám si na projev českého premiéra Petra Nečase v roce 2013 v bavorském zemském parlamentu. On podal ruku sudetským Němcům velmi otevřeně. Historický projev, srovnatelný s gestem solidarity mezi Helmutem Kohlem a Francoisem Mitterrandem, u hrobů ve Verdunu v roce 1984." To, co Seidenath velkoryse ignoroval je, že Nečasova sympatická řeč v Mnichově byla bez jakékoliv právní váhy. Totéž platí pro vystoupení bývalého ministra kultury Daniela Hermana na Sudetoněmeckém dni v roce 2016. Proto „vážné kroky směrem k usmíření" stále nejsou důležité. Mnoho krajanů však souhlasí s Berndem Posseltem, když, stejně jako v Norimberku, vyzval krajany, aby „neměli klapky na očích" v otázkách, které byly dlouho potlačovány.
Posselt patří, stejně jako Stephan Mayer, bavorský předseda frakce CSU pro vyhnance, do předsednictva CSU. Poslanec Spolkového sněmu, Stephan Mayer, je politik s moravskými kořeny, a je v současné době předsedou Sudetoněmecké rady.
Sudetenpost, 11.1.2018, str. 4, bez autora a značky
I my, vlastenečtí Češi, máme připravené náměty pro rozhovory s vládou SRN
Pokud jde o návrhy tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu, o kterých by Německo mělo vést dialog s ČR, pak je třeba zcela jednoznačně říci, že o otázkách vyhnání Němců a o jejich diskriminaci, jsou jakákoliv jednání zcela zbytečná. Proč? Německé obyvatelstvo jsme nevyhnali, ale v souladu s rozhodnutím vítězných spojenců, přijaté na konferenci v Postupimi, jsme přesídlili do Německa. Za provedení přesídlení jsme od spojenců obdrželi mimořádně vysoké ocenění, a to jak od amerických, tak i sovětských představitelů. Takže vyhnání se nekonalo. Šlo o přesídlení německého obyvatelstva. Pokud Němci mají proti němu nějaké námitky, pak by se měli obrátit na USA, Velkou Británii a Ruskou federaci. Nikoliv tedy na nás, nikoliv na Poláky!
Další částí tématu, jenž Němci hodlají otevřít je diskriminace německého obyvatelstva po válce. Opět je třeba zásadně upozornit na to, že již Krymská konference, která se konala v únoru 1945, rozhodla o německých reparacích a jejich formách. Jednou ze schválených forem bylo i „použití německé práce“. Pakliže Německu se nelíbí, že část německého obyvatelstva byla nasazena na nucené práce, které byly jednak formou reparací a jednak zcela pochopitelným opatřením vzhledem k tomu, že Němci téměř do posledních bojů vedli válku barbarsky. Ničili vše, co mohli, aniž by šlo o nějakou vojenskou nutnost. I v tomto případě lze odkázat Německo na vítězné spojence. Uvedené otázky Německo může projednat se spojenci, USA, Velkou Británii a Ruskou federací. Může tak učinit kdykoliv, pokud spojenecké státy uznají takovéto jednání s Německem za produktivní. Je třeba si uvědomit, že po kapitulaci Německo delší čas nemělo vlastní vládu. V Německu vládli spojenci a zavazovali se nejen jménem svým, ale i jménem poraženého Německa, v němž vykonávali veškerou moc. A pokud jde o dekrety prezidenta republiky, pak na jednání o nich v žádném případě nepřistoupíme. Dekrety jsou od r. 1946 součástí našeho právního řádu jako zákony a ústavní zákony.
Přesto však téma k jednání s německou vládou máme. A to jsou reparace. Němci nám dluhují cca 360 miliard předválečných korun. Z této částky nám dosud zaplatili 0,4 %. Téměř 3,5 bilionu korun nám dluhují, pokud nezapočítáme částku z prodlení. Naše právo bylo založeno Pařížskou reparační dohodou a následnými smlouvami.
V letech 70. minulého století, když k nám začali jezdit ústavní činitelé SRN, počínaje W. Brandem a konče H.-D. Genscherem, slibovali nám, že reparace zaplatí, jakmile dojde ke sjednocení Německa. Když se Německo sjednotilo prosil nás H.-D. Genscher ještě o malé strpení, pokud se neuskuteční volby v Německu. My jsme to strpění měli. Ale pan ministr Genscher a jeho diplomaté však si na zaplacení reparací nechtěli poté ani vzpomenout. Jednání s nimi bylo nemožné. Dodnes se své reparační povinnosti Němci vyhýbají.
A přece je vše zcela jasné. I jeden z principů mezinárodního práva říká, že agresor je povinen své oběti zaplatit škody, které ji vznikly v důsledku agrese. Dodnes si nikdo nedovolil zpochybni pravdu, že Německo bylo agresorem, tudíž povinnost platit reparace se vztahuje na jeho nástupnický stát, kterým je Spolková republika Německo. Vše je jasné a zcela průhledné. Nyní jde jen o to, aby Němci konečně svou povinnost zaplatit nám reparace začali bez zbytečných odkladů plnit.
J. Kovář
Křesťanská solidarita zůstává důležitá
Ministr kultury a. D. Daniel Herman diskutoval v Berlíně
Již v pondělí, po českých prezidentských volbách, měla Katolická akademie v Berlíně analýzu události, a zhodnocení se ujal nedávno z úřadu uvolněný český ministr kultury, Daniel Herman, německý korespondent Českého rozhlasu, Pavel Polák, a moderátorka Evropské akademie Berlín, Anneke Hudalla, která získala doktorát v roce 2001 na téma „Evropská politika České republiky".
Akademický večer byl nazván „V napětí mezi Východem a Západem? Místo České republiky v Evropě“‚ a byl do značné míry spolupořádán komunitou Akkermann-Gemeinde. Úvodní slovo pronesl Matthias Dörr, její spolkový ředitel, za účasti českého velvyslance v Německu, Tomáše Podivínského. Dörr uvedl účastníky diskuse a čekal na zajímavé detaily od Pavla Poláka: Ten se stal korespondentem neobvyklým způsobem, jen pomalu se blížil k německému hlavnímu městu - sbíral na silnici od sasko-české hranice do Berlína každodenní příběhy mimo velkou politiku. Úvodní slova Daniela Hermana, který pochází z Českých Budějovic a má v rodině německo-židovské a „buržoazní“ předky. Již brzy poznal vraždění Židů za nacistické okupace, vyhnání sudetských Němců a pronásledování ze strany komunistů, které poznamenaly historii jeho země. Prošel dějiny dech beroucí rychlostí, od postavení první kaple v r. 790 n.l., v moravské Modré a další, zejména křesťanské události, do data 17. listopadu 1989, do začátku sametové revoluce.
Poukázal na svatořečení Anežky České, dne 12. listopadu 1989, po kterém by měly, podle středověké legendy, následovat „dobré časy pro Čechy“. To bylo uskutečněno odchodem komunistů od moci. Čechy, Morava a Slezsko vždy byly mostem v Evropě. To znamená, že místo v Evropě, které patří České republice, bylo skutečně sporné při její expanzi, ale je důležité. Žertem řekl, že „Střední Evropa je místo, kde na mostě stojí sochy svatého Jana Nepomuckého.“
Poté začala diskuse o prezidentských volbách, které dosadily Miloše Zemana a způsobily současnou politickou situaci. Herman se snažil vysvětlit rozhodnutí malé většiny. Zeman byl svými voliči prostě viděn jako „muž z nás, pro nás, pro obyčejné lidi.“ Proto nejspíš získal většinu, proti bývalému předsedovi Akademie věd, Jiřímu Drahošovi, který působil možná trochu rezervovaně.
Pavel Polák kritizoval rozhodnutí volit prezidenta přímo, bez toho, aby mu byly poskytnuty skutečné pravomoci. Anneke Hudalla poukázala na stálé pokusy Zemana, nedodržovat ústavu, nebo dokonce jednat protiústavně, při jeho oficiálních povinnostech. Volba Andreje Babiše, nového premiéra, který ještě nemá parlamentní většinu, je dalším ovocem populistických hnutí, řekl Herman. Spolupracoval s ním za čtyři léta koaliční vlády. Ještě před volbami Babiš často přizval lidi v hospůdkách za kumpány a zaplatil účet. To bylo jasně populistické. Něco podobného jeho strana, křesťansko-demokratická KDU-ČSL, nikdy neplánovala ani nevykonávala. Polák zdůraznil, že, přes všechna obvinění z korupce, byli Babiš a jeho ANO zvoleni, což lze vysvětlit pouze tím, že staré strany již nemají žádné jisté spojení s mocí. V posledních letech se objevilo mnoho hnutí, většinou krátkodobých, které měly volební úspěchy.
Pak se diskuse obrátila k otázce, do jaké míry Česká republika následuje Polsko a Maďarsko. To oba diskutující opatrně popřeli. Herman se odvolal na parlamentní tradici. Již po roce 1860 se v habsburské monarchii objevoval parlamentarismus, k němuž se jako první přihlásila Československá republika. A Pražské jaro je s ním také spojeno. Takže současná struktura není ojedinělým případem, ale má určité zakotvení. Herman řekl: „Máme hlubokou demokratickou tradici."
Polák rovněž připomněl „české duše“, které přesně neví, kam patří. Jestli na východ nebo na západ. Postřehl, že reflex, být podřízeným v habsburské monarchii, byl přenesen na Brusel, kde se cítí stejně malí a bezvýznamní. Herman odpověděl, že za téměř 50 let různého přeškolování, národně socialistického, nacionalistického, komunistického, jsou někteří zmateni. Pak bědoval nad fragmentací politiky. Vzhledem k tomu, že křesťanské konzervativní strany jako KDU ČSL, konzervativně-liberální jako ODS a TOP 09, strana starostů STAN, byly v podstatě velmi blízké, ale netvoří spolu silnou stranu.
K rozdrobení podle konfesního zaměření, jak se zmínila Hudalla, Herman odpověděl, že mezi různými denominacemi nejsou ve vzájemném pochopení žádné problémy. Ať už byli katolíci, protestanti, nebo židovské víry, všichni byli na stejné koleji.
Pokud jde o uprchlické kvóty EU, Polák zmínil, že dvanáct přijatých uprchlíků je velmi přesvědčivé číslo. Herman ale poukázal na 300.000 lidí z východu, kteří přišli do České republiky kvůli konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem. „Nikdo o tom nehovoří, někteří z nich mají i rodinné vazby a především jazykovou příbuznost, aby se integrovali bez problémů."
Syrští nebo severoafričtí uprchlíci naproti tomu nechtěli jít do České republiky. Křesťanská solidarita je důležitým základem pro intenzivní diskusi v KDU-ČSL, i když není vedena volební kampaň. Polák se pokusil o srovnání se Saskem. Tam, kde nedochází k žádnému kontaktu s jinak barevnými, nebo jinak věřícími, jsou bariéry obzvláště velké.
Jak mohou vidět Němci bavorsko-české vztahy, které dlouho trpěly kvůli sudetoněmecké otázce a dnes jsou mnohem lepší, po uvolnění na české straně? Daniel Herman zdůraznil, že všechny strany, které dosud vládly, považují Německo za nejdůležitějšího partnera. Sudetoněmecký problém zůstává neustálým úkolem, protože tu v mnoha myslích vládne komunistická propaganda. Ta se odkazuje na „pátou kolonu sudetoněmeckého landsmanšaftu v české politice“ - i když občas i jako na agenty Mossadu či Vatikánu. Ale s tím se musí žít ..
Ulrich Miksch, Sudetendeutsche Zeitung, 9.2.2018, str. 1, 2
Moderní kulturní práce
Násobící seminář v Heiligenhofu
Další rozvoj sudetoněmecké kultury v Čechách, na Moravě a v sudetském Slezsku, Němci ve východní a střední Evropě bylo také tématem pro účastníky vícedenních informačních seminářů v Heiligenhofu, v lázních Bad Kissingen. Byly to semináře “Migranti, uprchlíci a vyhnanci po r. 1945 : Paralely minulosti a dneška“ a „Historie pro budoucnost : Němci ve východní a středovýchodní Evropě.“ Smysluplné propojení všech dobrovolníků na bázi pracovníků, stejně jako konstruktivní a spolehlivá spolupráce mezi státem a nestátními subjekty, jsou nezbytným předpokladem. Informuje Hildegard Schusterová.
Ministerský rada Werner Karg z bavorského Ministerstva pro vzdělávání, kulturu, vědu a umění v referátu „Kultura paměti, mezinárodní spolupráce v oblasti vzdělávání a extremismu“ hovořil o průlomu v německo-českých vztazích a přínosech mluvčího etnické skupiny Bernda Posselta. Ten přispěl svou desítky let trvající prací k pochopení a úspěchu, v neposlední řadě s pomocí bavorského ministra kultury Ludwiga Spaenleho a patrona a premiéra Horsta Seehofera. V České republice ke „Kulturní smlouvě bavorsko-české“, k bavorsko-české zemské výstavě "700 let císaře Karla IV“. Také k návštěvě ministra kultury ČR Daniela Hermana a místopředsedy vlády ČR Pavla Belobrádka při Sudetoněmeckých dnech. Německo-české pojetí četných filmů, publikací, knih a výstav, přispívajících k řešení konfliktů, také ukazuje cestu ke společné evropské budoucnosti.
Martin Dzingel, předseda Zemského shromáždění Němců v Čechách, považuje účast na semináři o sudetských Němcích vždy za povinnost. Kromě své rozsáhlé a zajímavé předložené zprávy o hlavních úkolech německých klubů ve dvanácti komunitních centrech, souvisejících sdruženích, a četných akcích, vzdělávacích seminářích a projektech, upozornil na obavy, potíže a perspektivy německé menšiny v České republice. Bohužel, stát stále více snižuje své finanční příspěvky. Sdružení s více než 7.000 členy by nemohlo existovat bez velkorysé finanční podpory Spolkového ministerstva vnitřních věcí (BMI), řekl Dzingel. Zvláštním zájmem činnosti sdružení je zachování německého jazyka, protože v regionech, ale především mimo metropolitní území, není zaručena možnost kvalitní výuky němčiny. Na nápravu je zaměřen společný projekt s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Velkým úspěchem byl projekt "MundArt" s filmovými a zvukovými nahrávkami,
dokumentujícími stále živé dialekty v „Sudetech“ a v německých jazykových ostrovech. Na Kulturním a mediálním festivalu „Pendler (Grenzgänger)“, počátkem listopadu, obdržel Mundart-Youtube kanál s 63 záznamy první cenu. Ve spolupráci s českými vládními úřady byla sestavena příručka o péči o opuštěné hroby, v německém a českém jazyce.
Alexandra Mostýn, zkušená a zasvěcená novinářka, informovala o německy psaném tisku v České republice. Až do nedávné doby byla šéfredaktorem časopisu LandesEcho, který rozvinula v atraktivní německou tiskovou organizaci v České republice. Kromě historie vývoje informovala Mostýn také o německých on-line portálech, jako jsou www.prag-aktuell.cz ; www.powidl.eu ; www.mansprichtdeutsch.cz ; www.tschech.news
Seminární týden uzavřel Martin Kastler, spolkový předseda společenství Ackermann-Gemeinde (AG). AG je komunitou sudetoněmeckých katolíků a komunitou v katolické církvi. AG vidí jako svůj úkol utvářet německo-česko-slovenské prostředí a zapojit se do křesťanské odpovědnosti za Evropu. Jako bývalý poslanec Evropského parlamentu, a současný zástupce Nadace Hannse-Seidela v Praze, stále sleduje politickou situaci v České republice.
Ve své přednášce „Německo-česko-slovenské sousedství a naše odpovědnost za Evropu“ mluvil Kastler, který zastával funkci evropského politického mluvčího Ústředního výboru německých katolíků (ZDK), o politické situaci v sousední zemi a jejím dopadu na Evropu. O „Německo-české policejní dohodě“, a s tím související vyšší bezpečnosti ve vzájemných hraničních oblastech, o spolupráci v pátrání souvisejícím s „železnou oponou“ mezi Mnichovem - Prahou, Berlínem – Prahou. Část jeho poznámek také byla o kriminalitě související s drogami a organizovaném zločinu. Hildegard Schusterová, Sudetendeutsche Zeitung, 19.1.2018, str. 5
Jed, který působí
Od redakce
69. Sudetoněmecký den na Letnice ve Fuggerstadtu v Augsburgu je pod heslem "Kultura a vlast - základy usmíření". Zní to dobře, ale je to trochu abstraktní. Německý Svaz vyhnanců (SV) je však třeba pochválit za již konkrétnější tón.
Jeho předsednictvo se v tomto roce rozhodlo pro heslo "Protiprávní dekrety odstranit – Evropa se rozhodla sjednotit, a to jednomyslně. V úvodníku tiskového orgánu Svazu vyhnanců "Deutscher Ostdienst" (DOD) předseda SV, Dr. Ing. Bernd Fabritius, Transylvánský Sas, zpočátku připomíná poněkud nešikovně „strukturu minulosti“, jejíž „jed působí dodnes“, ale pak je konkrétnější: Protiprávní dekrety, jejichž výsledkem byly miliony Němců na více než sedm desetiletí vyhnány ze svého domova, okradeny o své majetky, internovány, deportovány nebo dokonce "beztrestně zavražděny", již dnes nemohou být právně účinné. Ale dokonce i jejich formální přežití a právní platnost, která pokračuje, udržuje myšlení, jež bylo spojeno s výše zmíněnou nespravedlností. Fabritius se pak stává ještě jasnějším: formální zrušení těchto dekretů by nebylo jen důležitým krokem k porozumění s německými vyhnanci. "Bude to také důkazem státní suverenity v nejlepším evropském smyslu, úpravou vlastního právního systému, a tedy stejně důležitého pro vlastní obyvatele a evropské sousedy."
Jaká pravda! Předsednictvo Svazu vyhnanců vysílá jasný signál směrem k bývalým vyhánějícím zemím na východě. A to v době kdy německá vláda, strany a, řekněme, zástupci organizací vyhnanců, považují problém za nepříjemný a chtějí ho co nejvíce potlačit. Tento postoj může být srozumitelný, protože některé státy, které se po roce 1989/90 staly demokratickými na východě, se staly součástí společných hodnot Evropské unie, aniž by se jasně distancovaly od rasistických a proti mezinárodně právních dekretů. Spolková vláda v Berlíně a strany to snášejí, nemluvě o mainstreamových médiích. Dokonce i v CSU dnes někteří říkají, že už by se neměly zatěžovat bavorsko-české vztahy tímto břemenem z minulosti (více o tom v obsahu listu). Bude rok 2018 dalším osudovým rokem pro Němce z Čech, Moravy a Slezska? Navzdory upřímným slovům Svazu vyhnanců? "Sudetenpost" bude pečlivě sledovat, jak vážně je míněn požadavek "zrušení protiprávních dekretů". A jak na něj politici reagují. Gernot Facius, Sudetenpost, 8.2.2018, str. 2
Posseltovo přání: Dejme Andrejovi Babišovi šanci!
Sudetoněmecká rada komentuje české volby
Minoritní kabinet, který v současné době neuspěl v Českém sněmovně, se současným předsedou vlády, podezřelým z podvodu, a nejistota ohledně toho, jak bude politický proces pokračovat po prezidentských volbách
- Na zasedání zasedání pléna Sudetoněmecké rady (SR), které bylo nově obsazeno po všeobecných volbách dne 24. září 2017, se objevilo několik kontroverzních témat. Konsensus řečníků a diskutujících je v tom, že to bude napínavé.
- v Německu i v České republice. Kristina Larischová, česká generální konzulka v Mnichově, řekla, že by chtěla, aby její země byla ušetřena politické krize. Politické zemětřesení způsobilo prudký pád sociálních demokratů, kteří byli až do nedávné doby v čele vlády, na 7,2 procenta, a vzestup pravicové populistické (někdy dost radikálně) strany „Svoboda a přímá demokracie“ Tomio Okamury (10, 6 procent). Diplomat se nepřipojil k populární kritice Andreje Babiše, vítěze strany ANO, která má 78 z 200 parlamentních mandátů. Babiš není nacionalista, ale pragmatik, který se zavázal konstruktivně pracovat v EU. Program ANO je široký.
Člen předsednictva SR Bernd Posselt se po parlamentních volbách také zabýval politickými změnami v Praze. Hovořil o tom, že kritici procesu sudetskoněmecko-českého porozumění nyní věří, že vyhnanci již nemají na české straně partnera. Je to však chyba, protože komunikační kurz je navržen tak, aby nebyl stranický. Dokonce i poslední vláda sociálního demokrata Bohuslava Sobotky se k tomuto kurzu přihlásila, za což Posselt výslovně poděkoval odstoupivšímu předsedovi vlády. Myslí si, že je možné, že by strany, zastoupené v kabinetu Sobotky (sociální demokraté, křesťanští demokraté a ANO), mohly reformovat vládu, i když v podmínkách změněné většiny. Mimochodem, vzal na vědomí poznámky generální konzulky, že Babiš není nutně pravicový populista. Strana ANO byla součástí liberální skupiny v Evropském parlamentu. Brněnský Pochod smíření byl kromě toho úředně zajišťován místopředsedou ANO, Petrem Vokřálem. Posselt nakonec uzavřel tuto kapitolu s tím, že bychom měli Babišovi "dát šanci". A čím stabilnější bude vláda, tím méně bude zasahovat prezident, jehož moc je více mýtem než pravdou.
Předsednictvu sudetoněmecké rady v současné době předsedá Albrecht Schläger. Je spolupředsedou sociálnědemokratického společenství Seliger-Gemeinde, místopředseda Svazu vyhnanců a člen správní rady Česko-německého fondu budoucnosti. Hlavní sekretářka, Christa Naaß, hovořila o poslání Rady - podpoře vzájemného porozumění mezi sudetskými Němci a Čechy - a oznámila na 8. až 10. června nové konání Mariánssko-lázeňských rozhovorů. Mottem je: „1918-2018: stará Evropa - nová Evropa a sebeurčení obyvatel“. Nová výstava Sudetoněmecké rady byla vytvořena s českým partnerem – Antikomplexem – na téma „Sudetští Němci: Jak pokračuje Verständigung/dorozumeni“ a brzy bude zahýjena.
Sudetenpost, 8.2.2018, str. 2, bez autora a značky
Když chybí důvěra
Velký pamětní rok začal. Před 100 lety, v roce 1918, bylo založeno Československo - pomocí politických triků a nad hlavami více než tří milionů sudetských Němců. Byla to první velká katastrofa po skončení První světové války. Evropa dodnes trpí jejími důsledky. Navíc v některých státech existuje domácí politická nestabilita. Například v České republice. "Jedna země, dva systémy" byl v polovině ledna titulek pražského internetového magazínu "Powidl". Rozdělení společnosti je dnes pociťováno více než kdy jindy. Byly vytvořeny dvě politické paralelní společnosti. Jedna strana je liberální, proevropská a zastupuje "západní hodnoty", druhá zastupuje autoritativní styly vůdců, jako v Rusku či Číně, vidí svou budoucnost s oligarchy a "populismem". Polemická eskalace, nebo správný popis pražských podmínek? Každý, kdo interpretuje rozkol především jako důsledek volby prezidenta Miloše Zemana, určitě nezveličuje. Pán na Hradě rozbije spoustu porcelánu se svou nacionalistickou, brutální rétorikou, doma i v zahraničí. Hospodářská situace je dobrá, ale politická a morální stabilita, která by byla žádoucí, je opouštěna. Země je trvale v krizovém režimu. Ztráta důvěry ve vládu Andreje Babiše, který je konfrontován s obviněními z podvodů, je toho příznakem. Česká politika ztratila předvídatelnost, jako také německá. Tím je komplikován konstruktivní (sudeto-)německo-český dialog. Společné kulturní nebo folklórní iniciativy, byť byly dobře promyšlené, nenahrazují řešení otevřených problémů vyhnání. Jak víte, naděje umírá poslední. Pokud by se ale stal zázrak, měla by být Praha připravena na čestné přeorientování ve vztazích se sudetskými Němci, zejména v historickém osmičkovém roce. Politická třída na Vltavě, což je smutná věc, ani spolková vláda v Berlíně, ani "patron" v Mnichově, se touto záležitostí nezatěžují. Místo toho chválíme "dobré, přátelské" vztahy. Je načase připomenout české straně, že "kultivování" politické scény, jak slibovali někteří kandidáti ve volební kampani, zahrnuje také konečné vyrovnání se s bývalými "krajany". Na oficiální úrovni, bez jakékoliv sémantické nejednoznačnosti. To by bylo rozhodujícím krokem vpřed v pamětním roce 2018 - ve prospěch obou stran ... Gernot Facius, Sudetenpost, č. 2, 8.2. 2018, str. 1
Starost o Českou republiku
Tak je opět Miloš Zeman na Pražském hradě. Pouze malé většině vděčí veterán od Vltavy za své druhé funkční období, jako český prezident. Většina je většinou. Co znamená bezpečně poslední vítězství 73letého profesionálního politika, v jeho dlouhém politickém životě?
Pro zahraniční politiku nic. Pražská vláda, nikoli prezident, rozhoduje o postoji Prahy na diplomatické úrovni, včetně postoje České republiky k ožehavému migračnímu problému. Zeman nikdy nebyl na Západě brán vážně. Rovněž se sám vyhýbá Západu, například za pět let byl jen jednou v ekonomicky nejdůležitějším sousedním státě, v Německu. Zatímco několikrát v Rusku nebo v Číně "navazoval obchody". To nepřineslo moc. Obchod České republiky se samotným Saskem je větší, než s těmito dvěma velkými mocnostmi společně.
Ale Zeman má nějaký vliv, například ve Visegrádské skupině s Polskem, Maďarskem a Slovenskem. Nicméně, ani se Zemanovým vyzyvatelem Jiřím Drahošem, se tyto země nerozcházely ve svém ne - k uprchlickým kvótám. Ačkoli Zemanův volební štáb se drze snažil prezentovat na celých stránkách novin Drahoše jako „vítacího prezidenta“, jako „loutku Merkelové“. Kdo financoval tyto lži, zůstává otevřené. Stopy vedou podle Drahoše do Moskvy. Stojí za zmínku, že Vladimir Putin byl jedním z prvních, kdo blahopřál Zemanovi k jeho opětovnému zvolení.
Úplně odlišný význam má Zemanova nová volba pro Českou republiku samotnou. Prezident má sám o sobě velkou autoritu. On určuje, jako monarcha, především náladu. Zeman vedl zemi pět let psychicky na východ. Odmítání - ne vždy pozorovatelné – západního paternalismu ve velké části společnosti prohloubil. Teď seriózně verbuje pro referendum o setrvání v EU nebo "Czexit".
Český autor, Jaroslav Rudiš, vyslovil posměšně, že Česká republika postavila kolem svých hranic "zeď z českých pivních sklenic". I když je to absurdní. Vedle skutečnosti, že Zeman upřednostňuje tupláky pro denní konzumaci Slivovice.
http://landesecho.cz/index.php/meinung/662-zeman-mit-haengender-zunge-zur-zweiten-amtszeit Hans-Joerg Schmidt , 29. ledna 2018
K dopisu od Christopha Lipperta (III.)
Ze Sudetenpost č 12/2017, na straně 19. Dopis Christophera Lipperta vydavateli ve výše uvedeném čísle Sudetenpost, který znovu ospravedlňuje protiprávní změnu stanov SL, vyvolává rozhodný odpor. Původní právní postoj ve věcech práva pobytu a navrácení ukradeného majetku je zajištěn odbornými posudky renomovaných mezinárodních právníků. Každý, kdo vyhlašuje požadavek na dodržování mezinárodních a lidských práv za "obstrukci" neví, o čem mluví. Dokonce i v případě, že splacení těchto pohledávek je v dohledné době nepravděpodobné, bude vyklizeni těchto pozic, které pan Seehofer trefně nazývá vzdáním se, zničujícím signálem pro všechny budoucí vyhánějící země, že jejich zlé skutky zůstanou nepotrestány.
Není mi jasné, jaké „obavy v české společnosti" by měly být "způsobeny" požadavkem na odškodnění za nespravedlnosti, spáchané proti vysídleným osobám. Možná strach z čelení historické pravdě a zabývání se právními důsledky? Vzhledem k tomu, že bohužel ještě není málo Čechů, kteří stále považují vyhnání za právoplatné, by to nebylo překvapující. Není také jasné, do jaké míry „jsme (...) po změně stanovisek postoupili ...". Snad proto, že jeden nebo druhý nerozhodující český politik, od té doby ztracený v zapomnění, při příležitosti Sudetoněmeckého dne, řekl nějaká zdvořilá slova? Čeští státníci, kteří mají být v této zemi v dohledné budoucnosti, mohou vzít „aktualizaci stanov“ pouze s uspokojením na vědomí, aniž by vzali v úvahu změnu „diskriminačních vyhlášek“, platících v českém státu. Mimochodem, totéž platí pro levicový politický kartel v Německu. Zde vás zarazí už to, že vidí vyhnance jako "revanšisty", pokud se budou chovat při srazech jako kajícní sebemrskači. K. H. Ruda, e-mailem, Sudetenpost, č. 1 z 11.1.2018
Pro České národní listy volně a kráceně přeložil Ing. P. Rejf, připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 20. února 2018
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz ; e-mail:vydavatel@seznam.cz